Tohle město na hranicích Čech a Vysočiny mám moc ráda. Děláme si tady občasnou zastávku na naší cestě k babičce.
Polička sice není od cíle daleko, ale takové výborné kafíčko – do ruky na vycházce podél hradeb kolem centra – vždycky potěší. Dýchne na nás kousek historie. A naši pejsci se rádi provětrají.
Jádro města je obehnáno mohutnými kamennými hradbami. Zachovaly se do dnešních dnů a díky tomu patří mezi nejzachovalejší opevnění ve střední Evropě. To už stojí za vidění.
Ale od začátku
Naše procházka začíná v uličkách u hradeb. Z ulice Parkány přecházíme Na bídu. Ano, opravdu se tak jmenuje – Na bídě. Dříve tu bydlela městská chudina, jak sám název napovídá. Tady najdete milou kavárnu “U hradeb”. Má i velkou slunnou terasu, ale ted’ se musíme spokojit s kelímkem.
A pokračujeme parkem kolem hradeb k rybníku. Synský rybník sloužil také k ochraně města. Krásná cestička pro pěší se line právě mezi vodní hladinou a opevněním. Kus cesty, na kterém se můžou všichni dosyta vyřádit. Jak děti, tak psi. Není to až tak typické, že by rybník byl skoro v centru města, jako je to právě tady v Poličce.
Ulice Riegrova nás obloukem přivede na Palackého náměstí. Ale mezitím si uděláme ještě jednu zastávku. Takovou malou odbočku. Zcela mimořádnou.
Zrození ve věži…
Znáte hudebního skladatele Bohuslava Martinů? Nepochybuji o tom. Malé hudební okénko neuškodí. Tak právě tady, ve věži kostela svatého Jakuba, se narodil. Zní to skoro neuvěřitelně, ale je to tak. Rodina Bohuslava Martinů žila opravdu ve věži, ve výšce 36 metrů. Jeho otec byl totiž pověžný. Ano, také jsem nevěděla, co to znamená, a tak jsem si to nejen kvůli dětem načetla. Pověžný se stará o plynulý chod hodin, natahuje je, zvoní klekání a chrání věž před požárem. Za normálních okolností je rodná světnice s dobovým nábytkem přístupná veřejnosti. Jen si musíte vyšlapat 192 schodů. Mým dětem to připadalo neskutečně romantické a vzrušující. Jenže pak se ode mne dozvěděly, že v té světničce žilo dohromady pět členů rodiny! Žádný vlastní pokojíček! V tu chvíli se jim lákavé představy pomaloučku rozplývaly.
Bohuslav Martinů patří ve světě mezi jednoho z nejznámějších českých skladatelů. Díky různým okolnostem většinu svého života prožil v zahraničí. Mezi jeho nejslavnější díla patří například Concerto Grosso nebo Otevírání studánek.
Hudební nauka je u konce a my jdeme zpět. Ocitáme se na náměstí. Jeho dominantou je městská barokní radnice a 22 metrů vysoký Mariánský morový sloup. Od jiných morových sloupů se liší tím, že na něm najdete celou řadu svatých. V podstatě je to sousoší. Byl vystavěn jako poděkování zato, že se městu mor vyhnul. Dozvěděla jsem se ale, že morové sloupy měly i další využití. V dobách epidemií, když byly kostely zavřené z hygienických důvodů, se bohoslužby konaly venku. A právě u nich.
O autorce:
Herečka, cestovatelka, učitelka jógy, narozená ve znamení Lva 18. srpna 1972 na Vysočině. Dětství strávila v Rovečném. Založila nadační fond YogaHelp, je členkou správní rady Život dětem a stala se patronkou projektu Blueland.
V době otevření divadel ji můžete vidět ve hrách – The Naked Truth – Odhalená pravda, Tančírna, K – Pax svět podle Prota. A nově i v připravované komedii Ocenění v Divadle Radka Brzobohatého.
Pokud máte nějaké dotazy, nebo se jen budete chtít inspirovat tím, co dělá, můžete ji sledovat na jejím Instagramu Petra Špindlerová.
