V severozápadním Íránu na úpatí vyhaslé sopky Sahand nedaleko města Tabríz leží malá vesnička Kandovan. Na první pohled vypadá, jako by ji tvořily obrovské kamenné kužely připomínající včelí úly. Ve skutečnosti jsou to jedinečné skalní příbytky, které si místní lidé po staletí vlastnoručně vytesávali do ztuhlé sopečné horniny.
Unikátní kuželovité skály Kandovanu vznikly působením přírody. Před tisíciletími zde vybuchla sopka a proudy horkého popela a lávy vytvořily měkký vulkanický materiál. Ten postupně eroze modelovala do špičatých útvarů. Do těchto přírodních věží se už před staletími začali ukrývat první obyvatelé. Podle legendy to byli pastýři a jejich rodiny prchající před nájezdy Mongolů. Ve skalách si našli bezpečný úkryt před nepřáteli i drsným počasím a založili zde trvale obydlenou osadu.
Trpělivost přináší
Název Kandovan údajně pochází z perského slova „kando“, což v překladu znamená úl a výstižně to popisuje vzhled vesnice. Původní jeskynní obydlí se léty rozrostly a lidé je dále rozšiřovali do výšky i do hloubky skály. Každý domeček vysekali ručně jednoduchými nástroji – kladivem, dlátem a motykou. Budování jednoho příbytku proto vyžadovalo i několik let trpělivé práce.
Většina z domů má dnes dvě patra, některá tři až čtyři. Jednotlivé podlaží přitom zevnitř nebývají propojeny a do horních pokojů se vystupuje po vnějších kamenných schůdcích přibudovaných ke skále. Obyvatelé takto vytvořili nejen obytné pokoje a kuchyně, ale také sklady potravin, stáje pro dobytek či dílny. Nechybí ani společné prostory, protože v Kandovanu dodnes stojí i tradiční kamenné lázně, mešita vytesaná v největší skále a dokonce i funkční mlýn.
Život ve skalní vesnici
Přestože domy působí zvenčí nenápadně, uvnitř nabízejí útulný prostor. Jeskynní stěny výborně izolují, takže interiér zůstává v zimě teplý a v létě příjemně chladný. Pokoje jsou zpravidla menší, zdobené barevnými koberečky a polštáři, a nechybí jednoduchá pecka na dřevo na vaření a topení.
Ve vesnici dnes žije několik stovek obyvatel v asi stovce domů a život zde plyne klidným rytmem. Místní se živí zejména zemědělstvím, chovem zvířat a výrobou medu či mléčných výrobků, které patří mezi zdejší speciality. Mnohé rodiny také turistům prodávají řemeslné výrobky a suvenýry.
Kandovan je výjimečný i ve srovnání s podobnými skalními sídly ve světě. Zatímco v turecké Kappadokii nebo v americkém městečku Manitou už lidé v takových skalních domech běžně nebydlí, toto městečko si zachovalo své stálé obyvatele. Považuje se tak za jedinou obydlenou skalní vesnici na světě. I proto sem míří i mnozí cestovatelé.
Můžete zde také přespat
Největším lákadlem Kandovanu je samozřejmě samotná architektura. Pohled na desítky kamenných úlů s kouřícími komíny a malými okny je nezapomenutelný. Návštěvníci se mohou procházet úzkými cestičkami mezi skály, nahlédnout do malé skalní mešity či posedět v čajovně, která je v jedné z jeskyní.
Dokonce zde můžete i přenocovat, protože ve vesnici funguje hotel vytesaný přímo do skály, jeden ze tří tohoto typu na světě. Oblíbeným cílem je také místní minerální pramen, jehož voda má podle domácích léčivé účinky na ledviny. Zážitkem je ochutnat čerstvé kozí mléko, domácí sýr či sladký med z horských květin. Všechno jsou to produkty, které zde lidé s láskou vyrábějí tradičními způsoby.
Kandovan si svojí jedinečností vysloužil i mezinárodní uznání. V roce 2023 byl zařazen do prestižního seznamu Best Tourism Villages Světové organizace cestovního ruchu jako vůbec první íránská vesnice. Tento titul oceňuje výjimečné venkovské destinace, které uchovávají kulturní dědictví a udržitelný způsob života místní komunity.
zdroj: Kandovan
