Děti. Vážně se od nich máme co učit? Rozhodně ano. A možná mnohem víc, než tušíme. Nemají problém říct ne, bez obtíží prosadí svou, neomlouvají se za každou maličkost a jak se dokáží radovat! Jsou zdravě sebevědomé i sobecké, bez výčitek změní názor… Všichni jsme takoví byli. A moc by nám prospělo, kdybychom si na to zase vzpomněli.
Jako malí jsme to zvládali levou zadní. Bohužel, jak rosteme, jde nám to hůř a hůř, až se nakonec potýkáme se sníženým sebevědomím, konflikt v práci nám leží v žaludku dlouhé týdny, trpíme ostychem říct partnerovi, co nám nevyhovuje a jen těžko si vzpomínáme, kdy jsme se naposledy smáli tak, až nás bolelo břicho. Škoda. Ale co jsme už jednou jako děti uměly, se zas můžeme znovu naučit.
Co bylo, je pryč
Koho zajímá, co se stalo včera. Právě teď mám radost nebo hlad, je mi fajn či smutno, natlučené koleno ze včerejška už nebolí a co bude zítra, fakt neřeším. Umíte takhle žít? Děti ano. Kolikrát si zbytečně lámeme hlavu nad tím, co bude a ono je pak stejně všechno jinak. Kdo dokáže přijmout, že důležitá je jen přítomnost, pocítí nesmírnou úlevu. Nestálo by za to, to alespoň zkusit?
Jsem král světa, kdo je víc
Každý mrňous považuje sám sebe za úžasnou bytost hodnou pomilování, bohužel s prvními pády, neúspěchy či nevlídnými poznámkami okolí se přirozené sebevědomí vytrácí. Ti silnější z nás si ho nechají vzít jen kapku, ostatní jej pak marně hledají celý život. Kdo kdy viděl batole, jak se prvně staví na nohy, ví dobře, o čem je řeč. Ten šťastný výraz mluví za vše, přímo křičí do světa: „Dívejte, jak jsem úžasný, nejšikovnější ze všech!” A co teprve když se povede první komín z kostek nebo obléct ponožku – to je teprve co slavit! A když se ohlédnete, určitě máte být na co pyšní i vy. Stejně jako v prvním roce svého života. Jen si to připomenout.
Chci a chci a chci!
Jakmile se mi něco nelíbí, začnu řvát a nepřestanu, dokud nebude po mém. Velmi účinná metoda, jak dosáhnout svého, kterou dobře znají a pohříchu i hojně využívají už novorozeňata. V dospěláckém životě moc akceptovatelná není, ale ozvat se a občas si třeba i dupnout, není zase tak špatné. Vždyť se podívejte, jak to těm našich malým drahouškům spolehlivě vychází.
To nevadí…
Jedna z nejhezčích vlastností, kterou děti opravdu umí, je schopnost přizpůsobit se každé situaci a různé větší či menší karamboly brát jako přirozenou součást existence. Bohužel, čím jsme starší, bůhvíproč zvážníme a heslo „Nějak bylo, nějak bude” nám připadá stupidní a dětinské. Přitom schopnost brát život tak jak přichází a rychle se adaptovat, je i podle psychologů jedním ze základních předpokladů pocitu štěstí. Bez ohledu na výši konta či krajinu, kde zrovna žijeme. Takže: „Take it easy, baby.”
Co se dnes stane hezkého?
Když jsme malí, bereme každé ráno automaticky jako nový start. Čekáme, co objevíme, koho potkáme, co ochutnáme… Takhle optimistická zvídavost je všem mláďatům vlastní a nám by moc prospělo, kdybychom si ji znovu osvojili. Oboucháni životními nezdary máme s přibývajícími léty tendenci ke škarohlídství. Ten pesimismus je do jisté míry pochopitelný, ale co ho zkusit, alespoň občas, zadupat ho někam do země? Každý večer, než usneme, poděkovat za vše hezké, co nám do života přišlo a těšit se na to, co ještě přijde. A ono přijde!
Tvoření je čirá radost
Kreslení, práce s hlínou či modelínou, tanec, zpěv jen tak pro radost… Z nějakého důvodu jak stárneme, přijdou nám tyhle aktivity dětinské a nehodící se do dospěláckého světa. Přitom jestli něco udržuje naši psychickou pohodu v rovnováze a navrací do života radost, tak je to právě kreativní činnost. Jakákoli.
Odvahu!
Nezatížení neúspěchy, vrhají se děti do všeho po hlavě. Nezdráhají se otestovat jakoukoli činnost, kterou si ještě nezkusili. Nám už se většinou nechce, vidíme za tím jen problém, starosti, bojíme se nebo jsme líní. Jenže ten pocit, když se překonáte a skočíte! Vyplavené endorfiny ve vás budou bublat ještě dlouhé hodiny.
Smích všude kolem
„Den bez smíchu je promarněný den, “ prohlásil Charlie Chaplin. Kdo jiný by to měl vědět líp, než král komiků? Děti mají krásnou schopnost najít radost všude kolem sebe. Stačí sledovat dítě jak si hraje. Všude vidí nějakou hloupost a důvod k zábavě. Co ji hledat s ním?
Zdroj: www.huffpost.com, www.lifehack.org, goodmenproject.com
Výchova dětí systémem pokus-omyl? Raději zkuste tyhle tři zásady
Děti dokáží vyčíst emoce i z tváří pod rouškou
