Jaromír Nohavica se rozhodl potěšit své fanoušky, ale především ženy. A rozhodl se uspořádat online koncerty jako dárek k Mezinárodnímu dni žen.

Po sedm večerů od 8. března až do 14. března bude na svém webu od 19:00 hrát skladby na přání zařazené do playlistů. Původní myšlenka byla připravit na MDŽ jeden koncert, nakonec se plán trochu rozrostl.

Na prvním koncertě 8. března zazní 20 nejčastěji objednávaných písní a během dalších šesti večerů pak dalších 120 skladeb.

Jaromír Nohavica, písničkář, textař, libretista, zpěvák, skladatel, kytarista a hráč na heligonku, se narodil 7. června 1953 v Ostravě. Svou první písničku sice složil už ve svých osmi letech, ale na kytaru začal hrát až o pět let později. Po maturitě v roce 1971 pokračoval ve studiu na Vysoké škole báňské v Ostravě, to ale přerušil a později dálkově vystudoval SŠ knihovnickou v Brně (1978-1981). Mezitím už působil jako umělec na volné noze. Jeho písničky zpívaly Marie Rottrová a Věra Špinarová, spolupracoval rovněž se skupinami Atlantis, Noe, nebo Majestic.

Na národním finále Porty 83 vyhrál anketu diváků, o dva roky později už na festivalu nesměl vystoupit, komunistickým hodnostářům se nelíbily jeho texty. Přes zákaz se jméno Jarka Nohavici pravidelně objevovalo vysoko v žebříčcích ankety Zlatý slavík. A to především díky amatérským nahrávkám, které se volně šířily mezi lidmi. Prvního oficiálního alba, které bylo složené z jeho živých vystoupení z let 1987-88, se dočkal v roce 1988. Kritikou velmi dobře přijatá deska dostala název Darmoděj a brzy jí následovaly další dva výběry.

V roce 1993 Nohavica natočil ve spolupráci s Karlem Plíhalem svůj první studiový počin. Jmenoval se Mikymauzoleum a šlo svým způsobem o přelomové dílo. Na jedné straně to byl ze závislosti na alkoholu vyléčený Nohavica, na straně druhé důkaz, že i demokracie potřebuje své písničkáře. Jen o rok později vyšlo dodnes velmi populární album pro děti Tři čuníci.

Režisér Petr Zelenka natočil v roce 2002 s Nohavicou, Karlem Plíhalem a skupinou Čechomor hudební fantasy film nazvaný Rok ďábla, ve kterém se fiktivní příběh setkává s reáliemi všech zúčastněných muzikantů a působí tak spíš jako umělecká výpověď. Při vyhlašování cen Anděl 2003 byl Nohavica Akademií populární hudby uveden do Síně slávy, o sedm let později se stal vítězem ankety Zpěvák dvacetiletí.