„Každý den odvahu,“ popřál publiku slavný herec Jan Kačer. Na festivalu v Karlových Varech tak představil ikonický snímek 60. let. Diváci ho přivítali potleskem vestoje.
Sobotní dopoledne patřilo snímku Každý den odvahu. Premiéry digitálně obnovených ikon československého filmu divákům přiblížil umělecký ředitel KVIFF Karel Och: „Od roku 2011 je Velký sál zasvěcen úžasným okamžikům s filmy staršího data a jejich novými verzemi. Viděli jste snímky jako Marketa Lazarová, Ostře sledované vlaky či vloni uvedený Žert,“ připomněl s tím, že právě v této adaptaci Kunderova románu se ve vedlejší roli objevil i režisér Evald Schorm. Dnes uvedený snímek o procitnutí ze slepé víry v lepší, ideologicky čisté zítřky, se stal v roce 1964 Schormovým celovečerním debutem.
Na režisérovu osobnost zavzpomínal i kameraman Ivan Šlapeta. „Když jsme natáčeli zbitého a trpícího hlavního hrdinu Jardu, seděl Evald vedle mě. Mně ten záběr připadal dlouhý, ale on čekal a čekal, a poté Honzovi Kačerovi řekl: ,Teď se malinko usměj.’ Ten moment mě dojal – znamenal pro mě všechno, o čem tento film je.“ Připomněl také významnou roli, jakou měl Schormův film pro něj i jeho spolužáky z FAMU.
Jan Kačer jako Jarda
Vznik jedné z prvních vlaštovek československé nové vlny přiblížil herec Jan Kačer, který ve filmu ztvárnil zkroušeného Jardu. „Než se náš film stal skutečností, objevil se jako vzrušení a radostná inspirace, okouzlující exploze svobody a kreativity. Vítám vás na premiéře čistého filmu o pokoře a nepokoření, o laskavosti a přátelství. Vítám vás za všechny, kteří tu s námi jsou. Každý den odvahu,“ uzavřel a sklidil potlesk vestoje.
Digitálně zrestaurované premiéry divákům přináší Národní filmový archiv s podporou společností UPP, Soundsquare a manželů Kučerových. Výběr snímků můžete sledovat také online na KVIFF.TV.
Tento celovečerní režijní debut Evalda Schorma je spolu s Žertem Jaromila Jireše nejpronikavějším pokusem postihnout všeprostupující mravní marasmus české společnosti na počátku 60. let, kdy vládne stranická byrokracie a ideály se proměnily v prázdné fráze. Obětí tu není oponent režimu, ale mladý dělnický svazák, který postupně a velmi bolestivě zažívá vystřízlivění ze své oddanosti věci komunismu. Pronikavá psychologická studie charakteru, umocněná střízlivým hereckým výkonem, dává filmu punc nadčasové výpovědi o slepé víře, která, následována deziluzí, vede k ničivé existenciální krizi.
Výrazná osobnost a jedinečný umělec
Jan Kačer zosobňuje umělce, který svými mnohočetnými aktivitami obohacuje již přes padesát let české divadlo i film a vždy patřil k uznávaným osobnostem, byť v době normalizace s omezenými možnostmi uplatnění. Narodil se ve východočeských Holicích do rodiny továrníka. Po roce 1938 však obuvnická společnost zkrachovala a Janův otec spáchal sebevraždu. Po roce 1948 mladý Jan zamířil na keramickou školu v Bechyni, kde se poprvé nadchl pro divadlo. V letech 1954–1960 absolvoval studium režie na DAMU.
Kačer patří k nejvýznamnějším osobnostem českého divadla 2. poloviny 20. století a ke spolutvůrcům epochy ostravského divadla Petra Bezruče a legendárního pražského Činoherního klubu. Jeho schopnost inspirovat herce a vnímat je, se podepsala pod takovými inscenacemi, jako byl Revizor nebo Višňový sad. Šedesátá léta mu také přinesla výrazné filmové role (Smrt si říká Engelchen, Každý den odvahu, Údolí včel). V době normalizace musel z Činoherního klubu odejít, ale netušil, že zákaz pracovat v Praze bude trvat celá léta.
Jeho svobodomyslné postoje i sepjetí se zapovězenými filmy doby jej v roce 1975 donutily coby nepohodlnou osobu k deseti letům pobytu v Ostravě. Zde ho čekalo nucené vyhnanství a zachraňovalo ho pouze divadlo. Režíroval ve Státním divadle (Sen noci svatojánské, Cyrano z Bergeracu, Krysař). Každý týden ho navíc čekalo sedmihodinové harcování vlakem z Ostravy do Prahy a zpět, stýskalo se mu po rodině a manželce Nině, kamarádech a uměleckém světě v Praze. Neměl kde bydlet, přespával v šatně, na vrátnici i u přátel.
Nikdy se nevzdal a stále tvůrčím způsobem dokazuje svůj talent. Přednášel režii na DAMU, podílí se na chodu charitativních organizací (ředitel Nadace Charty 77, moderuje adventní koncerty), v roce 1998 obdržel od prezidenta republiky Medaili Za zásluhy v oblasti kultury. Je autorem dvou autobiograficky laděných knih a stále svou tvorbou obohacuje umělecky zaměřené diváky.
zdroj: Kviff.com, Ceskatelevize.cz
