Víte, co obnáší práce záchranářského kynologa? Jaké úkony následují po příjezdu na místo katastrofy? Petr Svoboda se s USAR týmem účastnil záchranných prací po výbuchu v Bejrútu i na jižní Moravě po řádění tornáda. Bez svého věrného čtyřnohé parťáka se ale neobejde.
Vaše práce je hodně specifická, co všechno musí váš pes umět?
Za mě to je práce, kterou musíte milovat, životní poslání a chuť pomáhat druhým lidem. Psovod a pes mají mezi s sebou vybudované silné pouto. Psovod zná svého psa a umí jej číst, to znamená, že na změně jeho projevu hned vidí, že začíná řešit nějakou situaci. Třeba problém s překážkou, nebo, že se dostal do pachu živé osoby a snaží se najít jeho nejsilnější zdroj.
zdroj: Moravskoslezský kraj / Polar.cz
Pes umí od přírody všechno, jen my, psovodi, mu musíme umět vysvětlit, co po něm chceme. A tuto jeho vrozenou dovednost dále rozvíjet. U záchranařiny to je nalezení pachu živé osoby pod sutinami a její následné označení. Tuto dovednost rozvíjíme u psů už od štěněte. Dále je třeba aby pes byl ovladatelný, abychom jej mohli dostat do míst, která musíme prohledat. A další a další dovednosti, které se ověří složením zkoušky před komisí ministerstva vnitra. Tu musí pes každé dva roky opakovat.
Jak jste se vlastně k práci se psy dostal?
První pes, což bylo mým snem už od dětství, se v mém životě objevil v létě roku 2004 v mých 22 letech. Zprvu to byl mazlík, parťák na toulky přírodou, ale osud nás přes souseda zavál k záchranářské kynologii. Z koníčku se nakonec stalo zaměstnáním u Záchranného útvaru hasičů České republiky v Hlučíně.
Do jakého věku tohle „povolání“ může vlastně pes dělat? Kolik čtyřnohých parťáků už jste měl?
Za svůj život jsem měl už 5 psů. Prvním byla fena bílého švýcarského ovčáka Jessie, ta mě k záchranařině přivedla. Dalším byl německý ovčák Bacardi, hlídkový pes, kterého jsem měl jako strážník městské policie. Pak byl Diego, se kterým jsme složili atesty na sutiny a například v roce 2020 jsme zasahovali v Bejrútu. Čtvrtým psem v pořadí byla fena německého ovčáka Black Star, která bohužel nebyla pro profesionální výcvik vhodná, a tak si ji přebrala k výcviku má žena Jana. Posledním, a tedy pátým psem, je opět německý ovčák Bran, moje nové štěně, které bude v dubnu slavit 2 roky. Bran v příštím roce nahradí Diega, který už ve svých skoro 12 letech půjde do psího důchodu. A tím se dostávám k zodpovězení vaší otázky. Psi jsou aktivně využívání podle jejich zdravotního stavu, věk je až na dalším místě.
Měl jste někdy strach o svého psa i o sebe?
Ano a ne jednou. Abych to upřesnil, o sebe ani ne, ale o psa mnohokrát. My psovodi zůstáváme na bezpečném místě, ale psi se dostávají do nebezpečných prostor, které musejí prověřit. Častokrát se stane, že se pes vrátí podřený, pořezaný…
Mohou se lidé na vás v případě potřeby obrátit přímo?
Osobně spadám pod hasičský záchranný sbor a k mimořádným situacím nás vysílá generální ředitelství HZS ČR. Na území ČR existuje velká řada kynologů, kteří nají složený atest na sutiny a jejich seznam je opět k dispozici na GŘ HZS ČR. O pomoc se tedy lidé mohou nejlépe obrátit tam. Ze zkušenosti vím, že velitel zásahu si na místo kynology v případě potřeby zavolá.
foto: Albatros Media
Jak vypadá váš běžný den?
Většinou tak, že máme předem domluvenou lokalitu pro výcvik, jako například trenažéry, opuštěné budovy, tedy místa, která nám slouží k výcviku a simulaci mimořádných událostí. Tam po předchozí přípravě „ukryjeme“ figuranta, kterého následně se psy hledáme. Nezaměřujeme se ale jen na vyhledávání osob, ale také cvičíme ovladatelnost, poslušnost a zvyšujeme fyzickou kondici nás i psů.
S psy ovšem pracujeme i když máme volno, jsou hodně aktivní, tak zajdeme třeba na procházku k vodě. Rádi plavou, což je pro ně relax a zároveň si tak zvyšují fyzickou kondici. Ale přiznávám, občas si volný den i jen tak proleží doma na zahradě…
Napsal jste o své práci a zážitcích autobiografii Psí záchranář. Co v ní čtenáři najdou?
Začátek knihy je více teoretický, obsahuje objasnění pojmů, něco málo z výcviku, krmení psa i nahlédnutí do našeho soukromí. Mým cílem je lidem pomáhat a o tom je i kniha Psí záchranář. Chci, aby se na jejich stránkách čtenář dozvěděl informace, které ho zajímají, našel odpovědi na své otázky. Může mu to pak i ukázat, jak je zábavné účastnit se výcviků. A pokud si je propojí i s jejich historií, stane se výcvik velkým dobrodružstvím i naplněním, které pohladí po duši, když jste povolán na ostré nasazení. A víte, že v tu chvíli se zúročí ty hodiny a dny výcviku a vy pomůžete potvrdit, nebo vyvrátit, že se v suti nachází, či nenachází živá osoba. To je to, proč to člověk dělá a na co se připravuje.
Jak dlouho jste knihu psal a plánujete pokračování?
Knihu jsem psal asi tři čtvrtě roku, plus následná práce grafika, jazyková korektura a komunikace s redaktorkou. Světlo světa spařila po roce a dostala se na pulty knihkupectví. Zda bude pokračování? To je častá otázka, kterou dostávám. Sám nevím, je to jistě velká výzva.
Když se ohlédnete za svým dosavadním životem, můžete říct, že sny se plní?
Ano, sny se opravdu plní. Jen na ně nesmíte čekat, ale musíte jim aktivně vyjít vstříc. Pokud budete jen sedět, nic vám do klína nespadne. To je asi nejdůležitější.
Vaše plány do budoucna?
Dále se vzdělávat, pomalu připravit Diega na zasloužený důchod. Věnovat se Branovi, jezdit na tréninky, sbírat zkušenosti a připravit jej tak, aby v roce 2024 splnil atest se specializací na sutiny. V neposlední řadě propagovat záchranářskou kynologii a přiblížit ji širší veřejnosti.
Petr Svoboda se narodil v roce 1982 na Čeladné. Pes Diego se narodil v listopadu 2010 ve vesničce Dobřečov chovateli Jirkovi Koudelovi. Je to pes s velkým srdcem a ohromnou chutí do práce. Už od doby, kdy se dostal k Petru Svobodovi, byl připravován jako záchranářský pes. Účastnil se mnoha cvičení doma i zahraniční. Například cvičení MODEX 2019 na Sicílii, ze zásahů rok na to při výbuchu v libanonském Bejrútu. V jeho deseti letech jde o vrchol a krásné ukončením kariéry. Následovaly ještě zásahy i v rámci ČR.
