Určitě se vám to už stalo. Chtěli jste nesouhlasit, ale z úst vám vyšel pravý opak. Proč je pro nás tak těžké říct obyčejné slůvko „ne“?
Stručné, věcné a slušné „ne“ je pro mnoho lidí opravdový problém. Nejčastěji pramení z nejistoty, strachu z reakce druhé strany i obyčejné nezkušenosti v komunikaci. Ale všimněte si, že malým dětem nečiní žádný problém. Často je dokonce jejich nejpoužívanějším slovem. Ke vzteku rodičů. A tady jsme u jádra pudla. Uměli jsme to. Ale výchova a reakce okolí v nás tenhle základ rovnoprávných vztahů často úplně zadusily. Dobrá zpráva ovšem je, že vyslovit i přijmout odmítnutí se dá naučit.
Jak se naučit říkat ne
Jako první si musíte vštípit, že svým „ne“ druhého nezavrhujete, jen hájíte své zájmy. A naopak. Pokud někdo odmítne vás, neberte to tak, že vás odmítá jako člověka. Jen prostě nechce tu určitou věc, činnost, povinnost., cokoli. Pokud se zamítnutí druhých naučíte přijímat bez hořkosti, bude se vám i to vaše „ne“ říkat mnohem snadněji.
Mluvte jasně
Slyšet jednoduše nechci, neudělám apod. je pro druhé mnohem příjemnější než poslouchat dlouhé vysvětlování, do kterého se navíc často úplně zamotáte. Každý člověk má rád, když ví, na čem je, nejistota nám ubližuje mnohem víc. Takže i u odmítnutí je potřeba být, pokud možno, stručný a mluvit bez vytáček. Bez agrese a afektu. A pokud druhý bude požadovat vysvětlení, řekne si o něj. Zdůvodnění ovšem není povinnost, ale laskavost.
Výmluvy jsou zlo
Nechci, protože je horko, zima, úterý, moc pozdě… Slyšíte se? Je to nefér vůči druhému. On ví, že kecáte, vy tušíte, že on tuší, a přesto tuhle hru hrajete dál. Proč? Své „ne“ chcete zaobalit do přívětivějšího kabátku, toužíte, aby bylo lépe přijato, a přitom vše jen zhoršujete. Nechci, protože se mi prostě nechce. Tečka. I obyčejné nevím je lepší než hledání zastíracích důvodů. Zkuste to. Budete se cítit o hodně líp. Vy i partner.
Ano jako důkaz obětavosti
Usilovná snaha vyhovět se může lehce stát nástrojem, jak manipulovat se svým okolím. Tuze obětavé matce přece nelze nevyhovět, tak ohleduplného partnera přece nemůžete odmítnout, vstřícnému podřízenému cokoli vyknout… Pod pokličkou zdánlivě ideálních vztahů ale může doutnat konflikt, rovnající se nečekanému výbuchu sopky. Časem určitě přijde a strhne sebou vše živé. V každém zdravém vztahu „ne“ musí čas od času zaznít, bez něho by nebyl v rovnováze a postupně vyšuměl a rozpadl se.
Kompromis není ústupek
Aby se síla prostého „ne“ neztratila, je potřeba s ním zacházet opatrně. Zaznít by mělo vždy, kdy opravdu něco nechcete, ale v mnoha situacích se hodí navrhnout kompromisní řešení. „Ne, na operu s tebou nepůjdu, ale co kdybych koupil lístky na něco jiného? Ne, k tvojí matce s tebou nepojedu, ale rád si udělám svůj program. A až se vrátíš zajdeme na večeři, co říkáš?“ Každý návrh smírčího řešení utužuje vztahy, bere vítr z plachet pro případné naštvání se a dokazuje, že si druhého vážíte. A to není málo!
Citové vydírání je podpásovka, kterou nečekáte. Jak se bránit?
zdroj: www.scienceofpeople.com, psychcentral.com, www.verywellmind.com
