Nádherným kusem přírody je v Praze povodí řeky Rokytky. Objevila jsem ji až nedávno. Vůbec by mě nenapadlo, že něco takového najdu nedaleko centra hlavního města. Stalo se to vlastně náhodou. Ale jak víme, náhody neexistují. 

Moje kamarádka Helena měla schůzku v O2 Areně, kvůli obhlídkám na natáčení a poprosila mě, jestli bych jí pohlídala synka, rozkošného devítiměsíčního Matěje. Samozřejmě, že ano. Kočárek už jsem dlouho nevozila a malého zbožňuju. Představa, že budu mezi baráky se mi moc nezamlouvala, a tak jsme vyrazili směr první park, který jsem viděla. Park Podviní. Právě vedle něho protéká říčka Rokytka. Mimochodem, v parku s jezírky, jsem byla také poprvé a stojí za návštěvu.

Pak jsem se ale vydala po cestičce, lemující břeh řeky. Obklopena ze všech stran zelení, jsem vůbec neměla pocit, že bych byla ve městě. 

Místy je proud vody dost silný, a právě proto zde kdysi stály mlýny. Historie této oblasti sahá až do roku 1318. Dnes jsou k vidění pouze torza bývalých staveb. Stejně jako kus železničního mostu. O tom všem, co tu dřív stálo, si můžete přečíst na informačních tabulích.

Dozvěděla jsem se, že tu bývala vinařská oblast Libeň a Vysočany. Sem se jezdívalo na venkov. A Rokytka byla pro tuto část Prahy dlouho jediným zdrojem vody.

Rokytka pramení v říčanském lese a délka jejího toku Prahou je 31,5 km. Vlévá se do Vltavy v Libni.

Spočítej kachňátka…

Kochala jsem se pohledem na vodní hladinu. Byla tak proměnlivá. Prudkost vystřídaly jezy a klidné úseky. Na těch plavaly kachní rodinky. Už si ani nevzpomínám, kdy naposledy jsem viděla tak malá kachňátka. Některá měla na sobě ještě to měkoučké, prachové peří, ale i přesto, zdatně plavala. Vždy po chvíli vyšla na břeh, odpočinout a posilnit se. Bylo mi trochu líto, že Matěj spinká. Tak ráda bych mu je ukázala. Příště.

Hned při další příležitosti, kdy jsem měla trošku volna, jsem sem vzala moje děti. Ty ani nechtěly věřit, že jsou stále ve městě. I když jsou Matějovi věkově dost vzdálené, stály na břehu a počítaly kachňátka. Každou chvíli vykřikly: “Mami, tahle jim má sedm. A mami, tahle dokonce devět.”

Bylo to až dojemné, jak i na tenhle věk působí matka příroda.

O autorce:
Herečka, cestovatelka, učitelka jógy, narozená ve znamení Lva 18. srpna 1972 na Vysočině. Dětství strávila v Rovečném. Založila nadační fond YogaHelp, je členkou správní rady Život dětem a stala se patronkou projektu Blueland.

V době otevření divadel ji můžete vidět ve hrách – The Naked Truth – Odhalená pravda, Tančírna, K – Pax svět podle Prota. A nově i v připravované komedii Ocenění v Divadle Radka Brzobohatého.

Pokud máte nějaké dotazy, nebo se jen budete chtít inspirovat tím, co dělá, můžete ji sledovat na jejím Instagramu Petra Špindlerová.