Laura Záveská, juniorská mistryně světa a olympionička ve freestyle snowboardingu, která reprezentuje Českou republiku v disciplínách slopestyle a Big Air.
Vyniká silnou psychickou odolností, technickou náročností svých skoků (v repertoáru má např. triky jako frontside 1080 a switch backside 900) a vysokým tréninkovým nasazením. Právem tak patří k největším talentům nastupující generace českého zimního sportu.
Řekla bych si, ať se tolik nesoustředím na to, co si o mně myslí ostatní.
Trpělivosti a slušnému vychovaní. Jinak určitě mi moc pomáhají a fungují i jako moji psychologové, když se závod nepovede podle představ. Po závodě třeba vždycky zavolám mamce a ona je na mě pyšná, i když neodjedu svoji jízdu. Vždycky mi to udělá radost.
Asi během celé kariéry, protože ve snowboardingu je to tak, že se člověk učí chybami. My prostě padáme a padáme, dokud to neodjedeme. Takže se tímhle mottem fakt řídím vlastně celou svoji kariéru.
Myslím si, že naše komunita se od ostatních sportů hodně liší, protože jsme vlastně všichni kamarádi. Určitě tam jsou výjimky a lidi, se kterými se třeba nebavím, ale obecně je ta komunita jedna velká rodina. Podporujeme se navzájem. Nějaká rivalita tam samozřejmě je, ale není to takové, že byste ostatním přáli, aby neodjeli svoji jízdu. Spíš naopak. Když je někdo nahoře na startu, tak mu fakt přeju, aby to odjel, protože nikomu nepřeju, aby spadl. A myslím si, že to ostatní mají podobně. Držíme spolu i mezi státy.
Hodně poslouchám hudbu, hlavně před závody, aby mě to nahypovalo. Dostanu se díky tomu do takové svojí komfortní zóny, kde se soustředím jenom na snowboarding a na hudbu.
Můj nejhorší pád byl v Livignu. Byl to virální pád, který jsem dávala i na Instagram. Měla jsem otřes mozku a letěla jsem helikoptérou do nemocnice. Moc si to nepamatuju. Vím ale, že asi týden potom jsem jela svůj první Europa Cup, takže mě to vlastně vůbec nezastavilo a žádný blok jsem neměla. Jak už jsem říkala, člověk se učí chybami a v našem sportu to prostě tak je. Nemůžete se po každém pádu sesypat, musíte se z toho poučit a pokračovat dál.
foto: Huawei
Olympiáda pro mě byla od malička mega wow, asi jako pro všechny ostatní. Ale když jsem tam potom opravdu byla, tak jsem se psychicky cítila vlastně úplně v pohodě. Řekla jsem si, že prostě odjedu svoji jízdu, a z tohohle pohledu to pro mě bylo jako každý jiný závod, svěťák nebo mistrovství České republiky. Jinak to ale bylo úplně jiné v tom, kolik tam bylo lidí, jak nás podporovali a jak se o nás starali. To byl fakt neuvěřitelný zážitek. Hlavně podpora fanoušků byla něco, co jsem předtím v životě nezažila.
Mně to vlastně přišlo v pohodě. Beru to jako součást té hry a jsem ráda, že lidi chtějí poslouchat moje názory a zajímá je, jak jsem se ke snowboardingu dostala. Takže pro mě to skoro žádný tlak nebyl. Já si ráda povídám, takže když je na to čas, tak je to v pohodě.
Teď studuju v posledním ročníku a budu dělat maturitu, takže se chci trochu víc zaměřit na školu. Zároveň chci hodně trénovat, abych mohla natrénovat lepší triky. Když pořád závodíte, je docela těžké mít velký progres, protože nemáte tolik času čistě na trénink. Takže bych se teď chtěla zaměřit hlavně na trénink a potom to zase vybalit a ukázat, co umím, na svěťácích.
Momentální cíl je asi zůstat fit, chodit do gymu a mít na to čas, což je s maturitou trochu těžké. Hlavně udělat maturitu a prostě být šťastná.
foto: Huawei
Ráda chodím na procházky, koukám na seriály a miluju pečení. Takže když mám volný čas, často si něco upeču a pustím si k tomu seriál. Teď je podzim, takže je to super čas na nějaký Netflix and chill. Tohle mám fakt ráda.
Myslím si, že to zvládám docela dobře, i když je to občas těžké, protože být na tak vysoké úrovni přináší i hodně problémů a životních rozhodnutí. K psychologovi jsem vlastně začala chodit až po olympiádě, protože jsem si chtěla utříbit pár věcí a popovídat si o tom všem s někým nestranným. Takže jsem byla v pohodě, ale pomohlo mi to. Myslím si, že mentální koučové i psychologové jsou super. Já sama bych jednou chtěla studovat psychologii.
Já jsem měla vždycky trochu problém s tím, že jsem přespávala a klidně jsem spala i deset hodin. Vím, že devět až deset hodin spánku je samozřejmě dobře, ale pro mě je asi úplně nejlepší osm hodin. Když spím osm hodin, tak se probudím a jsem úplně ready na všechno. Takže pro mě je ideálních osm hodin.
Strašně ráda podporuju mladší lidi, kteří začínají. Přijde mi, že když jsem to dokázala já, tak to může dokázat i někdo další. Jenom musí mít ten drive a musí být ochotný tomu obětovat opravdu hodně, což podle mě není každý ochotný udělat, a právě proto je to tak vzácné. Takže když za mnou třeba přijde nějaká holčička a chce se se mnou vyfotit, vždycky mi to udělá strašnou radost.
foto: Huawei
Ano, Instagram si spravuju sama. Občas je těžké pořád něco postovat, protože i to zabere dost času. Než třeba uděláte fotku, natočíte něco a všechno připravíte. Ale když na to mám čas a mám materiál, tak mě to strašně baví.
Jo, určitě. Nejradši mám asi zprávy a otázky kolem sportu a módy. Mám přítele, takže to zvaní na rande vlastně vůbec neřeším. Na zprávy kolem módy a sportu ale odpovídám ráda.
Hodinky využívám při tréninku na sněhu i při přípravě mimo závody. Nová generace těchto sportovních hodinek podporuje také indoorové lyžování a snowboarding, což je pro mě mimořádně přínosné. V prostředí, kde je satelitní signál omezený nebo není dostupný, pracují hodinky s údaji z pohybových senzorů a dokážou rozlišit samotnou jízdu či odpočinek.
