V době, kdy jsem žila v Itálii, jsem chodila do kostela často. Mají je totiž otevřené po celý den, nejen v čase bohoslužeb.

Chrámy Páně mají své neopakovatelné kouzlo. Můžete si tam jen tak sednout a rozjímat. A u nás mi tohle trošku chybí, i když v poslední době sem tam na nějaký narazíte. Většinou je to ale pouze ve městě. Malých venkovských kostelíků, kde najdete hotové poklady, se to moc netýká. O to větší překvapení pak je, když na nějaký narazím.

Toulali jsme se po městečku Odolena Voda a jejím okolí. Na kopci se tyčí nádherný barokní kostel svatého Klimenta. Náhoda?! Zrovna vedle stejnojmenného bydlíme. Tak jsme tam zamířili.

A ještě větší překvapení pro nás bylo, že tento kostel byl vystavěn podle plánů významného architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera  v roce 1735. Právě on je podepsán i pod naším nejoblíbenějším klášterem v Broumově. To už je nějak hodně náhod najednou……

Krásně se nám to propojilo

Také děti vnímaly podobný rukopis. Vůbec jsme nevěděla, že sv. Kliment byl čtvrtý římský papež, žijící kolem roku 100. Ale ještě víc mě překvapila souvislost s kotvou. Tento symbol patří neodmyslitelně ke křesťanství a já vždy myslela, že je o ukotvení víry v člověku. Možná že i to je pravda, ale sv. Kliment byl mučedníkem, kterému přivázali kotvu ke krku a hodili ho do moře. 

Kristy se úplně otřásala hrůzou. Jako malá si pletla slova kotva a podkova.  Kryštof jí na to řekl, že celé dějiny jsou podobných věcí plné. Hodně mě pobavila jejich debata na téma historie. Z Odolene Vody jsme se vydali autem po místních cestách, až jsme najednou ze silnice uviděli něco, co nás upoutalo.

Na úplném okraji vesnice, za zídkou stál kostel, ale nepodobal se těm, které důvěrně známe. Tenhle byl výrazně jiný. Připomínal rotundu. Vjeli jsme do vísky až k němu. Cesta byla lemovaná nádhernou alejí a kolem byl hřbitov. Jen jedna paní zalévala květiny na hrobě. Na kostele visela pouze cedule: “v rekonstrukci, pod záštitou Ministerstva kultury”. 

Nedalo mi to a zeptala jsem se jí, zda neví, jak se kostel jmenuje. Nevěděla. Jen mi sdělila, že prý je hodně vzácný. Bohužel jsme se nic nedozvěděli ani z internetu, ale i přesto náš výlet po “zapadákovech”, jak ho děti nazvaly, byl půvabný.

O autorce:
Herečka, cestovatelka, učitelka jógy, narozená ve znamení Lva 18. srpna 1972 na Vysočině. Dětství strávila v Rovečném. Založila nadační fond YogaHelp, je členkou správní rady Život dětem a stala se patronkou projektu Blueland.

V době otevření divadel ji můžete vidět ve hrách – The Naked Truth – Odhalená pravda, Tančírna, K – Pax svět podle Prota. A nově i v připravované komedii Ocenění v Divadle Radka Brzobohatého.

Pokud máte nějaké dotazy, nebo se jen budete chtít inspirovat tím, co dělá, můžete ji sledovat na jejím Instagramu Petra Špindlerová.

Seriál Petry Špindlerové „Máma na cestách”: Hrad Zubštejn