Ačkoli na něj stále můžeme zajít do kina, pustit si film Elvis od září lze i na HBO. Snímek o králi rokenrolu má našlápnuto na úspěch i u vás doma. Přesto, že velké plátno mu sluší o poznání víc.

S příběhy celosvětově proslulých osobností je to těžké. Většina lidí jejich životní osudy alespoň rámcově zná, takže pokud se je rozhodnete vyprávět, musíte najít linku, která není tolik známá a zaujme. Režisér Baz Luhrmann se rozhodl pojmout životní příběh jednoho z nejtalentovanějším a nejcharizmatičtějších zpěváků 20. století z pohledu jeho manažera Toma Parkera. A protože „malé“ filmy moc neumí (Romeo a Julie, Moulin Rouge!, Velký Gatsby, Austrálie), pojal to znovu ve velkém a velkolepě. Možná až moc.

Elvis byl talent od pánaboha

Začátek filmu působí trochu zmateně a roztříštěně, ale brzy pochopíte, že Elvis neměl zrovna lehké dětství. Otce mu zavřeli do vězení a matka byla nucená se s ním přestěhovat do chudinské čtvrti, ve které žili především „barevní“. Byla polovina padesátých let, takže segregace byla v plném proudu, malý Elvis si ale ze svého dospívání odnesl to nejlepší. Lásku k rytmické černošské muzice na pozadí blues a country, která ho formovala a navždy předurčila jeho osud.

Talent, který v sobě měl, nemohl lépe rozkvést nikde jinde než právě v memphiském ghettu. A tady ho objevil trochu úlisný, vychytralý Tom Parker, který se do velké míry stal jeho osudem. Ale byl to právě on, pokud máme věřit filmu, kdo rozpoznal Elvisův nesporný talent uchvátit ve vteřině zejména ženské publikum. A vydělat tak velké peníze, stát se hvězdou a začít úspěch, který ho nakonec zničil. Ale nepředbíhejme. Zatím jsme jen na začátku takřka tříhodinové podívané.

Ve velkém stylu

Pokud lze z filmu něco vypíchnout, pak je to jednoznačně výkon Austina Butlera v roli „supermana“ Elvise. Od první chvíle mu věříte každé gesto i pohled, je nesmírně přesvědčivý a pokud si kladete otázku, zda slavné hity zpívá opravdu on, pak ano, zpívá. Staré původní nahrávky slavných písní prý nebyly podle tvůrců dostatečně kvalitní, a tak se je rozhodli namixovat s Austinovým zpěvem. A to se prý vždy styděl zpívat! Což ale vůbec nevadí, protože sám Elvis byl alespoň v počátcích své kariéry také nesmírně stydlivý. O to je výkon Austina zřejmě i přesvědčivější a nedivili bychom se, kdyby za něm dostal i Oscara. Docela by si ho zasloužil.

Skvělý je ovšem i Tom Hanks v roli plukovníka Toma Parkera. Možná ho budete chvilku poznávat, maska vykutáleného manažera je totiž tak dokonalá, že je téměř k nepoznání. Ale jak je u něho zvykem, hraje skvěle a role mu opravdu sedla. O to méně výrazné jsou všechny ostatní postavy příběhu včetně samotné Priscilly Presley, která by si možná zasloužila výraznější roli. Ale záměr režiséra je jasný, vše ponechat na duelu zpěvák-manažer. Za zmínku stojí ještě Elvisovi rodiče – jeho nadstandardní vztah s matkou i ten komplikovanější se slabošským otcem. V hlavní roli ale zůstává show.

Jo, je to dlouhé

Ať už si o příběhu jako takovém myslíte cokoli, faktem zůstává, že je jeho vyprávění pojaté opravdu velkolepě. Většinu času se pohybujeme na vyprodaných koncertech, posloucháme Elvisův nezaměnitelný hlas a obdivujeme jeho neuvěřitelnou pohyblivost, kterou Butler ztvárnil náramně. Příběh plyne na pozadí společenských změn Ameriky 60.let, dotýká se všech démonů, které v sobě Elvis měl, i vysvětlení, proč se ho plukovník snažil tolik manipulovat, a zda ho měl či neměl opravdu rád… A pokud byste se chvilkami během těch 159 minut přesto začínali už malinko nudit, rozhodně vydržte do finále. Je náležitě dojemné a emotivní a činí z filmu přesně ten druh zážitku, po kterém si řeknete: „Elvis? Jo, to fakt stojí za to!“

Hodnocení redakce: 80%