Doba covidová, doba bezdotyková… Objetí ale potřebujeme!

Léčba dotekem
foto: Unsplash.com

Jedním ze základních pravidel, jak se nenakazit a zastavit pandemii, je udržovat od sebe odstup. Alespoň dva metry. Nedotýkat se, neobjímat, nelíbat. Problém ovšem je, že bez intimních kontaktů naše psychika významně trpí. Co s tím?

Ve chvíli, kdy se obejmeme s někým, koho máme rádi, tělo okamžitě zahájí produkci hormonů štěstí. Zaplaví ho oxytocin a serotonin, což je přesně ten důvod, proč je nám tak dobře, když se k sobě přitulíme, hladíme a tiskneme. Proto nedokážou čerstvě zamilovaní se vzájemnými doteky přestat, protože jejich tělo je pod vlivem hormonů vlastně zdrogované a žádá si opakované dávky slasti.

foto: archiv redakce

Ale i později, když zamilovanost opadne, dotyky potřebujeme. Dokáží odplavit stres a napětí, ukonejší nás, zvednou náladu a podle některých studií i významně přispívají k rychlejší regeneraci těla. Terapie dotykem je už od pradávných dob nejúčinnějším a nejlevnějším způsobem, jak zahojit rány i zlomené srdce. Například ájurvédská medicína považuje doteky za nejúčinnější nástroj k uvolnění svalových spasmů, dokonce jim přikládá lepší účinek než masážím.

Paradoxem je, že v současné době se dotýkáme mnohem více obrazovky svého mobilu než partnera.

Královské doteky

Historie lidstva je s doteky úzce spjatá a vždy jim přikládala až magický význam. Počínaje nejrůznějšími šamanskými rituály, přes Ježíše a jeho léčbu nemocných dotekem až po korunovace králů, které se bez – alespoň symbolických doteků – neobešly. Na britských ostrovech se dokonce ustálil za Jindřicha VIII. rituál (jeho počátky ale lze vystopovat až k prvním anglosaským králům), kdy král při léčebné proceduře požehnal prsten a ten pak nechal kolovat mezi nemocnými, kteří jej políbili nebo přikládali na místo bolesti.

foto: archiv redakce

Zachovej si odstup

Úplně jiná situace ovšem nastane, pokud se k vám přiblíží někdo, kdo vám není příjemný. V takovém případě spustí tělo produkci stresovém hormonu kortizolu, protože mozek nechtěný dotek vyhodnotí jako stav ohrožení. V takové chvíli se nám rozbuší srdce, začneme mělce dýchat, svaly jsou v napětí, někoho může i ihned rozbolet hlava… A úplně stačí, když se k vám příliš nakloní kolega nebo vás na ulici zastaví sousedka a stoupne si hodně blízko vás. Při kontaktu s blízkými osobní zónu obvykle neřešíme, s ostatními ale ano.

foto: archiv redakce

Každý jí má ovšem nastavenou jinak, velký vliv na to má výchova i naše povaha. Někdo je zkrátka tzv. kontaktní typ a má třeba ve zvyku se při běžném kamarádském či pracovním hovoru druhého, byť jen lehce dotknout, jiný raději o krok odstoupí. Což v dnešní době, kdy se navzájem obáváme nákazy, nabylo na mnohem větším významu. Přesto pořád platí, že doteky a objetí blízkých potřebujeme. Vir nevir. Bez nich se cítíme prázdní, smutní a hladina stresu letí vzhůru.

Jak dlouho ještě?

Než se ovšem budeme moct začít chovat jako dříve, tedy například se na uvítanou s kamarádkou či kamarádem bez obav obejmout, chvilku to ještě potrvá. Naděje s postupující proočkovaností sice stoupá, ale stále je jasné, že zachovávat základní doporučená hygienická pravidla je rozumné, už s ohledem na ostatní. Alespoň mezi cizími či lidmi, o kterých víme, že se často pohybují v širší společnosti a mohou být i bezpříznakoví roznašeči viru. Ovšem otázka, zda navštívit a obejmout například babičku, která trpí tím, že vás třeba už týdny neviděla, je samozřejmě na zváženou. Těžko radit, ale i mnozí psychologové dnes přiznávají, že sociální izolace má mnohdy horší následky než obava z nákazy.

Domácí doteky povoleny

Objímat a dotýkat bychom se tedy měli alespoň mezi svými. Doma. Je to ale takový začarovaný kruh. Čím víc času spolu trávíme a navzájem o sebe zakopáváme, tím menší chuť dotýkat se máme. A tím hůř se cítíme. Přitom stačí málo. Zkusit to. Kdykoli během dne se jednoduše obejmout, třeba na pár vteřin. Věřte i to pomůže. A pokud jste doma sami, zkuste jednu osvědčenou techniku. Možná to zní bizarně, ale obejměte se sami. Překřižte ruce na hrudníku, dlaně položte na ramena a na chvíli je stiskněte, pak povolte a pohlaďte se.

foto: archiv redakce

Opakujte pětkrát. Už jen to stačí k tomu, aby tělo začalo vyrábět serotonin a vy se vmžiku cítili lépe. Tahle technika je spolu se správným dýcháním skvělá i při úzkostech a návalech paniky. A hned jak někdo přijde domů, běžte ho obejmout. Až se překvapeně podívá, co se děje, stačí říct: „Mám tě rád(a)”. I slovo dokáže zázraky…

Líbí se vám článek? Sdílejte jej ve svém profilu.

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Share on whatsapp

Související