Pozorujete své dítě a říkáte si, čím asi jednou bude? Zda dokážete poznat, na co má talent, v čem je dobré a správně ho nasměrovat? Jak obstojí v životě? I o tom jsme si povídali s koučem a autorem řady publikací Janem Mühlfeitem.

Jak nejlépe rozpoznat na co máme či nemáme talent?

Když je dítě malé, hraje si s hračkami, které mu jsou příjemné. Neví, že se tomu říká talent, ale pozná, co mu energii dává a co mu ji bere, tak to matka příroda zařídila. U malých dětí bychom si měli všímat, s čím si hrají a co je dostává do stavu flow. Tedy stavu, kdy nás něco baví tak, že nevnímáme nic jiného. Když už jsme starší, dá se udělat talentový test. Nerozlišujeme, jestli má dítě ve fotbale lepší kličku doprava nebo doleva, ale jestli má strategické myšlení, organizační schopnosti, jestli má empatii.

Na co by měl rodič dávat pozor při výchově dítěte, aby mu psychicky neublížil a netlačil ho do něčeho, co pro něj není vhodné?

Je dobré děti pozorovat a povídat si s nimi o tom, co je baví a naplňuje. Semináři, které pořádám, prošlo už 9000 dětí. Vysvětlujeme jim, co je talent, že ho má každý a že je jen potřeba zjistit, na co ho mají. Na základě testu jim pak pomáháme pochopit, co by je mohlo bavit, když využijí své přirozené schopnosti. Snažíme se, aby poznali, co by je mohlo naplňovat a bavit. A také, aby se naučily samostatně rozhodovat. Když dítě využívá svůj talent při činnostech, které ho naplňují, tak bude s vysokou pravděpodobností nejen úspěšné, ale i šťastné.

Co je předpokladem toho, aby rodina fungovala jako dobře sehraný tým?

Rodina by měla mít něco společného a něco, díky čemu se může každý člen realizovat sám. To nám pak dodává ten správný koktejl hormonů, zejména endorfin a dopamin, díky kterým se cítíme se dobře a jsme zdrávi. Když jede například čtyřčlenná rodina na dovolenou, je dobré dvě nebo tři hodiny trávit společnými aktivitami, jít třeba společně na prohlídku hradu. A pak respektovat, že jedno dítě baví golf, druhé plave, jeden rodič si raději čte, druhý zase hraje šachy… Tak je možné, aby se každý seberealizoval.

foto: Albatros Media

Je důležité dítě připravit dítě na to, že bude po celý život součástí nějakého týmu?

Podle mě je podstatné, aby dítě začalo doma brzy vnímat sociální vazby, protože rodina je nejmenší tým, a pak následuje školka a později škola. Týmy jsou založené na důvěře. A důvěra funguje ve vztazích, kde se chováme autenticky a předvídatelně. Nemůžu něco říkat a něco jiného dělat.

To, co můžou rodiče udělat, je vést děti vlastním příkladem. Pokud chcete, aby se nějak chovaly, musíte se tak chovat především vy sami. Náš mozek je vybavený tzv. zrcadlovými neurony a díky nim jsou naše emoce přenosné. Když dítě bezmezně věří svým rodičům, má naše chování výrazný dopad na jeho vývoj.

Kromě rodiny se mohou děti s fungováním v týmu setkat i při sportu. Jaký vliv má sport na budování týmu a rozdělení rolí v něm?

Velký, protože ve sportu, když je tým vedený dobrým trenérem a má dobrého kapitána, se mohou děti semknout a naučit se vytrvalosti i mentální odolnosti. A ty se dají využít v běžném životě. Řadu věcí, které jsem uplatňoval v byznysu, jsem se naučil při sportu. Sport je rozhodně dobrá průprava na to, jak týmy ve skutečnosti fungují.

Proč je dobré, aby si dítě uvědomovalo svou roli v týmu? Co mu to přinese?

Každý máme nějakou roli, ale ta nemusí být trvalá. Stejně jako ve fotbale, když je někdo dobrý záložník, může se přesunout do útoku, nebo naopak do obrany. Řada lidí dělá chybu, když si myslí, že všichni lidé přemýšlejí stejně jako oni, což je nesmysl. Je dobré si uvědomit, v čem jsou spoluhráči stejní, v čem jsou jiní a co komu jde. Už děti v mateřské školce poznají, co je baví. Zároveň ale chápou, v čem jsou stejné jako ostatní a v čem jsou jiné. A o tom je tým.

Proč jsou děti v nízkém věku tak všímavé, ale později mají s hledáním talentu potíže?

Podle Bruce Liptona, jednoho z nejlepších epigenetiků na světě, děti díky tomu, že dělají v mládí většinu času věci, co je baví, jsou až 70 % času ve flow. Jsou od přírody extrémně zvídavé, extrémně rychle se vše učí a to, že se pořád vyptávají a jsou zvídavé, je vede ke kreativitě. Podle studie NASA  98 % dětí vykazuje vysokou kreativitu, ale v deseti letech toto číslo klesá na zhruba 30 %, v patnácti 15 % a  ve dvaceti pěti na pouhá 2 %. O kreativitu postupně přicházíme, protože škola nás učí, jak na otázky odpovídat, což je správné. Ale neučí, jak je klást.

To mi přijde hodně zásadní. Jak přesně to myslíte?

Každý vynálezce si musel položit základní otázku: Nedá se to udělat jinak? A když se dítě ve škole zeptá: „Nedá se to udělat jinak?“, tak většinou dostane odpověď: „Udělej to tak, jak je to v učebnici“ Nebo: „Tady je jasný postup.“ Tím chci říct, že o fungování mozku a dětí víme poměrně hodně, ale nejdeme jim naproti. Už Jan Amos Komenský říkal Škola hrou. Když se dítě učí prostřednictvím toho, co ho nejvíc baví, jsou z toho nejlepší výsledky. Madam Montessori po Komenském řekla: Learning by Doing, tedy učení se děláním. Učím se procesem, nejen tím, že si to někde čtu nebo mi někdo promítá prezentaci.

Co je pro správné fungování týmu zásadní?

Důležité je, aby každý člen týmu mohl podat svůj optimální výkon, maximálně využil svůj talent a dostal se do svého flow. To jsou okamžiky, kdy děláme něco velmi těžkého, a na druhou stranu maximálně využíváme svůj talent. Jako kdyby se zastavil čas, děj se zpomalí. Vypíná se amygdala, což je část mozku, která nám od pravěku zajišťuje přežití, a když nám hrozí nebezpečí, říká: Bojuj, uteč nebo se schovej. Tak se dostane do flow jednotlivec.

Chceme-li dostat do flow celý tým, musí talenty jednoho člověka pokrývat slabiny druhého a obráceně. Dále musí mít lidé inspiraci. Pokud tým začne věřit v to, čemu věří jeho leader, táhnou za jeden provaz. A dělají, co je nejvíc naplňuje. Tak vzniká týmové flow. Podle studie McKinsey, ať už jde o jednotlivce nebo týmy, pokud jsme ve flow, podáváme o 500 % lepší výkon, o 450 % se rychleji učíme a o 400 % nám stoupá kreativita.

---

---