Ukázka z nové knihy Barbory Vajsejtlové Bokovka

Exkluzivně jen pro vás!
kniha bokovka
Foto: archiv redakce

Nezávazný románek z večírku někdy přeroste ve vášnivý vztah. Pokud ale porušíte nepsaná pravidla, může se bokovka změnit v noční můru. Jak se s ní hrdinka knihy Karolína popere?

Že vztahy jsou prostě komplikované a zamilovat se do zadaného chlapa není zrovna procházka růžovým sadem, se přesvědčíte v novince spisovatelky Barbory Vajsejtlové Bokovka, která vyšla na začátku září v nakladatelství Grada. Čte se to samo, i když sladkobolný román nečekejte. Tohle je příběh opravdu ze života…

Poslechněte si:

Ukázka z knihy Bokovka:

Karolína se na hory opravdu těšila, ale po cestě v autě trochu zapochybovala. Marek celou dobu mlel jen o sobě a o svých sportovních úspěších. Chápala jeho touhu zapůsobit na ni a trochu si pohonit tričko, ale podle jejího názoru by člověk měl i při vytahování zachovávat nějakou úroveň. A to Marek neuměl. (Kdyby Karolína znala Evu, mohla by se s ní na to téma bavit dlouhé hodiny a v tomto ohledu by si skvěle porozuměly.) Dokonce jí v jednom okamžiku začal vykládat o sportovních aktivitách svých dcer. Karolína musela hodně bojovat s nutkáním zařvat na něj, že už to přehání, a požádat ho, aby jí okamžitě zastavil. Doufala, že když mu občas smyslně přejede po stehnu, změní téma. Zbytečně.

Rozladění z cesty přetrvávalo u Karolíny ještě i příští den. Tím spíš, že jí Marek u snídaně obsáhle vykládal o své fascinující lyžařské kariéře (ve skutečnosti úplně tuctové – pár lyžařských táborů na podnikové chatě jeho otce a zimní prázdniny s rodinou ve Špindlu).

No počkej, frajere, já ti dneska ukážu, pomyslela si Karolína pomstychtivě. A taky ukázala. Ne že by byla nějaká olympijská lyžařka, ale měla nad Markem výhodu pravidelných sportovních tréninků a ohledně své fyzické kondice si poměrně dost věřila. Dobře si všimla, že Marek už nemůže, ale rozhodla se mu dát lekci. Samozřejmě to přehnala a přetáhla i samu sebe. V sobotu odpoledne už jí dalo velkou práci, aby působila pořád svěže a naladěně. Ale za ty Markovy kradmé, zničené pohledy to stálo.

V baru si dali pár panáků a pak se vykradl s telefonem ven. Karolíně řekl, že jde na záchod. Nicméně šel samozřejmě telefonovat a podat povinné hlášení manželce.

Alespoň se mohl postavit někam, kde by na něj nebylo zevnitř vidět, pomyslela si Karolína. Víc než to, že jí lhal, ji naštvalo, že mu nestojí ani za to, aby se pořádně schoval. Skoro ji to urazilo. Když telefonuje z domova se mnou, určitě se zašívá někam do garáže, sklepa, dílny, nebo bůhvíkam (při jeho telefonátech bylo v pozadí vždy dokonalé ticho), ale milenka snese všechno, že? Ze vzteku začala flirtovat s barmanem, kterému se pod černým tričkem rýsovaly svaly. Barmanův obličej si také představovala při sexu v zoufale nepohodlných červených lodičkách.

Nedělní kocovina Karolínino podráždění poněkud utlumila. Místo něj nastoupila únava a líná vláčnost. Naštěstí lyžovali jen dopoledne, protože Marek se potřeboval dostat domů v rozumný čas. Karolína přemýšlela nad tím, jak asi bude probíhat Markův návrat do domku na předměstí. Bude manželce nadšeně líčit, jak si s kamarády zalyžoval? Staví se ještě na benzínce, aby koupil dcerám čokoládu a přivezl jim tak něco z výletu? Jakpak asi vysvětlí, že nemá z víkendu žádné fotky – v době, kdy si lidé fotí i obsah svých talířů?

Pak se Karolína zeptala na něco, co jí už dlouho leželo v hlavě: „Jaká je vlastně tvoje žena?“

Skutečně ji to zajímalo, ale sama by nečekala, že to vysloví někdy nahlas. Až se lekla. A ještě víc se evidentně lekl Marek. Úplně na něm viděla, jak mu v hlavě šrotuje, proč se Karolína ptá, proč ji to zajímá, jak si vůbec může dovolit se zeptat?

Tak a teď jsem to posrala, napadlo ji, a ještě než si stihla rozmyslet, jestli je jí to líto, Marek řekl: „Jaká? Taková úplně normální manželka. Trochu oplácaná a umí výborný španělský ptáčky.“

To Karolínu zaujalo. Napadlo ji, že jestli se někdy dopracuje do stadia, kdy jako její nejvýraznější charakteristiku bude muž uvádět, že umí udělat dobrou krupicovou kaši, raději se půjde zastřelit.

Teď už se musela zeptat: „Máš ji rád?“

Předem věděla, jaká bude odpověď. Řekne něco v tom smyslu, že už to sice není prvotní zamilovanost a že se jejich vztah posunul časem do jiné roviny, přece jen už jsou spolu dlouho.

„Porodila mi dvě děti,“ odvětil Marek trochu netrpělivě a Karolína si tu větu vryla hluboko do paměti.

Při loučení jí tvrdil, že to byl nejkrásnější víkend, jaký kdy prožil. Nebo něco v tom smyslu. Karolíně se lhát nechtělo a tak řekla: „Bylo mi s tebou hezky.“

Což koneckonců bylo. Převážně. Doma si stoupla na váhu. Šedesát šest kilo. No bodejť! Po tom všem alkoholu, co do sebe za uplynulé tři dny nalila!


O autorce

Barbora Vajsejtlová se narodila v roce 1979 ve Strakonicích. Vystudovala psychologii a žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně. Pracovala například v redakcích Aktuálně.cz, iDNES.cz, Žena a život, či Deník N. Je autorkou několika knih pro děti i dospělé. Je vdaná a má dvě děti.

Líbí se vám článek? Sdílejte jej ve svém profilu.

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Share on whatsapp

Související