Křížky, kolečka a trojúhelníčky. To je turistická značka. Přesněji, kolem roku 1860 takto značil německý turistický spolek první trasy v Beskydech. Dnes se místo těchto značek objevují proužky, které mají 4 barvy. Díky tomu má Česká republika jednu z nejdokonalejších a nejhustších sítí turistického značení pro pěší turistiku na světě.
V turistické mapě najdete podrobné značení formou – turistická značka, čímž se s lehkostí můžete vydat i naprosto neznámou krajinou a spolehnout se na práci členů Klubu českých turistů, kteří cesty značí už 135 let. Prvním zlomovým rokem turistického značení v českých zemích byl rok 1888, kdy vznikl Klub českých turistů.
První česká pásová značka
Jako první česká značená trasa s pásovým značením byla červená ze Štěchovic ke Svatojánským proudům, kterou vyznačilo 11. května 1889 hned následující rok po založení Klubu českých turistů (1888) označovací družstvo pod vedením arch. Pasovského na území dnes zaplaveném štěchovickou přehradní nádrží.
V tomtéž roce byla vyznačena druhá červená značka, z Berouna přes Svatý Jan pod Skalou na Karlštejn, která existuje doposud a je částí dnešní trasy trasy č. 0001, a značky z Řevnic na Babku a Skalku (dnes značené modře a zeleně) a z Holoubkova na Rač (dnes nazývaný Radeč). V prvním roce tak dosáhla síť délky 55,5 km. V roce 1912 se dokončila první dálková trasa přes Brdy na Šumavu.
Modrá, zelená, červená a žlutá turistická značka
Podle barev se turista lépe orientuje. Hlavním kritériem je, aby se pokud možno neprotínaly turistické trasy stejné barvy. Červeně bývají vyznačené dálkové nebo hřebenové trasy. Modrá značka vás provede po významnějších trasách, zelená barva je určená pro místní trasy a žlutá je spojovací na zkratkách a po kratších cestách. V současné době se Klub českých turistů zabývá nejen značením pěších tras, ale i tras lyžařských, cyklistických i stezek pro turistiku na koni.
Oblíbené turistické trasy
Kdo by neznal ikonickou turistickou trasu s názvem Posázavská stezka. Mekka všech trempů vznikla roku 1920, kdy KČT proznačil úsek cesty nad řekou Sázavou mezi Pikovicemi, Třebsínem a Žampachem.
Nejstarší turistickou trasou Orlických hor je od roku 1921 Jiráskova cesta. Jedná se o vůbec první značenou trasu po hřebeni těchto malebných hor. Zlatá stezka Českého ráje spojuje již dlouhá desetiletí nejkrásnější a nevýznamnější místa této oblasti. Vine se v celkové délce 119 km krajinou od Mladé Boleslavi do Jičína, překonává údolí, skalní města, vrchy, potoky, ale i středověké hrady a borové lesy. Název a koncepce stezky pochází z roku 1937.
Cinibulkova naučná stezka z roku 1946 začíná u Městských lázní ve Mšeně a po 9 km cesty krásnou kokořínskou přírodou se do Mšena opět vrací. Na projití Cinibulkovy naučné stezky budete potřebovat přibližně 3 hodiny, jedná se o poměrně náročnou cestu.
Köglerova naučná stezka Krásnolipskem je nejstarší přírodovědnou naučnou stezkou v Čechách. Vyznačena byla již roku 1941 a zavede vás na ta nekrásnější místa Lužických hor, Labských pískovců a Národního parku České Švýcarsko. Medvědí stezka je nejstarší naučnou stezkou v jižních Čechách a 2. nejstarší v ČR, jež prochází CHKO Šumava. Náročná stezka vedoucí do míst, kde žila a posléze byla zastřelena poslední šumavská medvědice, byla vyznačena roku 1967.
Toulky přírodou a fascinující historie
Kdo má rád výlety v přírodě a originální trasy, měl by nahlédnout do nové publikace od Marka Šálka – Turistická značka, která ukáže lidem o jaký jde česk fenoménu, který nemá ve světě obdoby. Čtenář se také seznámí s fascinující historií turistického značení u nás a odhaluje třeba i to, jakou stopu česká turistická značka zanechala v Mongolsku nebo Brazílii. A také prozradí, jak se stát opravdovým značkařem!
„Knížkou bych rád ocenil 135 let trvající úsilí mnoha generací dobrovolníků, kteří vyznačují, udržují a obnovují síť značených tras. Ta k dnešnímu dni čítá 44 000 kilometrů, což je víc než délka rovníku. Budu rád, když knížka ve čtenáři vzbudí touhu vyrazit po značených trasách Klubu českých turistů,“ popisuje Šálek.
Marek Šálek, novinář
V listopadu 1988 odjel na půl roku se studentskou Expedicí Lambaréné do nemocnice Alberta Schweitzera v africkém Gabunu. Je spoluautorem knížek Telnice – Vesnice v rovnováze (o vítězi soutěže Vesnice roku), Libkovice: Zdař bůh! (o likvidaci severočeské obce kvůli těžbě uhlí) a Novináři nejsou zlí (návod, jak proniknout do médií). V roce 2019 získal Novinářskou cenu v kategorii Psaná reportáž za sérii Svět mimo Prahu a v roce 2020 Velkou cenu Ekopublika za článek Česko má žízeň (o suchu).
zdroj: Kudyznudy.cz, Albatrosmedia.cz
