Humanitární katastrofa. Tak se dá pár slovy popsat aktuální situace v ukrajinském přístavu Mariupol. Město už přes dva měsíce čelí obléhání ruské armády. Od propuknutí invaze tam podle tamních úřadů zemřelo více než 10 000 lidí. Místním docházejí základní potraviny, pitná voda, palivo i léky.
Humanitární konvoje velkých neziskových organizaci se do města kvůli špatné bezpečnostní situaci většinou nedostanou. Mezinárodní mírové organizaci HWPL se ale materiální pomoc podařilo již několikrát dopravit přímo na místo určení. Distribuci do jinak nepřístupných oblastí zajišťuje HWPL ve spolupráci s místní partnerskou organizací Pilgrim. Její dobrovolníci ve městě na vlastní nebezpečí rozvážejí vše potřebné a pomáhají také s evakuací civilistů. Na přípravě sbírky i transportu se osobně podílí i předseda české pobočky HWPL, Dan Bešta. A tak jsme se ho zeptali, jak to přímo na místě vypadá a co je v současné chvíli ten nejpalčivější problém.
Dan Bešta, předseda české pobočky HWPL, foto: Organizace HWPL
Jak vlastně transport materiální pomoci na tak nebezpečné místo, jakým Mariupol v tuto chvíli je, probíhá?
Nejsem si jistý, jestli je to otázka pro mě, spíše bychom se měli zeptat kaplana Genadije Mohněnka z organizace Pilgrim a jeho dobrovolných spolupracovníků. To oni jsou ochotni riskovat svůj život, vzít vlastní auto a dojet až do Mariupolu. Doručí materiál lidem na místě a třeba i odvezou pryč ty, kteří mohou být evakuováni. Naše práce je v tomto směru podstatně jednodušší. I když samozřejmě není to jen tak; sehnat skoro tunu potravin a materiálu, vše naložit, jet devět hodin na hranici s Ukrajinou a pak stejnou dobu zase zpět. Jsem opravdu hrdý na všechny své kolegy, kteří obětují svůj čas a pohodlí, a jdou do toho.
Je tedy velkou výhodou, že můžete spolupracovat s místní partnerskou organizací, která tamní prostředí dobře zná?
To rozhodně ano, jsem za to opravdu vděčný. Jsme sice menší organizace a pomoc z naší strany možná může někomu připadat maličká v porovnání s konvoji kamionů, které jsou vypravovány většími neziskovkami. Na druhou stranu se ale naše pomoc dostane přesně tam, kam jsme ji vyslali. Naprosto přesně víme, kde pomáháme a máme jistotu, že se materiál nikde nezasekne.
Co lidé v Mariupolu potřebují ze všeho nejvíc?
Určitě to jsou základní trvanlivé potraviny – konkrétně to, co se dá snadno uvařit, třeba rýže nebo těstoviny. A potom hygienické potřeby, hlavně pro ženy a také věci pro děti – od sušenek, přes sušené ovoce až po výživu pro batolata. Posledně byli opravdu nadšení z medu.
Proč právě Mariupol? Míří dodávky humanitární pomoci také do dalších ukrajinských měst nebo oblastí?
Je tu více důvodů i více míst. Mariupol je na tom vážně špatně a lidé tam urgentně potřebují pomoc, i proto se na toto město v současnosti zaměřujeme. Organizace Piligrim distribuuje námi dodaný materiál i do bezprostředního okolí Mariupolu. O pomoc nás ale žádají i v Buče, což je město nedaleko Kyjeva, kde se po odchodu Rusů našlo přes 400 obětí – část z nich v hromadných hrobech. A také spolupracujeme s městem Nelipino na Zakarpatské Ukrajině, odkud je pomoc distribuována převážně lidem prchajícím před válkou na západ.
S kolegy s partnerské organizace Pilgrim, při transportu humanitární pomoci. foto: Organizace HWPL
Je potřeba dovážet humanitární pomoc také na Zakarpatskou Ukrajinu, kde je situace zatím poměrně klidná?
Ano, je to důležité. Právě touto oblastí totiž prochází mnoho válečných uprchlíků z ostatních částí země, kde se bojuje. Je pro ně těžké sehnat po cestě jídlo, hygienické potřeby a další životně důležitý materiál.
Jak často vůbec pracovníci organizace HWPL k ukrajinským hranicím vyrážejí?
Do této chvíle jsme byli na hranicích celkem třikrát, což je přibližně jednou za tři týdny. Právě teď plánujeme další cestu a v podobných intervalech chceme pokračovat i nadále.
Jak se k válce na Ukrajině staví dva měsíce od propuknutí invaze Češi? Chtějí stále pomáhat?
To je složitá otázka. Je mnoho Čechů, kteří stále mají ochotné srdce. Na druhou stranu se ale objevuje čím dál tím větší počet těch, které to nezajímá nebo jsou dokonce proti. Není teď vůbec snadné získat dárce, což má pak samozřejmě dopad i na četnost našich cest s humanitární pomocí. Získáváme finanční prostředky od firem i jednotlivců. Snažíme se šířit prosby o pomoc všemi dostupnými kanály, získali jsme dokonce i finance z Francie. Není to jednoduchá situace, stále ale pevně věřím, že existuje mnoho lidí, kterým není jedno, co se na Ukrajině děje. Doufáme, že se nám i v budoucnu podaří získat dostatek financí, abychom tímto způsobem mohli pomáhat i nadále.
Na Ukrajině jste byl od začátku války osobně několikrát? Jak psychicky náročné to pro vás bylo – vybavíte si nějaké emotivní momenty?
Jednoduché to není, jsem ale opravdu rád, že jsem jel a mohl na vlastní oči vidět, jak to na místě vypadá a slyšet vyprávění z první ruky. To vás nenechá chladným, když vám mladý muž ukazuje fotky v telefonu, na kterých je s rodinou na dovolené v Dubaji a pak vám vypráví, že místo návratu do práce ho čekal návrat do válkou zničené země. Tam se fotky mění ze zábavy na vodních skútrech na život v podzemním bunkru. Je krásné a zároveň srdcervoucí, když vás chlap jako hora obejme a děkuje za potraviny, které ani nejsou pro něho, ale rozdá je dalším lidem. To je opravdová vděčnost a já jsem rád, že jsem to mohl zažít. Jakmile budu mít příležitost, pojedu znovu.
Snažíte se Ukrajincům pomáhat i jiným způsobem, než jsou dodávky humanitární pomoci?
Ano, snažíme se to vidět v širší perspektivě. Nejde jen o Ukrajince, pomáhali bychom, i kdyby se něco podobného stalo třeba v Polsku nebo na Slovensku. Došlo tam ke strašlivému porušení mezinárodního práva, lidských práv, ke zneužití moci a páchání válečných zločinů. To je něco, proti čemu jako mezinárodní mírová organizace bojujeme. Nezaměřujeme se jen na lokální pomoc uprchlíkům, ale skrze aktivní přístup jednáme s vysokými představiteli, aby se celý tento svět mohl postupně měnit k lepšímu. Je to krok za krokem. Stavíme na základu Deklarace míru a ukončení válek, kterou chceme představit v OSN, aby mohla být přijata jako rezoluce a kultura míru se mohla stát skutečností. A zrovna teď se blíží jeden z těch malých ale velice důležitých kroků; „Pochod za mír“, který probíhá pravidelně 25. května v mnoha zemích světa a pořádáme ho i letos v Praze. A ještě mnoho dalšího je součástí naší práce, ale to bychom tu byli opravdu dlouho, doporučuji podívat se na naše webovky nebo facebookové stránky – něco málo tam z naší práce určitě uvidíte.
Heavenly Culture, World Peace, Restoration of Light (HWPL) je mezinárodní organizace, která byla založena pro celosvětový mír a ukončení válek. Je také nevládní organizací se zvláštním poradním statusem při Hospodářské a sociální radě OSN (ECOSOC) a je přidružena k Oddělení OSN pro globální komunikaci (DGC) a metropole vládě v Soulu. Od svého založení v roce 2013 se HWPL velmi rozrostla co do počtu příznivců i vlivu po celém světě. S mírem jako svou základní hodnotou pořádá HWPL řadu kampaní a událostí po celém světě, aby sjednotila jednotlivce ze všech odvětví a úrovní společnosti.
