SERIÁL Petry Špindlerové „Máma na cestách”: Jimramov

Kdo by neznal Karafiátovy Broučky?!
foto: archiv redakce

Moji broučci, když byli malí, měli moc rádi čtení před spaním. Různě jsem měnila hlasy, barvitě si pohrávala s textem, aby příběh byl co nejdramatičtější. Děti byly zavrtané pod peřinkou, tiše poslouchaly a občas se trochu bály.

Když jsem měla představení a večer nebyla doma, tak jim četla babi nebo děda.

„Dneska jdu hrát, večer vám přečte pohádku děda.”

„Mamí,  děda nééé ”, křičely děti.

„A proč ne? Mně taky četl, když jsem byla malá,” snažila jsem se je uchlácholit.

„Jo, ale to měl ještě zuby. Není mu rozumět a přeskakuje.”

„Dobře. Tak já dědu poprosím, aby si je nasadil.” V duchu jsem se musela smát, ale zachovala jsem vážnou tvář. Měly naprostou pravdu.

Broučci byli na mě moc smutní. Vždycky mě zaručeně rozplakali, a tak jsem je raději nechávala na dědovi. Ještě dnes si pamatuju na dojemnou pasáž, jak Brouček poprvé letěl svítit.

Na druhém konci náměstí připomíná pamětní deska rodný dům Jana Karafiáta / foto: Česko země příběhů René Volfík

Půvabný Jimramov

Jan Karafiát, autor Broučků, byl evangelický farář. Narodil se v Jimramově na Vysočině. Dodnes stojí jeho rodný dům na podlouhlém stejnojmenném náměstí. Najdete jej podle jeho pamětní desky. Jan Karafiát pocházel z deseti sourozenců, takže jich bylo doma stejně jako Broučků a vedli velmi skromný život. Možná právě tam našel inspiraci pro svůj román pro děti.

Procházeli jsme se středem městysu.  Je celý velmi vkusně opraven. Spadá do památkové zóny.

Dřevěná socha Broučka, autor Josef Urban / foto: archiv autora

Nechybí samozřejmě ani dřevěná socha Broučka, z dílny řezbáře Josefa Urbana. Nehledejte ji ovšem před domem. Stojí opodál a ocení ji spíše menší děti. Ty moje už to ted’ nijak zvlášt’ nezajímalo…

foto: archiv redakce

Na druhé straně náměstí jsme objevili půvabnou uměleckou kavárnu. Ta už moje děti zaujala. Jmenuje se “Kovářova kobyla”. I když má ted’ pouze výdejní okénko, je moc hezká. Kromě výborné kávy si můžete dát i nějaký dezertík. A že je z čeho vybírat. Kavárna funguje také jako galerie a pořádá autorská čtení. Na její venkovní zdi se třpytí nádherná židovská hvězda.

foto: archiv autora

Měla jsem pocit, že opravdu září. Ale tak zvláštně, smutně. A pak jsme se dozvěděli, že v době okupace byly všechny židovské rodiny z Jimramova deportovány do koncentračního tábora. Skoro nikdo se nevrátil. Dům s popisným číslem 73, dnešní kavárna, patřil židovské rodině Haasových.

Jimramov je pestrý na celou řadu dalších zajímavostí a památek.

Radnice, katolický i evangelický kostel, kaple sv. Matouše, Christianeum, evangelická fara aj.  Záleží jen na tom, co si vyberete.

Ale abych se vrátila ještě k Broučkům, protože to byl důvod našeho výletu. Karafiát knihu vydal nejdříve anonymně.  Až později se zjistilo, kdo je autorem. Jen v češtině vyšlo asi 100 vydání.

A pokud se vám nechce zrovna číst, tak si pusťte Broučky namluvené hereckým géniem Karlem Högrem. Je to mimořádný zážitek.


O autorce:
Herečka, cestovatelka, učitelka jógy, narozená ve znamení Lva 18. srpna 1972 na Vysočině. Dětství strávila v Rovečném. Založila nadační fond YogaHelp, je členkou správní rady Život dětem a stala se patronkou projektu Blueland.

V době otevření divadel ji můžete vidět ve hrách – The Naked Truth – Odhalená pravda, Tančírna, K – Pax svět podle Prota. A nově i v připravované komedii Ocenění v Divadle Radka Brzobohatého.

Pokud máte nějaké dotazy, nebo se jen budete chtít inspirovat tím, co dělá, můžete ji sledovat na jejím Instagramu Petra Špindlerová.

Líbí se vám článek? Sdílejte jej ve svém profilu.

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Share on whatsapp

Související

Napsat komentář