Přes Chotěboř jezdíme na Vysočinu za babi mnoho let. Zvlášť, když nepospícháme, chceme se vyhnout dálnici a cestu si i trochu užít.
Mnohokrát jsme si říkali, že se tam stavíme na víc než jen na pizzu. Tu tam mají fakt výbornou, v malém pizzabistru na náměstí a děti ji milují. Ale nějak k tomu stále nedocházelo. Až konečně ted’! Samozřejmě, že jsme se zastavili na kousek italské tradiční dobroty v chotěbořském podání, ale nezůstalo jen u ní.
Vzali jsme si ji do ruky a vyrazili objevovat město. Bylo sobotní odpoledne a nikde skoro ani živáčka. Což mě osobně vůbec nevadí, jen Kristy to nějak překvapovalo a tak následovaly otázky typu: “Bydlí tady vůbec někdo?” nebo “Kde jsou všichni lidi?”
foto: Petra Špindlerová
Courali jsme po náměstí, které je památkově chráněnou zónou a první, skoro jarní paprsky nás hřály do zad. I kašna v centru města měla ještě čepici. Některé domy si udržely svůj starý ráz, ale jak jsme se dozvěděli, Chotěboř hodně utrpěla požárem na začátku dvacátého století a tím domy změnily svoji podobu.
Proplétali jsme se uličkami
A pročítali různé informační tabule. Vůbec jsme nevěděla, že Chotěboř má svůj pivovar a to s poměrně dlouhou historií. Už v roce 1638 se zde vařil chmelový mok. Jeho majitel a pán chotěbořského panství dokonce nutil měštany, aby odebírali pivo pouze a jen z jeho pivovaru.
foto: Petra Špindlerová
Chotěbořský zámek byl o víkendu bohužel zavřený. Dozvěděli jsme se také, že je navrácen původním majitelům, rodině Dobřenských. Je národní kulturní památkou už od roku 1963.
Nahlíželi jsme aspoň přes plot. Kryštof měl trochu choutky ho přelést a porozhlédnout se po nádherné zahradě, která zámek obklopuje. Ihned jsem mu to rozmluvila, i když musím přiznat, že mě to také napadlo. Dokonale upravený, rozlehlý anglický park lákal.
Největší překvapení na nás ale ještě čekalo.
Phdr. Zdenek Rykr, rodák z Chotěboře, byl malíř, ilustrátor a scénograf. Že vám jeho jméno nic neříká? Měla jsem to stejně. Ale ano, právě on je autorem “čokoládové hvězdy Orion”. Zvlášt’ pro nás, co rádi mlsáme, to byl velký objev. Na Kofile je dodnes Ryklův mouřenínek.
Ted’ už nezbývalo nic jiného než najít nějaký otevřený krámek a čokoládovou tyčinku si dát jako dezert po pizze.
O autorce:
Petra Špindlerová
Herečka, cestovatelka, učitelka jógy, narozená ve znamení Lva 18. srpna 1972 na Vysočině. Dětství strávila v Rovečném. Založila nadační fond YogaHelp, je členkou správní rady Život dětem a stala se patronkou projektu Blueland.
Mohlo by vás zajímat:
