Lilia Khousnoutdinova (32) je publicistka, návrhářka, cestovatelka (a duší revolucionářka), hluboce zamilovaná do Bhútánu, kam vede i výpravy a vypomáhá s několika projekty v rozvojovém a charitativním sektoru. Nazývá se i kněžkou a vede ceremonie. Žije s matematikem Karlem Janečkem (43) a podle svých slov si s ním prošla očistou.

Dnes se nad mnohé okolnosti dokáže Lilia povznést a neřeší ani fakt, že ji někteří lidé posměšně nazývají kněžkou lásky. „Když se útočí na ženu, směřuje to na její hodnotu a úctu a toto je terminus technicus pro prostitutku. Zvažovala jsem jednu dobu soudní žaloby, ale bylo by z toho více starostí než užitku. Místo toho, jsem se rozhodla to vzít jako inspiraci do další knihy, kde jedna z hlavních hrdinek bude Veronica Franco, výjimečná žena své doby, básnířka a zároveň kurtizána, tedy kněžka lásky,“ řekla Lilia Khousnoutdinova v rozhovoru pro Runwayonline.cz.

Lilia Khousnoutdinová a křest kalendáře

Obrázek 37 z 37

Pocházíte z tatarské rodiny, vyrůstala jste v Česku, ve Francii, ve Velké Británii a v USA. Co pro vás znamená domov?
Domov mám tam, kde mám rodinu nebo kde cítím lásku. V zásadě, je mi to úplně jedno, kde žiju. Dokázala jsem se cítit doma všude možně, v Bhútánu i v Kábulu. Pro mne je pocit domova vždy o lidech, i když některá místa hluboce miluji. 

Jste zakladatelkou mnoha projektů. Jedním z nich jsou i „Ženské příběhy”. O čem jsou a jaký je vlastně ten váš příběh?
Tento projekt vyvrcholil do dvou knih, které jsou plné autentických zpovědí žen na velice intimní témata jako je sexualita, porod, menstruace, vztahy apod. Kdysi jsem přišla na to, že když si v kruhu žen začneme vyprávět o svém životě upřímně a bez retuše, je to obrovská podpora. Nádherné příběhy jsou inspirace, ale smutné příběhy nám zase mohou poskytnout oporu ve smyslu: „Nejsem jediná, komu se to stalo, nejsem vadná či špatná”. Proto jsem si říkala, že když to intimní povídání přeneseme do roviny knihy, můžeme ten dialog vést v mnohem širším kruhu. A zpětné vazby jsou důkazem toho, že to má smysl. Můj osobní příběh je dost zamotaný a mám ho ráda. Přemýšlím, že ho možná sepíšu ke svým 33. narozeninám. 

Mluví se o vás hodně v souvislosti s kněžstvím. Jak jste se k tomu dostala a co si pod tím máme představit?
Dle Wikipedie: „Kněžka by se dala definovat jako ženská obdoba kněze. Je kvalifikována k provádění náboženských rituálů…“. Konkrétní směr, ve kterém pracuji já, lze blíže vymezit jako nepohanský ekofeminismus. (Více o kněžkách na www.knezkabohyne.cz. pozn. redakce). K profesi kněžky mne dovedlo tříleté studium obřadů v Anglii a asi i původní studia historie na Oxfordu. Už tam mne fascinovaly staré zvyky a rituály našich předků. Ve finále se vlastně jedná o ženu, která doslova vede ceremonie. Obvykle jsou to důležité životní okamžiky jako svatba, přivítání miminka, předporodní rituál, nebo taky rozvod či pohřeb.

Kdo vás obvykle oslovuje?
Zpravidla tyto služby vyhledávají lidé, kteří nejsou součásti církve, ale zároveň by chtěli uctít důležitý okamžik jejich života obřadem.

Jak jste vnímala to, že vás někteří posměšně nazývali kněžkou lásky?
Myslím si, že je to prostě taková klasika. Když se útočí na ženu, směřuje to na její hodnotu a úctu. Tvrdí se, že je špatná matka, nebo že je k***a. Kněžka lásky je terminus technicus pro prostitutku. Zvažovala jsem jednu dobu soudní žaloby, jelikož je to v podstatě dost zásadní obvinění. Ale samozřejmě by to stálo víc času a nervů, než co by z toho bylo užitku.

Co vás na tom nejvíce mrzí?
Že takové implicitní obvinění uráží nejen mne jako soukromou osobu, ale hází špatné světlo na celou komunitu a funkci kněžky, kterou (nejen) v dnešní době považuji za klíčovou. Pro zdravější vývoj společnosti a zároveň jako odpověď na spoustu potřeb, které v moderní realitě vznikají.

Žijete s matematikem a mecenášem Karlem Janečkem, který dříve uznával bigamii. Cítíte, že jste mu změnila život, když nyní hlásá, že jste pro něj ta jediná?
Podle mne, za to „vděčím” jeho bývalé partnerce. Věřím, že právě ten absurdní a velmi brutální rozvodový proces, kterým Karel prošel, mu změnil pohled na ženy a vztahy obecně. Díky tomu dnes dokáže ocenit věrnost a rodinu. 

Jsem žena, jsem bohyně je další z vašich aktivit. Cítíte se tak i vy sama?
Projekt „Jsem žena #jsembohyně” propojuje starou slovanskou moudrost s dnešním moderním světem. V knize najdeme příběhy o archetypech slovanských bohyň napříč lunárním rokem, protkané krásnými fotkami a ilustracemi. Nechybí ani inspirace moderních ikon, tedy známých českých žen, které ztvárnily slovanské bohyně pro projekt před objektivem Ivy Morwen. Na něj volně navazuje projekt “Jsem žena #jsem Evropa”. Jedná se o kalendář s významnými českými a evropskými ženami, které se nesmazatelně vepsaly do evropské historie.

A jaký mají tyto aktivity cíl?
Projekt má edukativní a charitativní charakter. Výdělek se rozděluje mezi nadace jejichž patronky jsou součástí našeho projektu. Jedná se například o Auttalk, BeCharity či Krásu pomoci. Ta důležitější rovina je pro mne však ta informativní. Příběhy žen, které nejsou bohužel tolik známé, mohou sloužit jako obrovská inspirace. Životy Ireny Sendlerowé, Berthy von Suttner či Marie Stopes jsou plné odvahy, svéráznosti a víry v to, že změna je možná. Každá z těchto žen měnila normy své doby, lámala konvence, vytvářela precedens a pomáhala ze srdce. Věřím, že takové příběhy jsou pro nás ženy důležité. A měly bychom je znát. Ostatně, tyto naše předkyně to měly mnohem těžší než my. A doufám, že by nám to mohlo dodat odvahu dělat velké věci i dnes, kdy máme jako ženy více možností. 

Vy těch možností opravdu využíváte. Jako žena máte zálibu i ve špercích a šatech. Sama je dokonce navrhujete.
Moje šaty jsou inspirované Indii a Bhútánem. Pracuji buď s ručně tkanou tradiční látkou kirou, a nebo se starožitnými indickými sárí. V každém případě podporujeme řemeslo a upcycling. Ty látky jsou neskutečně krásné! Je to prostě umění a zároveň lze za každým vzorem vidět příběh. Co se týká šperků, tak navazuji právě na projekt „Ženské příběhy“. Oslavuji tak skrze stříbro a polodrahokamy důležité a intimní okamžiky v životě ženy, například partnerství, porod, kojení. Dále mám ráda staré symboly, například lžíci lásky, talisman, který se dává ke sňatku, aby láska vydržela. 

Přijde mi, že jste stále veselá. Jak v životě zaháníte smutek?
Dech, pohyb a zvuk – to je to, co nám pomáhá zpracovat emoce. Tedy třeba zpěv, tanec, jóga, běh… A pokud je mi fakt smutno, dobrá kniha, komedie v televizi, teplý čaj a obejmutí kamarádky.

A váš tip na meditaci, cvičení či rituál proti podzimnímu stresu a hlavně proti negativním tokům informací kolem koronaviru?
Vypnout televizi? (smích). Čas v tichu a v přírodě. To je podle mne lék úplně na všechno. A taky čaj u krbu. Sedět spolu v objetí a číst si oblíbenou knihu. Kvalitní masáž. Nebo tvořit rukama – malovat, vyšívat, plést, tkát, lepit.

Vaše životní motto?
„Svobodně milovat a tvořit.” 

Co chcete tady jednou po sobě zanechat?
Hlavně šťastné a zdravé děti, které si našly v životě svojí osobitou cestu a mají z ní radost. Dále ještě pár knih, nějaký ten příběh a trochu víc krásy ve světě, pokud to půjde. Samozřejmě také dům plný tajemství, zahradu vzrostlých plodných stromů a nejlépe ještě k tomu obrovské pole lučních květin, nad kterými bude létat nekonečné množství zdravých včel.