Režisér a spisovatel Rudolf Havlík přichází s novým románem, jehož hrdina má netradiční povolání. Hasí průšvihy pro textilní korporace na druhé straně světa – třeba v Indii nebo v Číně.
Kniha známého českého režiséra nabízí exotiku, humor, ale i mrazivý vhled do chamtivého světa oděvního průmyslu. „Viděl jsem bouřky nad Himálajem a svítání na ostrově, co není na mapě. Potkávám lidi, které nikdo nezná, a vídám věci, které bychom měli znát, ale nechceme. Někdy mi jde o krk a jindy mi do klína spadnou všechny krásy světa. Řekl bych vám, abyste se připoutali, ale tahle jízda je bez pásů. Tak se mě držte,“ popisuje svou knihu Rudolf Havlík.
A tak jsme autora, při příležitosti uvedení jeho nové knihy na pulty knihkupectví, vyzpovídali. Proč vlastně vznikla a jaké má plány do budoucna?
V čem se nový román Horkou jehlou liší od vaší první knihy?
V té první jsem se soustředil především na vyprávění o tom, jakým způsobem výroba oblečení v Asii probíhá. Můj hrdina se potýká s problémy, které jsem já sám řešil při svých pracovních kontraktech. Druhá kniha přímo navazuje na konec té první. Ale funguje jako samostatné vyprávění, které se v druhém plánu kromě dobrodružné výpravy a pátrání po hledaném člověku, soustředí na další problém oděvního průmyslu. A to je otázka udržitelnosti výroby a ekologie. Tohle téma je velmi rezonující, ale málokdo skutečně ví, jak to probíhá v praxi. A jak je tento nový pojem zavádějící, nepřesný a v reálném světě na druhém konci planety zcela nepochopitelný.
Mluvíte o tom, že jste viděl věci, které bychom měli znát, ale nechceme. Co konkrétně vás tak zasáhlo?
V Asii se oblečení vyrábí neustále a pořád více. Stejně tak telefony, plasty, televize, vlastně všechno, co si umíte představit. A výrobci a korporace vytváří zdání, že všechno vzniká udržitelným a ekologickým způsobem. Pravda je ale jiná a extrémně nepříjemná. V Asii existují celá města, která spalují odpad, který tam vracíme. A to, co vypouští do vzduchu, ovlivňuje přírodu milionkrát více než naše snahy o snížení emisních limitů. Obyčejné barvení látek zničí více vody než skoro cokoliv jiného. Málokdo si vůbec uvědomuje, jak extrémně zatěžuje naši planetu průmyslový mořský rybolov a že mnohem důležitější, než amazonský prales jsou obyčejné mořské řasy. Málokdo je schopen se v té problematice, byť jen vzdáleně, orientovat a jen málokdo viděl místa, která jsem navštívil já. A mohl zblízka sledovat to, co na internetu a v našem západním světě vypadá úplně jinak. Udržitelnost a ekologie je důležitá věc, ale v globálním měřítku se bohužel vůbec nedodržuje. A na to právě nadnárodní společnosti spoléhají a neexistuje žádný mechanismus, který by se tomu doopravdy věnoval.
Šlo vám ve světě někdy o život?
Mnohokrát. Spadl jsem s malým letadlem na hranicích Bangladéše a Indie, málem jsem se utopil v nečekaném příboji na Filipínách, který jsem podcenil, sletěl z motorky a přežil jen zázrakem… A v Pákistánu mě jednou chtěli lynčovat. Musel jsem utéct z hotelu, abych se vyhnul fatální konfrontaci. Těch situací na hraně jsem zažil mnoho.
Jak dlouho vznikala vaše druhá kniha a psala se vám lépe než ta první?
Mně se všechny knihy píšou snadno, protože mě baví psát. Užívám si to, můžu si hrát s jazykem, a to mě neskutečně těší. Relaxuju u toho. Druhý román vznikal rok. Hodně času mi zabrala i kontrola a obhajoba věcí, které jsem sice na vlastní oči viděl, ale chtěl jsem je mít podložené reálnými studiemi a rešeršemi, přestože se jedná o můj subjektivní názor. Věřím, že je třeba dbát i na jakousi formální přesnost.
Aktuálně máte v kinech dobrodružný film. Baví vás točit víc takováto tématika než komedie?
Minuta věčnosti byla za odměnu. Je to drama odehrávající se v divoké přírodě a natočili jsme si ji pro radost s týmem mých přátel. Byla to jiná práce, než na kterou jsme zvyklí a užili jsme si to maximálně. Bylo to pro nás ohromné dobrodružství. Samozřejmě mě to baví, protože je to moje přirozenost. Na druhou stranu miluju humor a komedie je velká výzva v tom, že je velmi složité ji natočit tak, aby se lidé opravdu smáli. Baví mě zkoušet nové věci.
Další zemí, kam jste aktuálně vycestoval je Thajsko. Co tam chystáte?
Splnil se mi sen a odlétáme natáčet na opuštěný ostrov. Dobrodružný příběh o manželském páru, který ztroskotá na opuštěném ostrově. Jsou zrovna na smrt pohádaní a musí se vyrovnat s novou situací. Najít cestu ke spolupráci, aby dokázali společně přežít. Na tom projektu pracujeme dva roky a připravujeme se na něj velmi pečlivě. Je to dobrodružná komedie a projekt, který u nás v podstatě nemá obdobu. Jde o extrémně technicky náročné natáčení a zároveň nás čeká nezapomenutelné dobrodružství. Spojilo se tak to, co mám rád. Humor, dobrodružství a filmová práce. Nevím, jestli si můžu přát víc.
HORKOU JEHLOU
„Název knihy vyplynul z debaty s nakladatelstvím a já jsem s ním spokojený. Přesně vystihuje situaci, se kterou se trh s rychlou módou potýká,“ říká Havlík. Ve svém předchozím románu Zítra je taky den (2020, Motto) se soustředil na to, jakým způsobem výroba oblečení v Asii probíhá. Poznal to na vlastní kůži, když tam pracoval. „Můj hrdina zápasí se stejnými problémy, které jsem řešil i já. Druhá kniha Horkou jehlou sice dějově navazuje na tu první, ale funguje jako samostatné vyprávění.“
Kdo je Rudolf Havlík?
Filmový režisér, scenárista a spisovatel. Pracoval také jako barman, manažer, trenér, vězeň, řidič, grafik… A také ví, jaké to je být nezaměstnaný. Měl úspěšný blog, vydal šest knih, natočil pět filmů a jeden přírodopisný seriál. Procestoval skoro celý svět, viděl věci, nad kterými zůstává rozum stát, a zažil okamžiky, nad kterými se až zastaví srdce. A rád o nich píše.
