Sluncem zalité sjezdovky, skvělé víno i jídlo… To je jarní Brixen

foto: IDM Südtirol-Alto Adige/Benjamin Pfitscher

Pokud hledáte místo, kam si zajet za jarním lyžováním, relaxem a kulinářskými zážitky, je jihotyrolský Brixen určitě dobrým tipem. A to hned z několika důvodů.

Kolem odbočky na Brixen jsem projížděla už mnohokrát. A vždycky jsem si říkala, jak to tam asi vypadá? V místě, kde Karel Havlíček Borovský kdysi tak údajně trpěl… Vždyť ve městě obklopeném nádhernými horami, kde svítí slunce až 300 dnů v roce, se přece musí každý cítit dobře. Nebo snad ne?

Možnost navštívit Brixen (italsky Bressanone) se mi naskytla až letos na začátku března. A můžu říct, že to od prvních chvil bylo setkání víc než šťastné. Milé, pozitivní a plné krásných zážitků. Ale nepředbíhejme.

Ubytovali jsme se hned kousek nad Brixenem, na krásném vyvýšeném místě uprostřed vinohradů. A když jsem se poprvé z balkonu hotelu podívala do údolí, bylo mi jasné, že tady se člověku prostě nemůže nelíbit. Pardon, pane Havlíčku. A o to víc jsem byla zvědavá na prohlídku centra města.

Pohled na Brixen. Hory, kam oko dohlédne… foto: Jitka Lubojacká

Bohatá historie

S asi 20 000 obyvateli je Brixen, ležící u soutoku řek Rienza (něm. Rienz) a Isarco (něm. Eisack), třetím největším městem provincie Bolzano. Centrum není velké, takže na procházku po jeho křivolakých uličkách, dýchajících historií, vám bude stačit zhruba hodinka či dvě. Pokud ji ale chcete spojit s posezením v některé z místní kaváren či hospůdek (což vám vřele doporučuji), či nákupy, tak samozřejmě víc. Jméno Brixina neboli „Osada na výšině“ bylo poprvé použito už v době, kdy kousek od centra dnešního města stávala osada římských legionářů, ale za oficiální datum založení města bývá nejčastěji považován rok 901.

Po staletí tudy procházela důležitá obchodní stezka, spojující sever s jihem a více než tisíc let byl Brixen sídlem biskupů. Což potvrzuje řada zdejších sakrálních staveb v čele s katedrálou Brixner Dom na náměstí Domplatz. Ta ukrývá impozantní prostory, které zdobí 33 druhů vzácného mramoru, pozdně gotická soška Madonny a varhany s 3 335 píšťalami. Když už tu budete, určitě nahlédnete i do přilehlé křížové cesty s nádhernými gotickými freskami. 

Jen pár kroků od katedrály se nachází kompletně zachovalý biskupský palác Hofburg, který byl od poloviny 18. století až do roku 1973 sídlem říšských biskupů a později zde přebývali biskupové z brixenské diecéze. Dnes se zde nachází Diecézní muzeum se 70 sály, jehož expozice popisuje historii města od středověku až do současnosti. A nebuďte překvapení, ačkoli jsme v Itálii, jsme především v Jižním Tyrolsku a to je opravdu, tak trochu jiná Itálie. Vliv bývalé monarchie je tu stále velmi patrný, přímo v Brixenu je až pro dvě třetiny obyvatel stále rodnou řečí němčina, italština je tu často až na druhém místě. I proto je tu většina nápisů v němčině, v obchodech vás tak pozdraví, o jídelních lístcích nemluvě…

Lyžování nad městem

Přímo nad městem ční hora Plose, která se vypíná až do výšky 2 562 m nad mořem a na jejím úpatí se rozkládá stejnojmenné lyžařské středisko s 43 kilometry skvěle upravených sjezdovek vhodných pro začátečníky i skutečné fajšmekry. Přímo z Brixenu je to sem jen 7 kilometrů a od sjezdu z dálnice A22 (exit Chiusa) asi 14 km. Až do výšky kolem 2500 metrů na mořem vás přímo od parkoviště vyveze kabinka a připravte se, že ještě než vyrazíte po svahu dolů, budete fotit. Prostě nejde jinak. Dokonalá panoramata Dolomit tu máte jako na dlani, až člověk neví, kam čočku objektivu namířit dřív.

Čarokrásných výhledů se v Plose jen tak nenasytíte… Foto: Jitka Lubojacká

Lyžuje se tu par excelence, ale skutečnou zdejší lahůdkou je Trametsch – nejdelší alpská sjezdovka v Alto Adige. Ještě než jsem sem jela, přečetla jsem si, že se svými 9 km délky a převýšením 1400 m představuje výzvu pro každého lyžaře. Tomu ale moc nevěřte. Jízda po ní je čirá radost. Zejména za hezkého počasí vám nabídne tak super svezení, že budete mít velkou chuť se na ni ještě ten den vrátit. Pokud si ovšem, tak jako my, nenecháte sjezd do údolí až na závěr lyžování. To už vám pak zbyde síla akorát tak na dobrý drink v chatě, kterou najdete téměř na jejím konci po levé straně. Nepřejeďte ji. Posezení na prosluněné zahrádce je tou pravou zaslouženou odměnou po skvělém lyžování.

Přes údolí lanovkou do dalšího areálu

Další možností, kam z Brixenu vyrazit na lyže či snowboard, je nedaleké spojené středisko Gitschberg – Jochtal, nabízející až 55 kilometrů různě náročných sjezdovek. Původně šlo o dva samostatné areály, dnes ale údolí, které mezi nimi leží, spojuje kabinová lanovka a to obousměrně. Od parkoviště v Gitschbergu vás kabinka vyveze až do výšky 2 512 m.n.m. Znovu vás čekají ohromující výhledy, ale také už odshora slušně prudký kopec, který uspokojí i náročnější lyžaře. Zejména pokud se po něm vydají až úplně dolů, tohle svezení totiž stojí za to.

Ale samozřejmě jezdit můžete jen nahoře, pokud chcete. Sjezdovky jsou široké a jak je tu všude zvykem, skvěle upravené. Jen počítejte s tím, že je tu poněkud plno, což ostatně platí i o blízké restauraci. Ale nezastavit se tu na občerstvení a dopolední aperitovo, čítající drink a skvělé chlebíčky se zdejším špekem, mozzarellou nebo krevetami, by byl opravdu hřích. Oběd si ale už můžete dát na protějším kopci v Jochtalu. Já si tu objednala nabídku dne, sýrové noky, připomínající halušky, s opraženou cibulkou a dost jsem litovala, že jsem si je nedala s někým na půl. Jenže byly tak dobré, že jsem je snědla prakticky všechny a dolů se mi pak nejelo úplně lehce. Ještěže jsou zdejší kopce tak mírumilovné a klouže to po nich skoro samo.

Gurmánovo srdce tu zaplesá

Jídlo je v Jižním Tyrolsku vůbec samostatnou kapitolou. Zdejší kuchyně si z těch, které ji nejvíc ovlivnily, to jest rakouská, bavorská, ládínská a italská, vzala to nejlepší. Zakládá si na kvalitních, nejlépe místních bio surovinách a není náhodou, že tu v okolí najdete nebývalé velké množství michelinských restaurací. Dobře se tu jí ale úplně všude. Do celé severní Itálie jezdím docela často, ale přímo v Brixenu mě překvapila neobyčejně pestrá nabídka vegetariánských pokrmů. Kuchaři tu neváhají dát vám na talíř kombinace, které by mě ani ve snu nenapadly.

A tak jsem tu jedla například úplně božský „steak“ z červené řepy posypaný ořechy, dýňové raviolli nebo zdejší dobrotu Schlutzkrapfen. Což není, jak by se podle názvu mohlo zdát, nějaký zvláštní druh koblih, ale taštičky nejčastěji plněné špenátem, připomínající pirohy. Dát si tu můžete také typické jihotyrolské knedlíky, které se tu obvykle podávají se zelným salátem a přinesou vám vždy tři druhy – s červenou řepou, špenátem nebo sýrem. K tomu je samozřejmě nejlepší zdejší víno a pokud se vám naskytne příležitost ochutnat některé z menších produkcí, neváhejte. Jsou plné chutí a nečekaných překvapení. Ostatně jako celý Brixen.



Líbí se vám článek? Sdílejte jej ve svém profilu.

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Share on whatsapp

Související