Máme moc rádi vycházky, když vyjedeme přímo za nosem naprosto bez konkrétního cíle. A necháme se překvapit tím, co nás potká. Jinak to nebylo ani tuto sobotu. Zatoužili jsme vyrazit někam ven, na vzduch! Na chvíli opustit město a jenom tak se courat přírodou. A vlastně náhodou objevili Všenory.

Cesta nás zavedla k břehům Berounky. Hned jsem dětem nenápadnou formou zopakovala látku ze zeměpisu, na téma – řeky a úmoří. Ano, Berounka je přítok Vltavy, ta se vlévá do Labe, a to končí v Severním moři. Dál už jsem to raději nerozváděla. I když Atlantský oceán jsem měla na jazyku. Ale když jsem viděla ty protáhlé, lehce otrávené obličeje a oči v sloup… Chtěla jsem si výlet užít. I tak jsem se mi dostala odpovědi: ”Mami, ne každý miluje zeměpis jako ty…”

Procházkou podél trati, kterou lemovaly krásně červené keře šípků, jsme došli až do Všenor – Mokropes. Všenorským údolím vedla kdysi tzv. Zlatá stezka. Hned se nám to spojilo s naší návštěvou Prachatic – Zlatá solná stezka. Po téhle putovali kupci od Jaderského moře až k Baltu.

Proplétali jsme se mezi domky a mířili na kopec, kde stál půvabný kostelík. Kostel svatého Václava, který je kulturní památka. Má tři zvony, ale pouze jeden z nich je původní. Dva zabavili Němci v průběhu války. Zřejmě z nich lili kulky. Před ním stojí krásná socha pravděpodobně svatého Václava, ale to se nám nepodařilo zjistit, jestli to tak opravdu je. Kostel je obklopený malým, původním, starým hřbitovem. Jak to kdysi bývalo běžné.

Závan starých časů…

Jestli má něco magii dávných dob, tak právě tohle. Něčím mi to připomínalo židovské hřbitovy. Náhrobky tu jsou umístěné přímo ve hřbitovních zdech. Nic podobného jsme nikdy předtím neviděli. A ne ledajaké. U jmen, které se daly velmi dobře předčíst, bylo vždy připsáno i něco navíc. Například: zde leží mistr krejčovský nebo vážený zámecký zahradník. Chodili jsme kolem dokola a pročítali ty malé životní příběhy vytesané do kamene a místy pokryté mechem.

Spolu se smutnou, skoro zimní krajinou to mělo zvláštní poezii. Lehce se v nás rozhostila melancholie.

Musíme si cestou domů koupit někde pizzu do krabice a pustit si k ní nějakou komedii.

O autorce:
Herečka, cestovatelka, učitelka jógy, narozená ve znamení Lva 18. srpna 1972 na Vysočině. Dětství strávila v Rovečném. Založila nadační fond YogaHelp, je členkou správní rady Život dětem a stala se patronkou projektu Blueland.

V době otevření divadel ji můžete vidět ve hrách – The Naked Truth – Odhalená pravda, Tančírna, K – Pax svět podle Prota. A nově i v připravované komedii Ocenění v Divadle Radka Brzobohatého.

Pokud máte nějaké dotazy, nebo se jen budete chtít inspirovat tím, co dělá, můžete ji sledovat na jejím Instagramu Petra Špindlerová.