Více než 200 km sjezdovek všech obtížností, lanovky stoupající až do výšky přes 2500 metrů a okouzlující výhledy na unikátně zbarvené skaliska, která se při západu slunce halí do všech odstínů růžové. Italské údolí Val di Fassa je místo zasvěcené nejen všem milovníkům sněhových radovánek, ale také gurmánům i těm, kteří milují relax v horkých lázních.
Přiznám se, že mám pro Itálii slabost. V létě i v zimě. A když se mám rozhodnout, kam vyrazit na lyže, jsou italské Dolomity jasnou volbou. Nejen kvůli téměř zaručenému slunečnému počasí, což se třeba s Rakouskem nedá vůbec srovnat, výborně upraveným širokým sjezdovkám, ale také díky jídlu. Nikde na světě jsem neochutnala tolik dobrot, jako právě tady v severní Itálii. A ta vína! Není určitě náhodou, že se tu dá najít až nečekané množství michelinských restaurací, ale dobře se tu jí úplně všude.
Proslulá Sella Ronda začíná i tady
Val di Fassa není příliš rozsáhlé údolí. Na délku měří zhruba 20 kilometrů, ale krásou rozhodně vyniká. Ať už se tu ubytujete v kterémkoli ze sedmi zdejších městeček – Moena, Soranga, Vigo, Pozza, Mazzin, Campitello nebo Canazei – na sjezdovky to budete mít autem nebo skibusem jen kousek, někde lze dojít i pěšky. Možností, kam na lyže či prkno vyrazit, je tu opravdu hodně. Téměř v každé z obcí najdete nástupní místa lanovek, které vás vyvezou až na vrcholky, odkud pak můžete sjíždět zpět do údolí i celého hodiny.
Nejznámější je proslulá Sella Ronda, nezapomenutelná lyžařská tour kolem masivu Sella, která se dá zvládnout zhruba za 6 hodin. Nastoupit na ni můžete v jednom ze čtyř údolí, pro cestu ve směru hodinových ručiček budete sledovat oranžové šipky, pro cestu proti směru zase ty zelené. Pokud začínáte z Val di Fassa, je nejlepší vyrazit lanovkou Belvedere nebo Col Rodella, případně lanovkou „Funifor“, která vede z Alba di Canazei přímo do Col dei Rossi.
Pro zkušené i děti
My jsme se ale rozhodli prozkoumat o něco vzdálenější skiareál San Pellegrino, který leží na půl cesty mezi lokalitami Moena a Falcade ve výšce 1918 metrů na úpatí horského řetězce Monzoni. Z rozlehlého parkoviště je to k nástupu na lanovku jen pár kroků. Ze shora je opravdu neuvěřitelný výhled na okolní štíty hor, jen mě trochu mrzelo, že na fotkách nevypadají tak úžasně jako ve skutečnosti. Jakoby se zdráhaly tou svou impozantností pochlubit světu. Působí hrdě a na naše snahy o co nejhezčí oblouky se dívají se smířlivým nadhledem. Kopec je to tu ale moc hezký, zejména, když se necháte vyvézt až úplně nahoru. Sjezdovky jsou široké a krásně přehledné, vhodné i pro trochu zkušenější děti, kterých se tu prohánělo docela dost.
Ta nejhezčí černá
Po skvělém obědě v restauraci s poetickým názvem Baita Paradiso (leží přímo uprostřed sjezdovky), kde mi naservírovali naprosto dokonalé ossobuco s bramborovou kaší, se rozhodujeme vyzkoušet i protější kopec, který slibuje svezení i pro dobrodružnější povahy. Lanovka nás vyváží až na vrchol Col Margherita (2513 m), odkud si nejdříve sjedeme červenou. Při druhé jízdě ale musíme otestovat i zdejší vyhlášenou černou a… Tohle je opravdu jízda! Jedna z nejkrásnějších sjezdovek, které jsem kdy jela. Široká, prudká, téměř bez lidí a přesně tak akorát dlouhá, abyste ji zvládli i na jeden zátah. Vážně jedna z nejlepších! Ale ani další den, kdy jsme stihli projet i další obstojnou část zdejších sjezdovek, mě nezklamal. Naopak. Lyžování v růžových horách je opravdu zážitek, kvůli kterému se sem ještě vrátím. Rozhodně je tu, co objevovat.
Odpočinek v bublinkách
Jestli mám po lyžování něco ráda, tak je to relax v teplé, ideálně minerální vodě. V lázních QC Terme Dolomiti v městečku Pozza jsem objevila učiněný ráj pro sportem zmožené tělo. Najdete tu různé druhy saun (o některých jsem ani neměla tušení, že existují), bazénů i relaxačních místností. Mně se ale úplně nejvíc líbily oba venkovní bazény s výhledem na okolní hory. V každém víří proudy velmi teplé vody z různých masážních či relaxačních trysek. A když si tak ležíte v těch bublinkách a pozorujete, jak slunce barví okolní vrcholky hor do nejrůznějších odstínů zlaté a růžové, napadá vás jediné. Na světě je krásně!
Hrdý národ Ladinů
Původními obyvateli Val di Fassa i okolních údolí jsou Ladinové. Prastarý národ, který si až do dnešních dnů udržel svoji svébytnou kulturu i řeč, řadící se k rétorománským jazykům. Vyvinula se kdysi z hovorové latiny a původního nářečí zdejších obyvatel hor. Když se ptám naší průvodkyně Marty Covi z místní turistické centrály, jak ladinština vlastně zní, zamyslí se. „Možná trošku jako francouzština,“ odpoví po chvíli, „ale velmi vzdáleně“.
Kořeny Ladinů sahají hluboko do minulosti a navzdory silným rakouským i italským vlivům si dokázali udržet své tradice, které pečlivě ochraňují. Dnes se k této národnosti hlásí asi 30 000 lidí a jazyk se učí dokonce i ve školách. Vliv Ladinů je znát i na místní kuchyni. Často se tu v restauracích setkáte z nezvyklými kombinacemi, například masa a fíků, nasládlých omáček a pod. To vše je prý pro zdejší původní recepty typické. Hodně se tu jí zvěřina, maso z jaků, potomků pravěkých turů, kteří se zde chovají. Za ochutnání rozhodně stojí i místní speck (sušená šunka) a sýry. A k tomu samozřejmě některé z místních vín.
Na víno k nejlepšímu someliérovi Itálie
Jídlo je vůbec samostatnou kapitolou, kvůli které se do Val di Fassa vyplatí zajet. Většina restaurací má na menu průřez tím nejlepším, co italská, rakouská i ladinská kuchyně nabízí. Žádná lehounká zeleninová jídla ale nečekejte. Receptury jsou založené na poctivé klasické kuchyni a prvotřídních, většinou lokálních, surovinách. Převažují masitá a vydatná jídla, těstoviny i pizza. Vůbec nejlepším jídlem, které jsem tu měla, byly ravioli v pizzerii El Pael Ristorante v Canazei. Plněné uzenou ricottou, posypané místním speckem, lučními kvítky a hojně zalité máslem… Bez přehánění jedno z nejlepších jídel, které jsem kdy ochutnala, a to jsem docela mlsná. Nedivím se, že tohle jídlo patří k hlavním lákadlům této restaurace. Na doporučení jejího majitele Roberta Anesi, mimochodem nejlepšího someliéra Itálie z roku 2017, jsme je zapíjeli místním bílým vínem Nosiola z vinařství Pojer e Sandri. A můžu říct jediné… Vřele doporučuju!
Zábava i mimo sjezdovky
Pokud vás prohánění po zasněžených svazích přestane bavit (čemuž moc nevěřím), můžete v Dolomitech vyzkoušet i další aktivity, například výšlap na skialpech nebo sněžnicích. A pokud vám ani tohle nestačí na zvýšení adrenalinu v žilách, lze zkusit vystoupat na nějaký z dolomitských ledovců po prozkoumaných ledových cestách. Ve Val Rendena můžete vylézt na velkolepé vodopády Nardis a Vallesinella a ve Val Noana je vynikající terén pro začátečníky.
A pokud si nejste úplně jistí na ledu, zkuste to pod ním. Například na jezeře Lavarone a Serraia, si můžete vyzkoušet potápění pod ledem…. Já se odvážila pouze na fat bike, což je – pro neznalé – kolo s širšími pneumatikami, určené na jízdu po sněhu. Tedy správně elektrokolo, protože na klasickém, by do zdejších kopců asi jen tak nikdo nevystoupal. Jízda vyžaduje trochu zvyku, ale garantuju, že se vám bude líbit. Cesta dolů byla na uježděném sněhu sice kapku dobrodružnější, ale byl to skvělý zážitek.
Rady na cestu
S platností od 1. února 2022 musí všichni cestující před příjezdem do Itálie disponovat certifikátem Covid EU (v Itálii pod názvem Green Pass/Certificazione Verde) a to buď s potvrzením o dokončení očkování (nejméně 14 dní od podání II. dávky) nebo s potvrzením o prodělání COVID-19 nejvýše 180 dní od data prvního pozitivního testu nebo s negativním testem (molekulární nebo antigenní, formou výtěru) COVID-19 ne starším 48 resp. 24 hod. Výjimku z testování mají děti mladší 6 let.
Cestující s platným EU certifikátem o očkování/uzdravení starším 6 měsíců mají v Itálii od 5. února přístup ke všem službám za předpokladu, že se prokáží negativním antigenním (platnost 48 hodin) nebo PCR testem (platnost 72 hodin). Jedná se např. o ubytování v hotelu, stravování v restauracích, využívání vleků, návštěvy muzeí atp. Testy nejsou vyžadovány, pokud po zakončení očkovacího cyklu osoba prodělala Covid-19.
Občané ČR cestující do Itálie musí vyplnit elektronický cestovní formulář, tzv. Digital Passenger Locator Form (DPLF). Původní čestné prohlášení je nadále v platnosti, ale pouze jako tolerovaná náhrada digitální podoby.
Zdroj: mzv.cz
Z Prahy Do Val di Fassa je to zhruba 630 kilometrů, takže se sem dá za ideálních podmínek dojet za sedm a půl hodiny. Jede se přes Innsbruck, Brennerský průsmyk, před Bolzanem se odbočuje do Val di Fassa.
Jak se skipasem?
Do Val Fassa je možné si pořídit tři různé permanentky, ale pokud si chcete lyžování v celém údolí, zvolte Skipass Dolomiti Superski, který platí na celou oblast. K jeho aktivaci budete potřebovat aplikaci Dolomiti Superski, kam si skipas nahrajete a každé ráno si ho musíte obnovit nahrání certifikátu o očkování. Celá procedura je velmi jednoduchá a zabere vám jen pár minut.
Od prvního ledna 2022 se při lyžování v Itálii musíte prokázat pojištěním zodpovědnosti v angličtině nebo italštině. Většina tuzemských pojišťoven je na tuto situaci připravená a certifikáty vydává nebo je má na svých stránkách. Pojištění si lze zřídit i na místě u pokladen. Dále nově platí i povinnost nosit helmy pro všechny osoby do 18 let.
