Citoví vyděrači mají jednu společnou vlastnost. Často jsou milí, příjemní, přátelští… Ovšem jen do chvíle, dokud je po jejich. Pokud ne, nastoupí na vás v plné síle. A rozpoznat, že jde skutečně o citové vydírání, je základem, jak mu čelit.

Tu horší zprávu si řekněme raději hned. Citové vydírání se špatně poznává. Někteří vyděrači jednají přímo, hrozí zcela konkrétně a jednoznačně, ale většina působí skrytě. Převážně se k nám chovají mile a k nátlaku se uchylují jen občas. Zejména ve chvílích, kdy máme tu drzost s nimi nesouhlasit. Nebo je zcela odmítnout. A v nás pak bublá pocit viny, že za to můžeme my, že my jsme příčinou problému, že my jsme něco (zase) udělali špatně. Je smutnou pravdou, že mnoho lidí tak žije léta, aniž pochopí, že jsou obětí citového vyděrače. Jak ale ve své knize „Citové vydírání, jak ho rozpoznat a bránit se mu“, píše autorka mnoha bestsellerů o mezilidských vztazích Susan Fordová, jistotu, že to tak opravdu je, máte ve chvíli, kdy se přesvědčíte, že se ve vašem vztahu objevuje následující scénář.

Požadavek

Je úplně normální po někom něco chtít. Řekněme, že vás partner požádá, abyste mu půjčili, či uvolnili ze společného účtu větší částku peněz. Na tom není vůbec nic špatného. Za normálních okolností po podobné žádosti následuje diskuze. Že něco není v pořádku, poznáte už podle toho, že prosba nezazní zcela jasně. Citoví vyděrači totiž rádi mluví v náznacích, chtějí, abyste si vše domysleli sami. Vlastně vás vmanipulují do situace, kdy máte pocit, že nevyhovět, navíc velmi ochotně, je vaše selhání. A pokud pak dále přichází následující vzorec chování, je jasné, že se opravdu jedná o citové vydírání. A že máte plné právo se mu postavit čelem.

Nátlak

Ve zdravém vztahu nebývá problém přijmout odmítnutí a smířit se s ním. Citoví vyděrači ovšem berou vaše NE jako útok na svoji osobu. Obviní vás, že je nemáte dost rádi. A začnou vyvíjet nátlak, abyste jim vyšli vstříc, i když je vám to proti srsti. Následují přednášky o tom, jak jste sobečtí, málo se snažíte, dostatečně je nemilujte… Těžký kalibr. A když nezafunguje, přitvrdí.

Hrozby

Pokud vyděrač narazí na hradbu odporu, dá partnerovi či partnerce najevo, že když neustoupí, bude to mít následky. Cílem je zahnat ho do kouta a snaha, aby trpěl a cítil se nešťastný. Potrestat ho za zdánlivou neposlušnost, za to, že si dovolil odporovat a nesouhlasit. A to vše se děje pod záštitou lásky nebo vřelého kamarádství, protože citové vydíraní se objevuje výhradně ve vztazích, kde je citová vazba. Jinak by logicky nefungovalo. A čím silnější vazba, tím jednoduší to vyděrač má. Kromě partnerských vztahů je tak velmi časté mezi rodiči a dětmi (hlavně dospělými) i dalšími příbuznými.

Ústup

Navzdory všem nepříjemným pocitům volí oběť pod tlakem hrozeb ústup. Dobře, tak já ti ty peníze půjčím, jo klidně se sem nastěhuj, jasně kup si to, když to tak chceš…. Cokoli, jen ať už je hlavně klid. Poznáváte to? Pak je nanejvýš pravděpodobné, že vás to nemine znovu. Protože žádný vyděrač se nespokojí s jedním vítězstvím. Chce víc. Zcela vás ovládat a mít pod kontrolou.

Opakování

Úleva se zažehnaného konfliktu tak netrvá dlouho. Jakmile dotyčný zjistí, že vyvíjení nátlaku je spolehlivá cesta, jak dosáhnout svého, zcela jistě ji zopakuje. Tím je položen základ kolotoče požadavků, nátlaků a ústupků z kterého není vůbec jednoduché vystoupit. Nejdůležitější ze všeho ale je, že konečně víte, jak se věci mají. Jen tak se tomu dokážete postavit. A čím dříve to uděláte tím lépe.

Proč jsou nadávky známkou inteligence a jak ulevují od bolesti?