Seriál Petry Špindlerové „Máma na cestách”: Zřícenina Baba

foto: Petra Špindlerová

Znáte ji? Já o ní pouze slyšela a viděla ji na obrázku. A tak jsem se rozhodla, udělat si ke zřícenině Baba malý výlet. Bydlíme v Praze tolik let a nikdy jsme toto místo nenavštívili. Nechápu to…. Vzala jsem děti i psi a vyrazili jsme.

Nejlepším výchozím bodem je ulice Nad Pat’ankou. Ta vás spolehlivě dovede až na místo.  Je to krásná procházka. Jednu stranu ulice lemují úžasné fukcionalistické vily a na druhé se vám otevře výhled, který  vás doprovází celou cestu. Je naprosto impozantní. Vůbec jsem netušila, že i odtud budeme mít naše hlavní město jako na dlani.

Záhadná Baba

O původu zříceniny se hodně polemizuje. Hledala jsem o ní nějaké informace. Jedna z nečastějších verzí je, že pravděpodobně dal původní letohrádek postavit majitel vinic Servác Engel z Engelflussu. Český šlechtic, baron, původně koželuh z Flander a majitel panství Mníšek pod Brdy. Součástí letohrádku Baba byl i viniční lis.

Jak rozsáhlá ale původní stavba byla, to už se bohužel nedozvíme. I když její zbytek je stále velmi půvabný a má své kouzlo. Od roku 2006 je osvětlený, a tak se místo po soumraku stává ještě romantičtější. 

Bohužel je dnes zřícenina místo fresek pomalovaná, tedy spíše posprejovaná, ne úplně hezkými graffiti. Tohle se ovšem moc líbilo mým dětem. Kryštofovi přišla velmi zajímavá právě kombinace zcela odlišných světů. Snažila jsem se na to podívat očima teenegera, ale moc mi to nešlo.

foto: Petra Špindlerová

Naši psi byli z výletu naprosto nadšeni. Všude potkávali své čtyřnohé kamarády a objevovali, stejně jako my, nové místo. Oni čichem, my zrakem. Od zříceniny vede pěkně ušlapaná, měkká, lesní cesta.  V tu chvíli máte pocit, že už nejste ani ve městě. Všude kolem vás se rozprostře les se vzrostlými stromy.

Já a psi jsme se to moc užívali. Kryštof s Kristy jen protáhli brady. “Zase do lesa?” “Ano”, odpověděla jsem suše a dodala“ „Nevím, kdy naposledy jsme v něm byli…” “No jo, tak jo.” Nezbývalo jim nic jiného, než přitakat. Lehce otráveně se za mnou ploužili. “Ale mami, ne že budeš zase objímat stromy?!” chtěli se ujistit. “Samozřejmě, že budu.” Na tuhle odpověď jen zakouleli očima. Něco ve smyslu, že už je to se mnou vážně k nevydržení.



Líbí se vám článek? Sdílejte jej ve svém profilu.

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Share on whatsapp

Související

Napsat komentář