Ten příběh zná celý svět. Když italská královna Margherita navštívila v roce 1889 Neapol, při procházce městem ucítila tak lahodnou vůni linoucí se z pizzerie, že okamžitě požádala zdejšího šéfkuchaře Raffaele Esposita, aby připravil pizzu jen pro ni.
Esposito pro tuto příležitost připravil tři různé druhy pizzy, z nichž jedna, na počest královny, se nesla v barvách italské vlajky a obsahovala jen červená rajčata, bílou mozzarellu a čerstvou zelenou bazalku. Následující den obdržel Esposito dopis od Camilla Galliho, vedoucího královské domácnosti, který zněl: „Vážený Raffaele Esposito. Potvrzuji, že všechny tři druhy pizzy, které jste připravil pro její královskou Výsost královnu, byly shledány vynikajícími.“ Ovšem královna prý prohlásila, že právě ta v barvách italské vlajky jí chutnala nejvíce. A neznámější pizza Margherita byla na světě! A s ní i legenda, kterou najdete snad ve všech turistických průvodcích … Jenže se ukazuje, že to celé bylo možná úplně jinak.
Mohlo se to stát, ale…
Historicky to celé sedí. V roce 1889, kdy se celý příběh měl odehrát, byl Esposito opravdu majitelem jedné neapolské pizzerie. A královský pár Umberto a Margherita byli skutečně v té době, tedy 11. června 1889, kdy měl být odeslán děkovný dopis za zásilku pizzy pro královnu, v Neapoli. A Galli skutečně vedl jejich královskou domácnost. Až potud by se všemu dalo věřit. Historici ale našli v tomto legendárním příběhu několik těžko vysvětlitelných děr. Tou nejpodstatnější asi je, že dnes asi nejslavnější pizza všude nazývaná Margherita, prokazatelně existovala už nejméně třicet let před královskou návštěvou Neapole. Ve sbírce esejů o neapolských zvycích z roku 1853 autor Emanuele Rocco popisuje pizzu s „basilico, muzzarella, e pomodoro“: tedy bazalka, mozzarella a rajčata. Dá se ovšem předpokládat, že se tu pekla už dávno předtím.
Jídlo chudých
Dalším dílem do skládačky je i fakt, že královna zrovna neměla vřelý vztah k jídlu. A představa, jak bloudí uličkami Neapole a nasává vůni z pecí připravujících pizzu je poněkud iluzorní. Novinářka Matilde Serao ve své knize z konce 19. století The Belly of Naples navíc popisuje pizzu jako velmi levné jídlo, které „na slunci žlukne, a slétají se na něj mouchy“. A také neexistují žádné tehdejší záznamy, které by historku o královnině návštěvě pizzerie potvrzovaly. Gazette of the Kingdom of Italy, který publikoval veškeré zprávy o královské rodině, o ní ani Galliho dopise Espositovi nanapsal ani řádku. A když byly vzorky Galliho rukopisu porovnány s podpisem dopisu zaslaného Espositovi, hádejte co? Neshodovaly se.
Podvod století?
Takže pokud Galli tento dopis jménem královny nenapsal, kdo to udělal? Existuje dost logické vysvětlení, které se dá odvodit z jména příjemce dopisu: Raffaele Esposito Brandi. Brandi bylo dívčí jméno Espositovy manželky Marie Giovanny, ale proč by ho královský úředník připojoval na děkovný dopis? Divné, že?
Není to ale zase taková záhada, jak by se mohlo zdát. Se slavnou pizzerií byli později spojeni ještě dva další lidé: Giovanni a Pasquale Brandi. Mariini synovci, kteří pizzerii převzali v roce 1932 a pojmenovali ji Pizzeria Brandi. Zdá se, že se pokusili proslavit tím, že děkovný dopis zfalšovali a příběh o nejslavnější pizze si jednoduše vymysleli. A celý svět jim na to nalétl. Určitě jim pomohlo, že příběhy o královských ochutnávkách pouličního jídla byly v Itálii hodně populární a rozšířené. A v roce 1880, tedy devět let předtím, než byl dopis s pizzou údajně odeslán, se podobný příběh objevil v novinách Il Bersagliere, ve kterém královna Margherita skutečně pochválila jistého výrobce pizzy.
Pizzerie Esposito je dodnes v provozu a stále se nazývá Pizzeria Brandi. A přesto, že pravdivost příběhu o vzniku pizzy Margherita je stále sporná, v roce 1989, u příležitosti 100. výročí pojmenování proslavené pizzy, byla na zdi vedle vchodu do pizzerie umístěna pamětní deska. A legenda žije dál…
Zdroj: www.nationalgeographic.com
