Ačkoliv jsem měla pocit, že ji znám, objevili jsme spoustu věcí, o kterých jsme neměli ani páru. Náměstí Olešnice na Moravě vévodí kostel svatého Vavřince, kam jsem občas jezdila jako malá holka s babičkou a dědou na vánoční mši. 

Pamatuju si, že hned vedle stával pivovar. Pocházel z roku 1500 a bohužel, i přes jeho nemalé stáří, ho už zbourali. Dnes je na jeho místě pěkný parčík s kašnou a lavičkami. I my se tam vyhřívali v posledních podzimních paprscích. Chtěli jsme si k tomu dát čaj nebo kávičku s nějakou dobrotou, ale bohužel nebylo kde. Vše se v sobotu na náměstí zavírá kolem 11hodiny.

Z druhé strany kostela jsme našli velmi zajímavou ceduli, tedy spíše její obsah. Ten dokladoval existenci zdejšího městského divadla. Po brněnském divadle bylo prvním na Moravě. To mě ohromilo. Nikdy předtím jsem o zdejším divadle neslyšela.

Olešnice na Moravě je také spojena s řemeslnou tradicí, přesněji s výrobou modrotisku. Dodnes si zde můžete koupit tradičně, tedy ručně, nabarvené plátno přírodním barvivem indigo, s různými vzory. Stačí navštívit rodinnou modrotiskovou dílnu Danzingerů. Je to vlastně jediná původní dílna v České republice. Pokud vás zajímá výroba modrotisku můžete si dopřát výklad i s ukázkou tvorby. Dílna je chráněným dědictvím UNESCO.

Kousek za Olešnicí…

Procházkou lipovou alejí dojdete k Lambergu. Toto zvláštní jméno nese starý, dnes už hodně zchátralý, statek se zámkem. Nechal ho postavit hrabě Jan Maxmillián Lamberg jako své letní sídlo. Později sloužil k hospodářským účelům a v době nedávno minulé patřil JZD a byly zde vybudovány dokonce byty. V současné době není přístupný.  Mě vždycky hodně lákal. Už mnoho let je v dezolátním stavu a zřejmě ho obývají různé existence. Na nás působil až strašidelně, ale přesto lákal… Šli jsme opatrně blíž. Rozbitá okna práskala ve větru a ozývaly se všelijaké zvuky. A najednou… Šíleně jsme se lekli!!!!! 

Za jedním z oken stála figurína a dívala se přímo na nás. A ne zrovna s přátelským výrazem. Vypadala jako živá! Rychle jsme odtud utíkali. Někdo ji tam zřejmě chytře nastražil. Anebo…

V každém případě jsme byli rádi, že už jsme pryč.

O autorce:
Herečka, cestovatelka, učitelka jógy, narozená ve znamení Lva 18. srpna 1972 na Vysočině. Dětství strávila v Rovečném. Založila nadační fond YogaHelp, je členkou správní rady Život dětem a stala se patronkou projektu Blueland.

V době otevření divadel ji můžete vidět ve hrách – The Naked Truth – Odhalená pravda, Tančírna, K – Pax svět podle Prota. A nově i v připravované komedii Ocenění v Divadle Radka Brzobohatého.

Pokud máte nějaké dotazy, nebo se jen budete chtít inspirovat tím, co dělá, můžete ji sledovat na jejím Instagramu Petra Špindlerová.