Přehrada v obci Vír poutala moji pozornost od dětství. Ne že by byla tak krásná, ale výška její hráze činí téměř 78 metrů.
Vírská přehrada má třetí nejvyšší hráz v naší republice. V mých dětských očích tvořila až monumentální stěnu. Pamatuju si, jak byla přeplněná, že voda padala přes okraj a šla přepadem. Dunělo to neuvěřitelně silně. Hukot jako u vodopádů, který se rozléhal do širokého okolí. Skoro to děsilo. Představovala jsem si, že pukne a všechna voda se vyvalí a co potká zaplaví. Byl to pro mě úplný horor.
Zatopené domovy
Moje děti ale nechává obrovská masa betonu z padesátých let naprosto v klidu. Co je daleko víc zajímalo a zarazilo, byl fakt, že aby mohla vzniknout, musely být zatopeny dvě vesnice. Chudobín u Dalečína a část Korouhvice. Přehrada zaplavila údolí Svratky v délce více než devíti kilometrů. Občas, když je málo vody, můžete některé jejich části vidět. Zvláštní představa, že vám zatopí váš domov… Procházeli jsme se po hrázi. Celá je dlouhá 390 metrů. Na jednom jejím konci je malá půvabná kolonáda. Jako by vypadla z filmu pro pamětníky. Jen kavárnička s Oldřichem Novým chybí.
Po březích vede naučná stezka okolo nádrže
Dřív to bývala normální lesní cesta. Dnes je to zpevněná asfaltka, ale ani ta nezničila krásy místí přírody, kdy nám přes cestu skákaly veverky, v dálce jsme slyšeli bušení datla nebo strakapouda a kochali se okouzlujícími výhledy na vodní hladinu.
V jednom místě je vidět ostroh, na kterém roste “Chudobínská borovice”, Evropský strom roku 2020. Její stáří se odhaduje na 350 let. Svým pokroucením připomíná trochu větší bonsaj.
Přehrada slouží jako zásobárna pitné vody nejen pro města v okolí, ale také pro Brno. Díky tomu je v ní přísný zákaz koupání. Škoda, některé zátoky k tomu úplně lákají.
My jsme procházkou došli až do Dalečína, kde stojí volně přístupná zřícenina gotického hradu ze 14. století. Na lehce vyvýšeném kopečku uprostřed vesnice. Sousedí hned s obecním úřadem. Řadí se mezi kulturní památky České republiky. Do dnešních dnů se zachovala mohutná půlkruhová část. Kruhový zbytek hradu můžete obejít kolem dokola. Jedni z majitelů byli i páni z Perštejna. Po nich dlouhou dobu tento hrad obývali loupežníci. Děti se podivovaly nad tloušťkou zdí. A schovávaly se před kapkami deště do výklenků bývalých střílen.
Začíná hustě pršet. Nejvyšší čas vrátit se domů.
