Nejnovější česká romantická komedie režiséra a scenáristy Rudolfa Havlíka Prezidentka právě zamířila do kin. Stojí za vidění?
Začíná to velkolepě. Politička Kateřina Čechová v podání Aňi Geislerové se rozhodne kandidovat na českou prezidentku. Zvítězí, a tak se po vzoru Slovenska ujme vedení naší země poprvé v historii žena. Navíc příjemná, usměvavá, kultivovaná překladatelka, která se přátelila nejen s Václavem Havlem, ale i s evropskými státníky v čele s britským premiérem… Až si člověk říká, jaké by to bylo krásné, kdyby tohle byla pravda. Pohádka ale pokračuje.
Americký začátek
Nemá to lehké ta naše prezidentka. Dcera jí odjede studovat do Londýna, muže nemá, celý den je v jednom kole a večery tráví sama. A tak ji jednou napadne nasadit si paruku a v utajení se vydat do nočních uliček Malé Strany. Podobnost s několika americkými komediemi na toto téma je samozřejmě čistě náhodná, nedostatek invence by v tu chvíli scenáristovi asi vyčítal málokdo. Ještě pořád to může nabrat nečekané obrátky. Bohužel lehce svižný začátek se brzy začne vytrácet a vyprávění se posouvá dál ve zcela poklidném tempu, bez jakýchkoli překvapení, emocí a záludností. A začíná se vkrádat nuda. Setkání prezidentky v převleku se sympatickým sochařem je předvídatelné a stejně tak se odvíjí i jeho pokračování. Po první půlce je jasné, že dialogy jsou čím dál tím plytčí a slovo klišé zdaleka nevystihuje jejich bezbřehou prázdnotu a neuvěřitelnou naivitu.
foto: Bioscop
Osvědčený pár bez jiskry
Rudolf Havlík vsadil opět na stejnou ústřední dvojici jako u svého předchozího filmu Pohádky pro Emu. Škoda. Aňa Geislerová i Ondřej Vetchý tu sice odvádí kus poctivého hereckého řemesla, ale absolutně to mezi nimi nejiskří. Jakékoli erotické napětí byste tu hledali marně. Nula. Místo mileneckého vzrušení a erotické přitažlivosti působí spíš jako sourozenci, kteří se sice mají celkem rádi, chovají se k sobě hezky a slušně, ale když se rok nevidí, taky dobře. Další herecké výkony jsou zcela zapomenutelné, snad jen Veronika Khek Kubátová stojí za zmínku, ale moc prostoru tu k nějakým zajímavějším hereckým kreacím nedostala. Ostatní postavy si při odchodu z kina už ani nevybavíte.
Naopak co lze vyzdvihnout je kamera, kostýmy Taťány Kovaříkové a dobře vybrané lokace, díky kterým si film pravděpodobně své diváky najde. Noční Praha je přeci jen opravdu krásná a místy celý film zachraňuje. Atmosférou a celkovým vyzněním tak snímek žánr romantické komedie vlastně splňuje. Pokud tedy pomineme, že vtipy tu zazní celkem asi tři a ještě ne úplně povedené a ta romantika… No však se běžte podívat a posuďte sami. Možná pak dostanete chuť na romantickou procházku nočním městem, skleničku vína a posezení u řeky. A řeknete si, že na světě není zase tak špatně. Zvlášť, když ještě máme pohádky, které snad mnohým dokáží zlepšit náladu. A to vlastně není zase tak málo.
Hodnocení redakce: 40%
