Herečka Klára Melíšková má na svém kontě už několik zajímavých filmových rolí, za které získala Českého lva. Letos ji režiséři obsadili hned do šesti filmů. Mezi nimi je i dlouho očekávaná Amerikánka.
Skutečný příběh desítek tisíc dětí, které vyrůstaly v dětských domovech v komunistickém Československu, vyprávěný jako gejzír pestrých vzpomínek plných barev, života a snů. To je ve zkratce dlouho očekávaná novinka – snímek Amerikánka, který navazuje na velmi úspěšné divadelní zpracování. Melíšková tu ztvárnila ředitelku dětského domova. Snímek, na kterém režisér Viktor Tauš pracoval dlouhé roky, dorazí do českých kin 26. září.
Amerikánka – autentický zážitek
Děti zde hrají opravdové postavy opuštěných dětí, a jelikož jsou samy převážně z dětských domovů, sytí příběhy svých postav vlastními osudy.
Co se vám vybaví, když se řekne Amerikánka?
Vybaví se mi příběh Viktora Tauše, několik verzí scénáře, hluboké emoční zážitky z natáčení, příběhy dětí z dětského domova a věta: „Jsem skála, jsem útes, jsem síla, kterou nedokážete zlomit.“
Co vás na ní nejvíc zaujalo?
Mluvila jsem s Viktorem o tomto jeho příběhu několik let a byla jsem nakonec moc ráda, že můžu být součástí i filmového zpracovaní. Byla to pro mě výzva, hrát ředitelku domova v mladším i starším podání.
Vaše postava ředitelky dětského domova má několik rovin. Jak tuto roli vnímáte?
Postava ředitelky jako autority a dospělé ženy je pro Amerikánku – Emu důležitá. Myslí to s dětmi dobře, jsou celý její život. Někdy se k dětem nechová hezky, ale jinak to neumí…
Jak jste vnímala práci s režisérem Viktorem Taušem? Máte zkušenosti s mnoha jinými režiséry, v čem se od ostatních liší?
Viktor jde do všeho naplno, není pro něj nic nemožné. Předestře vám obrovské herní pole a potom se společně hledá nejpřesnější vyjádření. To hledání bylo fascinující. Společně se všemi zúčastněnými dětmi, s Viktorem, Pavlou Beretovou a Luckou Žáčkovou, které vedly workshopy s dětmi a úžasně s nimi pracovaly.
Natáčela jste s protetickou maskou, jaká to byla zkušenost?
Přála jsem si hrát postavu, která v příběhu tak moc zestárne, aby mohla mít protetický make-up. Radovala jsem se ze spolupráce s uměleckým maskérem Rendou Stejskalem. A těšila jsem se, jak v sobě budu hledat starou ředitelku dětského domova. Jak ve stáří obrousit její hrany a ostrost a vyjádřit její měkkost a laskavost, kterou až teprve teď uměla dát najevo.
Co je pro vás na tomto filmu nejzajímavější? Šla by Klára Melíšková na něj do kina?
Těším se, jak bude film fungovat jako celek, jak bude fungovat stylizace filmu s obrovskými emocemi. Moc se těším, až uvidím Amerikánku na velkém plátně.
zdroj: Bioscop a autor
