Už jako malá si psala příběhy do šuplíku. Brněnská autorka Lucie Hlavinková si své první příběhy, které vznikly ve druhé třídě, schovává ve skříni. Svou prvotinu však vydala až jako dospělá. Dnes má na kontě nejen tituly jako Apatykář, Šila jsem u Podolské či Pravda nebyla k dostání, ale i populární knihy pro děti.
Dnes se Lucie Hlavinková mimo psaní věnuje i výuce a překladům. V roce 2016 zvítězila v literární soutěži nakladatelství Albatros s knihou pro děti s názvem Projekt pes (ten můj), která se dočkala několika pokračování. U knížek pro děti zůstala a navázala neméně úspěšnou sérií Sesterstvo.
Kniha jako životní pouto
Co vás vlastně inspirovalo a proč jste začala psát? Čím jste chtěla být jako dítě?
Začala jsem psát proto, že jsem odjakživa opravdu hodně četla a už v dětském věku mě lákalo napsat si svou vlastní knihu. Jako dítě jsem si nejdřív velmi přála být astronautkou, ale pak jsem ke svému zklamání zjistila, že astronauti musí být dobří v matematice, fyzice, a navíc nemůžou mít závrať, takže jsem nesplňovala ani jednu podmínku a tato kariéra mi zůstala uzavřena.
Jaké je to být spisovatelkou? Kdy se psaní stane hlavní náplní pracovního života? Kdy se z koníčku stane „zaměstnání“?
Pro mě to znamená jednak o samotě vymýšlet příběhy a věnovat se psaní jako takovému, na druhé straně to jsou besedy se čtenáři, hlavně dětskými, které jsou naopak velice živé. Z koníčku se zaměstnáním stávalo psaní velmi, velmi postupně, a ještě dodnes bych ze samotného psaní nevyžila.
První vaší knížkou byl Projekt pes (ten můj). Z této první knížky pro děti se stala série. Hlavní hrdinou, jak název napovídá, je pes. Měla jste v té době psa?
Právě můj pes, fena československého vlčáka Mia, byla velkou inspirací při psaní první knihy. Jako štěně dost lumpačila a zažili jsme s ní mnoho vtipných historek (vtipných při zpětném pohledu), které jsem do příběhu použila.
Četla jste ji svým dětem? Nebo před jejím napsáním jste jim ji vyprávěla?
Moje děti jsou teď už dlouho dospělé, ale všechny mé knihy čtou v rukopise. Když byly malé, četla jsem jim hodně, chodili jsme společně do knihovny a do knihkupectví a abych je nalákala na vycházky do lesa, vyprávěla jsem jim tam nejrůznější příběhy.
Pak vznikla úspěšná série Sesterstvo. Jak dlouho jste ji psala?
Sesterstvo vycházelo několik let, existuje celkem pět dílů. Když jsem napsala ten první, neměla jsem vůbec tušení, že je vlastně počátkem série, ale získalo si opravdu velkou základnu skalních fanynek, holčiček mezi 8 až 10 lety.
Lucie Hlavinková od dětí k dospělým
V roce 2017 ale nastal zlom. Napsala jste první knížku pro dospělé. Co vás k tomu vedlo?
Našla jsem úplnou náhodou zmínku o sestrách Foxových, zakladatelkách spiritismu v druhé polovině 19. století v Americe. Byl to velmi zajímavý příběh a překvapilo mě, že o něm nikdy nikdo nic nenapsal, tak jsem se do toho pustila sama.
Jak se píše knížka pro děti a jak pro dospělé? Kolik zabere času, rešerše…?
Psaní jako takové je úplně stejné, ale u dospělých knih hodně času strávím přípravou a rešeršemi, protože píšu historické romány a ty takový přístup vyžadují. Rešerše zaberou několik měsíců před samotným psaním a samozřejmě dohledávám i v jeho průběhu.
Kterou ze svých knížek máte nejraději?
To je moc těžká otázka! Ta první, Projekt pes, má speciální místo v mém srdci, jenomže stejně tak je tomu vždy i s tou nejnovější.
Vaší poslední knížkou je Bylinková babička. Na jaře vám ale vychází další knížka Svátek hada, tentokrát pro dospělé. Pracovala jste souběžně na obou knížkách, jak jste to zvládala?
Bylinková babička vznikla už před dvěma lety pro Český rozhlas, pořad Hajaja, nyní vyšla v knižní podobě, ilustrace jsou opravdu překrásné. Až potom jsem začala psát Svátek hada, na základě skutečných historických událostí. S touto knihou bylo opravdu hodně práce, ale doufám, že se mi povedla a čtenářům se bude líbít.
Máte svého oblíbeného spisovatele/ku? Svůj vzor? A máte svou oblíbenou knížku, ke které se třeba občas i vracíte?
Žádný vzor mezi spisovateli nemám, i když jich mám mnoho oblíbených, každý z nich píše naprosto jiným stylem. Čtu ráda Harukiho Murakamiho, Vladimira Sorokina nebo třeba Michela Houellebecqa. Vracím se k Malému princi a také k Saturninovi a Spolčení hlupců, ty čtu pořád dokola.
I když se věnujete psaní naplno, je stále váš koníček. Jak trávíte svůj volný čas?
Miluju procházky v lese se psem, tam jsem opravdu šťastná. A ráda se taky bavím s kamarádkami, trávím čas s rodinou na chalupě a samozřejmě čtu a čtu.
