V mezilidských vztazích není víc takto účinných zbraní. Jenže každé ultimátum se velmi snadno obrátí proti vám. Zvlášť, když nevíte, jak s ním zacházet.

Jak lehce se říkají! Ale než je vyslovíte, vyplatí se přemýšlet. Výchova dětí se bez nich prakticky neobejde. Nebo vy jste nikdy nevypustili z pusy: „Dokud si ty hračky neuklidíš, na televizi zapomeň?!?” Jednoznačné ultimátum je ovšem právě při výchově dětí podle psychologů vlastně v pořádku. Vymezuje totiž hranice a jasně udává, co je možné, a co už ne. 

Dobrý pomocník, zlý pán

Mláďata se potřebují naučit zodpovědnosti za své chování a k tomu jsou rezolutní požadavky vcelku dobrým nástrojem. Lepším než sáhodlouhé vysvětlování. Když se ovšem dodrží. Při nedůslednosti reálně riskujete, že vás brzy nebude brát vážně ani ovladač od televize, natož ty malé osůbky s vašimi geny, které každou slabost vycítí na sto honů. A u dospělých to bývá ještě horší. Než tedy nějakou tu ultimativní podmínku vynesete z úst, raději si předem dobře rozmyslete, zda jste smíření s alternativou, že svým výhrůžkám budete muset dostát.

Špatný způsob, jak dosáhnout svého

Přitlačit druhého ke zdi, aby bylo po vašem, vás vždy postaví do pozice agresora a druhého do role oběti. To chcete? Bude se bránit, s tím počítejte a na vašem vztahu se to dříve či později velmi negativně projeví. Mnohem účinnějším nástrojem je prosba. S tou vždy pochodíte lépe než s kategorickými výzvami.

Taktika něco za něco

Pojďme si zahrát takovou hru. Přečtěte si tyhle dvě celkem podobné věty „Jestli nedojedeš na nákup, si bez večeře”. A druhá: „Víš co? Tak dojeď na nákup a já ti pak uvařím večeři.” I ten největší ignorant se sociální inteligencí blížící se nule, musí vnímat ten rozdíl. A přitom obě věty říkají téměř to samé, respektive chtějí dosáhnout téhož. V prvním případě jde ovšem o ultimátum jak vyšité. V druhém o smírný návrh. Rozumíme si?

Volání o pomoc

Zdravý vztah vlastně žádná ultimáta nepotřebuje. Často ovšem bývají důkazem, že partner už jednoduše neví, jak vám říct, co mu vadí. Pokud jde o prkotiny typu rozsvíceno v koupelně nebo poházené prádlo kolem gauče, dá se to vyřešit celkem snadno. Horší je, když jde o zásadní věci. Peníze, nevěra, alkohol… Tam už jde opravdu do tuhého a ultimátum bývá poslední možností. Nejtěžším kalibrem, který máte k dispozici. A přesně podle toho byste s ním měli zaházet. A mít stále na paměti, že máte jen jednu ránu. Nejhorší, co totiž můžete udělat, je obnova nebo prodlužování vyhlášených požadavků. Když nepřestaneš podám žádost o rozvod. BUM. Ale chcete to opravdu dělat? Jste na to připraveni? Pokud ne, nemá cenu to vůbec vyslovovat.

Zdroj: www.psychmechanics.com, psychcentral.com, www.mountainvistapsychology.com