Tip na výlet: Dalešice. Místo, kde najdete pivovar z filmu Postřižiny

foto: Netflix

Film Postřižiny, který proslavil zejména herečku Magdu Vášáryovou, patří právem do zlatého fondu československé kinematografie. Pivovar i s komínem, na který šplhala nezbedná Maryška s ukřičeným strýcem Pepinem, najdete na Vysočině v obci Dalešice. Při návštěvě tu můžete ochutnat i místní výborné pivo.

Po povídce Smrt pana Baltazara z filmu Perličky na dně (1965), oscarových Ostře sledovaných vlacích (1966) a trezorových Skřiváncích na niti (1969) se režisér Jiří Menzel v roce 1980 znovu vrátil k osobitému světu Bohumila Hrabala. Postřižiny, novela z roku 1961, na jejímž přepisu do podoby filmového scénáře se vedle Menzela podílel i sám spisovatel, nabízí nostalgickou vzpomínku na prvorepublikovou idylku nesenou na křídlech autobiografického rozjímání.

Jiří Menzel měl v plánu natočit film ihned po vydání Hrabalovy knihy, která byla publikována v roce 1974, nicméně dlouhé roky nedostal možnost. Jména Jiří Menzel a Bohumil Hrabal byla v té době na Barrandově tabu. K realizaci filmu Postřižiny se režisér dostal až poté, co odevzdal ke schválení scénář k filmu Slavnosti sněženek (1983), na který dostal jasnou odpověď: „Tak to raději ty Postřižiny.“ Rozpočet snímku byl stanovený na 4 miliony korun československých a spadala do toho i slavná zabijačka. 27. prosince si tento film můžete od 21:45 hodin připomenout na ČT2.

Postřižiny a zrození světově proslulého spisovatele

Příběh o krásné paní Maryšce (Magda Vašáryová) a jejím manželovi Francinovi (Jiří Schmitzer), mladém pivovarském správci, jehož osudy inspirovala osobnost Hrabalova nevlastního otce si zamilovalo snad celé Česko. Šťastný konec příběhu korunuje početí budoucího spisovatele a není bez zajímavosti, že sama představitelka Maryšky, Magda Vašáryová v době natáčení zjistila, že je těhotná.

Ve své devátém celovečerním projektu Menzel předvedl, že on a Hrabal k sobě prostě pasují. Velký podíl na oblíbenosti snímku má i kameraman Jaromír Šofr, který patřil k režisérovým oblíbeným spolupracovníkům. Film byl v roce 2020 digitálně restaurován Národním filmovým archivem ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze ve spolupráci s FAMU, Nadačním fondem FAMU a se Státním fondem kinematografie České republiky.

Krásné Dalešice

Architekt filmu Zbyněk Hloch musel projet celé Česko a částečně i Slovensko, než se mu podařilo najít ten pravý pivovar pro natáčení. Dohromady objel přes sto objektů. Dalešice, kde najdete proslulý pivovar leží jihovýchodně od města Třebíče. Nadmořská výška obce je 398 metrů nad mořem. Žije zde 560 obyvatel. Natáčelo se tu v květnu roku 1980. V době natáčení se tu ale pivo nevařilo. Znovu otevřený byl pivovar až po rekonstrukci, která začala v roce 1999 a skončila o tři roky později. Nedaleko pivovaru je i Zámek Dalešice, který se nachází v areálu bývalého kláštera v městyse Dalešice. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Interiéry pivovaru pořídil štáb v pivovaru Studená nedaleko Telče.

Dalešický pivovar byl založený pravděpodobně už koncem 16. století. Nejstarší části současného komplexu budov pocházejí z období raného baroka, tj. ze 17. století. Což prozrazují zejména masivní kamenné zdi, typy kleneb a kamenná ostění oken. Jednalo se o malý pivovar, kde veškerá činnost probíhala ručně a jeho produkce byla určená v podstatě jen pro potřeby panství. Podobných bylo v okolí několik (např. v Myslibořicích, Rouchovanech, Vladislavi).

Z řady zdejších sládků vynikl zejména František Nikodém, za jehož působení mělo dalešické pivo vynikající pověst v širokém okolí. Jiří Menzel pana Nikodéma angažoval coby odborného poradce stran autenticity a fungování pivovaru. Když „personálu pivovaru“ předváděl manipulaci se sudy, pana režiséra zaujal natolik, že ho požádal, aby si ve filmu zahrál. Vidět ho můžete ve scénách, kde se objevují bednáři. Je to ten drobnější pán s kníry – ne ten kulaťoučký pán, který pije ze džbánu. Kopie komína, na který Pepin (Jaromír Hanzlík) a Maryška (Magda Vášáryová) lezli, byla ale postavená na rovné střeše místního JZD v Dalešicích. 



Doba zkracování a léčebný přístroj

Jak známo název filmu „Postřižiny“ vznikl jako označení rituálního ustřižení vlasů. Magda Vášáryová měla ovšem v době natáčení své vlasy krátké, proto používala paruku. Roli Maryšky měla původně hrát Libuše Šafránková. Studio totiž režisérovi odmítalo obsazení Vašáryové, jelikož měli strach, že má příliš pracovních aktivit v Bratislavě a stálo by to tak hodně peněz. Vašáryová však byla ze scénáře tak nadšená, že se na celou dobu natáčení přestěhovala do Čech.

Pamatujete si vypité pivo na ex, kdy Maryška uspokojuje svoji žízeň před hotelem U Modré hvězdy na Palackého náměstí v Počátkách na Pelhřimovsku? Její krásně orosená sklenička s pivem nebyla však plná. Šlo o klam dvojitého dna a obsah sklenice byl jen asi 2 dcl piva.

Nezapomenutelný přístroj, kterým léčí Maryška MUDr. Gruntoráda (Rudolf Hrušínský), má svůj původ v USA, kde se mu říkalo Violet ray. Princip se obvykle vyznačoval vybíjecí cívkou s přerušovačem pro aplikaci vysokého napětí, vysoké frekvence a nízkého proudu do lidského těla pro terapeutické účely. Přístroj nám může připadat jako šarlatánský, ale na stejném principu výrobci medicinských přístrojů vyrábějí přístroje k elektroléčbě dodnes.

Pro roli nezapomenutelného strýce Pepina, se původně uvažovalo o Václavu Neckářovi či Vladimíru Menšíkovi. Režisér Jiří Menzel se ale nakonec na doporučení Hrabala rozhodl pro Jaromíra Hanzlíka. Bohumil Hrabal ji totiž psal podle skutečné postavy – strýčka Josefa, který za nimi původně přijel jen na 14 dní, ovšem svůj pobyt se prodloužil na celý zbytek života. A evidentně měl o roli jasnou představu.



zdroj: Ceskatelevize.cz, Bontonfilm

Líbí se vám článek? Sdílejte jej ve svém profilu.

Související

Napsat komentář