Inkontinence je ve společnosti stále tabu, pacienti se za ni stydí a raději o ní nemluví. Upozornit na závažný problém chce Světový týden kontinence, který letos připadá na 19. až 25. června. Připomíná, že inkontinence je onemocnění jako každé jiné, není důvod se stydět a uzavírat se doma, ale naopak vyhledat pomoc.
Trvalé řešení některých příčin nabízí moderní medicína v podobě tzv. sakrální neuromodulace. Pacientovi se do těla zavede malý implantát, který pomocí elektrických impulzů stimuluje nervy nad kostrčí. Zákrok pacienta zbaví potíží, nebo je alespoň zásadně sníží. Metoda, o které mnoho lidí stále neví, je plně hrazená z veřejného zdravotního pojištění.
Inkontinence se projevuje únikem moči či stolice nebo naopak neschopností se vyprázdnit. Souvisí s tím téměř neustálé puzení jít na toaletu, tak časté bolesti břicha. Močovou inkontinencí trpí až 40 % české populace. Jedná se zejména o hyperaktivitu močového měchýře nebo naopak o retenci moči (zadržování, nemožnost se vymočit), která vyžaduje cévkování. Inkontinence stolice trápí zhruba 3,5 % lidí do 60 let, ve vyšším věku potíže narůstají, nad 70 let se to týká až 15 % lidí. Inkontinence stolice je sice méně častá, zato je spojená s ještě větším stigmatem. Projevuje se samovolným únikem stolice, nebo naopak obtížemi s vyprazdňováním, jako jsou zácpa nebo nemožnost se vyprázdnit. Nemoc zdaleka nepostihuje pouze seniory, problémy s ní mají naopak lidé mladší.
Jak problémy vznikají?
Příčin je hned několik, mnohdy nejsou zcela známé, často ale souvisí s operacemi, které naruší nervy v oblasti pánevního dna. Také se objevují problémy v důsledku poporodních poranění, dále poúrazových stavů spojených s poraněním míchy či mozku nebo je na vině i stres. Provázet však mohou i jiná závažná onemocnění, například roztroušenou sklerózu, mozkovou mrtvici či diabetes.
Ať je příčina jakákoli, inkontinence omezuje život pacienta ve všech směrech. Problémy ovlivní jeho práci, sport, vztahy, intimní život nebo běžná společenská setkávání. Protože se nemoc zhoršuje postupně, pacienti si na potíže často zvykají a příznaky přehlíží, jelikož pro ně nejsou „život ohrožující“. A protože jim navíc stud brání problémy řešit, čím dál častěji se uzavírají doma. V pokročilé fázi může nastat sociální izolace, pacienti přichází o zaměstnání, partnery, v některých případech už si nedojdou ani nakoupit.
K takovému chování může výrazně přispívat velké společenské stigma, které nemoc provází. O nemoci se nemluví, pacienti se cítí odsuzováni a nepochopeni. Při léčbě inkontinence přitom v obecné rovině platí to, co u spousty jiných onemocnění. Je dobré problémy řešit včas, později už mají lékaři poměrně omezené možnosti. Jak popisuje i prof. MUDr. Jan Krhut, Ph.D. z FN Ostrava: „Inkontinence jako taková člověka nezabije, ale zabije jeho život, tedy to, co dělá život pěkným.“
Řešením může být neurostimulátor
Přitom jakékoli zmírnění obtíží se počítá a pomáhá pacienta vrátit do života. Metoda nazývaná sakrální neuromodulace je miniinvazivní (tedy velmi šetrný) zákrok, který pacienta může zbavit potíží. Pod kůži na hýždi se zavede stimulátor propojený s elektrodou umístěnou do oblasti křížové kosti. Ta vysílá slabé impulzy a pomáhá obnovit spojení mozek-pánevní dno, dodává správné informace o plnosti močového měchýře či potřebě se vyprázdnit. Přítomnost neurostimulátoru v těle pacienta nijak neomezuje, může se věnovat aktivitám jako předtím. Po nastavení funguje přístroj plně automaticky. Nervové zakončení je kontinuálně stimulováno a životnost baterie je až 7 let bez dobíjení. Zákrok je plně proplácený zdravotními pojišťovnami.
Implantace ve dvou krocích
„Metoda sakrální neuromodulace je vysoce efektivní, zároveň i maximálně šetrnou metodou, která dokáže pacienta zbavit obtíží až o 95 %. Provádí se ve dvou krocích. Nejprve je elektroda implantována tzv. „na zkoušku“. Po dobu čtrnácti dnů se zkouší účinnost terapie i nastavení stimulace, v této fázi je ovládaná externím stimulátorem. Ve druhé fázi je implantován dlouhodobý stimulátor do oblasti nad kostrčí „natrvalo“. Zákrok je však vratný, pokud by například příčiny inkontinence postupem času vymizely, je možné přístroj snadno vyjmout,“ vysvětluje MUDr. Julius Örhalmi, Ph.D., FASCRS, MBA z Nemocnice Hořovice.
Osmnáct let hledání řešení
Osobní zkušenost s nemocí má i paní Beránková: „Potíže s inkontinencí mě začaly trápit po porodu. Začala jsem to řešit, ale na internetu nebyl dostatek informací. Kolegové v práci i známí se divili, proč musím pořád chodit na záchod, dokonce jsem kvůli tomu o zaměstnání dvakrát přišla. Pracuji jako učitelka na základní škole a mí nadřízení vnímali opakované odchody na toaletu jako hrubé narušení hodin. Protože mě trápily oba typy inkontinence, močová i stolice, lékaři mi opakovaně doporučovali vývod – „pytlíku“ jsem se ale velmi bránila a snažila se najít jiné řešení.
Asi po 18 letech potíží jsem se dozvěděla o metodě sakrální neuromodulace. I když se mé potíže zatím nepodařilo vyřešit na 100 %, zákrok mi podstatně ulevil. A protože vím, jaké je se s nemocí potýkat, a být v nějakém informačním vakuu, rozhodla jsem se založit pacientskou organizaci, která bude ostatním pacientům pomáhat hledat řešení a vzájemně se podporovat,“ říká paní Beránková.
Kam se obrátit pro pomoc
Sakrální neuromodulaci můžete podstoupit ve specializovaných centrech na pěti místech České republiky. Zákrok inkontinence moči provádějí střediska ve Fakultní nemocnici Motol a Fakultní nemocnici Ostrava. Na inkontinenci stolice se zaměřují pracoviště v Nemocnici na Bulovce, Nemocnici Hořovice a brněnské Fakultní nemocnici u sv. Anny. V Česku mohou pacienti zákrok touto metodou využívat od roku 2018, od té doby jej absolvovaly téměř dvě stovky pacientů.
Zdroj: www.bezomezeni.cz.
