PETRA ŠPINDLEROVÁ: „Touha musí být větší než strach!”

foto: archiv Petra Špindlerova

Divadelní a filmová herečka Petra Špindlerová (48), kterou si mnozí pamatují ze seriálů Rodinná pouta, Mordparta či vtipné reklamy na rodinku Innogy, je optimistka. Přestože jí práce díky aktuální situaci ubyla, snaží se vše brát z té lepší stránky.

Petra Špindlerová vždy toužila cestovat a jejím největším snem bylo podívat se do Indie. Což si nakonec splnila a dnes už vyráží na cesty i se svými dvěma dětmi. Za svůj největší cestovatelský zážitek považuje právě fakt, že v synovi a dceři našla parťáky na své výpravy za dobrodružstvím. A ani teď, když je omezení kvůli pandemii, se doma nenudí. Stará se o rodinu, dva psy, kočku a králíka. A to všechno vyžaduje péči.

foto: archiv Petra Špindlerová

VAŘEČKA MÁ PŘEDNOST PŘED TABULÍ

Od loňského března není moc příznivý čas na nic.  Jak jste si musela zvykat na fakt, že nemůžete hrát ani cestovat?
Řekla bych, že je to příznivý čas na zamyšlení… Divadla jsou už po několikáté kvůli opatřením zavřená, ale to se nedá nic dělat. Ta situace nás učí žít tady a teď, což je pro většinu lidí náročné. Sama s tím bojuji. Nemůžeme nic plánovat, dělat věci, na které jsme byli zvyklí a byly pro nás samozřejmostí. Možná si teď uvědomíme, že to, co jsme žili, samozřejmost nebyla, ale že to byl luxus. Začneme si vážit maličkostí. Jeho svátost Dalajláma má krásné rady, které se na tuto dobu velmi hodí:

„Nemá smysl žít v minulosti, tu nezměníme. Z té se můžeme pouze poučit. Neplánujte budoucnost. Žijte současnost, tady a teď. Ta tvoří vaši budoucnost.“

Kvůli uzavřeným školám, se z vás stala i paní učitelka…
To sice ano, ale mám pocit, že jsem výrazně lepší kuchařka než učitelka. Mé děti Kryštof (14) a Kristýna (13) jsou na druhém stupni a taková matematika, fyzika nebo chemie nejsou rozhodně mojí doménou. Na to většinou povolávám babičku, učitelku na odpočinku. Ta si výuku po telefonu doslova užívá.

REKLAMY JSOU I ZÁBAVA

Co vás ale mimo péče o děti v posledních měsících zaměstnávalo a třeba i stále zaměstnává?
Mám to štěstí, že stále aspoň trochu pracuju. Na jaře, když byl úplný lockdown, jsem dokonce natočila reklamu do Ameriky. Casting byl ze selftape. Před natáčením jsem musela na test, tenkrát můj první. Dnes jich mám za sebou sedm. Musíme chodit kvůli každé práci. Celé natáčení se neslo v duchu covidu.

foto: Monika Navrátilová

Takže přísná hygiena a bezpečnost?
Přesně tak. Režisér byl v New Yorku a dával pokyny online, klient zase v L.A. To jsem také zažila poprvé. A bylo to docela zajímavé. Velkou radost mi udělala i role v nově připravované francouzské komedii Ocenění, v Divadle Radka Brzobohatého. Zatím si scénář doma pročítám a těším se na zkoušení. Poprvé budu pracovat s panem režisérem Jakubem Nvotou. Snad bude premiéra v květnu. Jinak my se doma rozhodně nenudíme. Máme dva psy, kočku a králíka. A to všechno vyžaduje péči.

Natáčení reklam je celkem dobrá obživa. Kde všude jste se objevila?
Ano, to máte pravdu. Natočila jsem jich desítky. Převážně zahraniční zakázky. Chodím, tedy chodila jsem, normálně na castingy. Teď se posílá zmiňovaný selftape. Mám tu práci ráda. Je to taková herecká zkratka. Mikropříběh, tedy pokud je reklama dobře napsaná.

Je natáčení reklam i zábava nebo jen práce?
Řekla bych, že oboje a někdy je to i dobrodrůžo. Moje oblíbená reklama je například na Ferrero Rocher, kdy jsme točili na lodičce pod Karlovým mostem, takový sladký „kýček“ nebo na Lipton tea, kdy jsem létala na ocelových lankách deset metrů ve vzduchu. Skvělý adrenalin. Teď už nějaký čas točím pro Innogy, kde jsme hezká, ustálená rodinka s puberťákem. Mého muže hraje Pavel Šimčík z Dejvického divadla, výborný herec. Na natáčení si užijeme hodně legrace.

foto: archiv Petra Špindlerová

POKEC S MAIGRETEM

Občas se herci zaškatulkují do nějaké role či seriálu a lidé si je s tím spojují. Jak to máte vy se seriálem Rodinná pouta. Oslovují vás jako Haničku?
Ano, občas. Tedy rozhodně si ji všichni dodnes dobře pamatují. Také to stále opakují. Byl to první “nekonečný” seriál, který zde vznikl. A troufám si říct, že v té době i oblíbený, se širokou diváckou obcí. Dnes je seriálů tolik, že se lidé ani nestačí dívat.

Stihla jste natočit i nějaký film?
V létě jsem točila německou pohádku pro Warner Bros. Natáčení bylo z jara posunuto na léto, a i tam panovala velmi přísná pravidla. Bohužel se o tom nesmí moc mluvit. Pouze můžu prozradit, že to je pokračování oblíbené pohádky Hui Buh o jednom nemotorném duchovi.

Vzhledem k tomu, že točíte často se zahraniční produkcí, předpokládám, že jste zdatná lingvistka! Kolika jazyky hovoříte?
Jééé, to zní krásně – zdatná lingvistka. Ráda bych jí byla, ale rozhodně nejsem. Jen se snažím. Mluvím anglicky a italsky. Možná italština bude lepší, protože můj východní akcent v angličtině bude vždycky. Točila jsem i v němčině a francouzštině, ale text jsem se naučila jako cvičená opička. Zrovna nedávno jsem si na to vzpomněla, protože dávali film s hercem Bruno Cremerem, který hrál Maigreta. Kdysi dávno jsem s ním točila jednu epizodu tohoto francouzského seriálu.

foto: Monika Navrátilová

To musel být zážitek…
Ano, on je neskutečně šaramantní člověk a pro mě to byl opravdu velký zážitek. Měla jsem malou roličku, asi tři věty francouzsky a on na mě pak začal mluvit, protože si myslel, že tímto jazykem plynule hovořím. Musela jsem mu vysvětlit, že víc než ty tři věty, které ve filmu řeknu, neumím.

Alespoň jste využila tu angličtinu.
Právě že ne, protože on bohužel neuměl anglicky. Přesto mě ale pozval na oběd. Seděli jsme u stolu s tlumočnicí a moje každá věta začínala. „Prosím, řekněte panu Cremerovi…“, což bylo vlastně velmi vtipné.

Vy ale i hodně dabujete či namlouváte audioknihy. Zachránil vás v loňském roce pracovně i váš hlas?
V podstatě mě to také živí. Během koronavirové situace jsem natočila audio knihu Pohádky Elišky Krásnohorské. I když jsou málo známé, musím říci, že se mi moc líbí. Vyšly těsně před Vánocemi. Jinak často propůjčuji svůj hlas na reklamní spoty a občas dabuji.

foto: archiv Petra Špindlerová

DĚTEM SE V INDII LÍBILO

Nemůžu se nezeptat na jógu. Jste její známou propagátorkou a i přecvičujete. Přešla jste na hodiny online?
Nejsem technicky zdatná. A tak mi poměrně dlouho trvalo, než jsem se rozhoupala k online lekcím. Hodně mi v tom pomohl můj syn. Zaktivoval Zoom, koupil externí HD kameru a před natáčením mi chystá světla. Je vášnivý mladý filmař, který mě neskutečně rád poučuje. Bez něj bych to nezvládla, takže mu za to moc děkuji. Nejdříve jsem měla dost obavy, jaké to bude učit takhle na dálku. Nakonec mě to úplně pohltilo. Nesmírně mě to těší a nabíjí. Snažím se mým jogínům připravit pestré a trošku zábavné hodiny. Jejich zpětná vazba mě hřeje u srdce.

Dáte nám nějakou radu, návod na „polohu“ jak být v dnešní době co nejvíce v klidu?
Předklonové pozice obecně zklidňují. Pozice dítěte, které se říká „Balasana“, kdy jste sbalená do klubíčka, je velmi zklidňující a příjemná.

foto: archiv redakce

Kolébkou jógy je Indie. Kolikrát jste tam byla?
Celkem jsem zatím byla v Indii sedmkrát a pevně doufám, že se tam opět podívám. Potřebuju toho ještě hodně ukázat dětem.

Nebojíte se cestovat s dětmi sama?
Samozřejmě, že na začátku jsem měla obavy, ale touha nabídnout jim pohled na zcela jiný svět a vlastně ho díky jejich očím znovu objevit, byla rozhodně větší. Jsem moc ráda, že i ony si tuto zemi se vším, co k ní patří, zamilovaly. Vlastně toho jsem se nejvíc bála, že se jim tam nebude líbit. Přece jenom je to země plná kontrastů. A mnohdy velmi drsná.

foto: archiv Petra Špindlerová

S exotickými zeměmi se pojí i tropické nemoci? Měla jste někdy nějakou?
Hned při první návštěvě Indie, jsem po více než měsíčním cestování, dostala tyfus. A to i přesto, že jsem byla očkovaná. Byl a je to pro mě silný zážitek na celý život. Myslím, že mě dostatečně poučil. Můj život se tenkrát počítal na hodiny. Nechci to dramatizovat ani zlehčovat. Zachránili mě na jedné soukromé klinice uprostřed Indie. Byla to pro mě velká zkušenost. Proto se na současnou situaci dívám s velkým respektem.

Mnoho žen se samotné jen s dětmi bojí cestovat. Jak je z vašeho pohledu povzbudit?
Hmmm… To je těžké. Touha musí být větší než strach. Cestovat s dětmi je naprosto úžasné. U nás to došlo tak daleko, že moje děti vědí, že už bez nich nikam nepojedu. Pouze pokud by to bylo pracovně. A co mě těší, že i přesto kolik jim je, chtějí se mnou stále někam jezdit.

foto: Vavřinec Mešl

Máte rady na cesty jako máma s dětmi?
Těžko říct. Taky otázka, kam se člověk chystá zrovna jet. Je-li to po Evropě nebo do zemí, se zcela odlišnou kulturou. Snažím se respektovat zvyky dané země. Například v Indii to, že by ženě nikdy neměla být vidět kolena a ramena. Podle toho se chováme. Jsme na návštěvě a jedeme tam zcela dobrovolně.

Mimo Indii, kde všude jste ještě byla?
Zrovna o Vánocích mi máma ukazovala knihu našeho největšího cestovatele Miloslava Stingla. Ten za svůj život navštívil 160 zemí, byl dokonce náčelníkem kmene. Už přesně nevím jakého, ale ochutnal i lidské maso. Proti němu jsem úplný břídil. Neskutečně mě tento pán fascinuje. Zemřel vloni v květnu. Tak jsem také začala počítat v kolika zemích jsem byla. Vyšlo mi asi 27. Ale kdybych počítala v Indii každý stát samostatně, tak je to podstatně víc. Indie je spíš kontinent a většina jejích svazových republik je větší něž ta naše.

A váš největší cestovatelský zážitek?
Největší? Mám jich samozřejmě spoustu. Ale pokud bych měla vypíchnout jeden, tak asi když moje děti letěly poprvé do Indie. To je spíš takový maminkovský zážitek. Stále vidím ty veliké, nadšené oči, když jsme nastupovali do obrovského dvoupatrového Airbusu, největšího dopravního letadla na světě a je čekal první mezikontinentální let. Mně se svíralo srdce, protože se létat trochu bojím a ony byly tak nadšené a otevřené novým zážitkům. A já jen dýchala, hodně dýchala, abych zůstala klidná.

Smutníte, že nemůžete nyní nikam jet?
Samozřejmě, že bych ráda někam cestovala a chybí mi to. Ale pro tuto chvíli jsem se smířila s tím, že to prostě nejde. Tak si počkáme. Spoustu krásných, zapadlých míst najdeme i v naší zemi, takže není důvod smutnit. Stačí se jen porozhlédnout.

Cestujete s dětmi vždy sama? Je váš partner pecivál nebo žádný není?
Nemám doma žádného pecivála. Žiju s dětmi sama.

A jaký je podle vás ideál muže, který jste ještě nenašla?
Já nehledám.

Je tedy něco, co o vás lidi neví a vy byste to ráda řekla?
Spíš doufám, že toho neví hodně.

Petra Špindlerová

  • Herečka, cestovatelka, učitelka jógy, narozená ve znamení Lva 18. srpna 1972 na Vysočině.
  • Dětství strávila v Rovečném. Založila nadační fond YogaHelp, je členkou správní rady Život dětem a stala se patronkou projektu Blueland.
  • V době otevření divadel ji můžete vidět ve hrách – The Naked Truth – Odhalená pravda, Tančírna, K – Pax svět podle Prota. A nově i v připravované komedii Ocenění v Divadle Radka Brzobohatého.

Líbí se vám článek? Sdílejte jej ve svém profilu.

Související