Původní záměr byl, napsat článek na téma: 1. září, nový začátek. O tom, že start školního roku je vlastně něco jako Nový rok, tedy ta správná chvíle začít znovu. A líp. S čistým štítem, uklizeným bytem, ořezanými tužkami a úsměvem na rtech.

A tak jsem zašla za psychologem, psala si s jednou paní učitelkou a mluvila s pořadatelem dětských kroužků. Spoustu užitečných rad jsem posbírala. Ale když jsem sedla k počítači, že je všechny sepíšu, padla na mě deprese. Jen si to vezměte.

Psycholog mi poradil, že se budu (nejen já – i vy, nemyslete si) cítit mnohem líp, když si v sobě a kolem sebe udělám pořádek. Tenhle čas je prý ideální pro úklid celého bytu a upgrade šatníku. Ale když já nedokážu vyhodit ani to starý roztrhaný tričko, co v něm tak ráda spím. Tak nic, jdeme dál.

Vyházet nepotřebné účtenky. Nad krabicí všech těch papírů jsem se ale málem rozbrečela. Fakt se v tom musím hrabat? To nedám. Pokračujem. Úklid bytu přeskakuju rovnou. Proč, snad nemusím vysvětlovat. Dál. Pořádek ve fotkách. To jako vážně? Než jsem dospěla k tomu, že je nad mé síly s tím vůbec začít, padla na to tabulka čokolády.

Tak nic, aspoň ty děti připravím.
„Hlavně ho nestresujte poznámkami, už ti to začne, viď? A na vstávání ho ten poslední týden postupně zvykejte,” doporučovala zkušená kantorka. Myslela to určitě dobře, ale obávám se, že to stvoření, které bylo naposled ve škole 1. března, už úplně zapomnělo, proč ta budova stojí. Tudíž ho jakákoli zmínka o ní jen tak nerozhodí. Jediné, v čem se jeho dovednosti za poslední půlrok zlepšily, je angličtina. Ono osm až deset hodin denně (to fakt nešlo uhlídat) u Netflixu a HBO na člověku přece jen něco zanechá. A jestli prvního září vůbec vstane? Když mu do telefonu propašuju znělku z La Casa de Papel, tak to možná klapne. Co kdyby právě začala nová série?

Ps: Pastelky jsem koupila! Jenže mi nějak nedošlo, že v devítce už to není ten hlavní artikl. No co, tak si něco namaluju já. Třeba mě to uklidní.