Je až neuvěřitelné, jak téma výměny dětí pohltilo televizní nadšence. Seriál Kukačky každý pátek sleduje v průměru 1,6 mil. diváků starších 15 let. A všechny zajímá, jestli se dočkají pokračování…
Třináctidílný seriál Kukačky vypráví o dvou rodinách, které se po šesti letech díky lékařské prohlídce dozví, že jim v porodnici vyměnili děti. Vychází sice ze skutečné události z roku 2006, ale scénárista Jan Coufal promítl do příběhu i vlastní zážitek.
„Inspirací při psaní mi byla vlastní zkušenost. Mé mamince přinesli po porodu místo mě cizího kluka. Všimla si toho po pár minutách a hned zjednala nápravu. Když jsem pak jako malý zlobil, říkala, že si měla raději nechat toho druhého. Ta představa, že jsem u cizích, ve mě asi nějak zůstala,” přiznal v rozhovoru pro Českou televizi.
Dobře odvedená práce
Oblibu u diváků si příběh získal nejen díky skvělému obsazení, ale i věrohodným emocím, které jsou cítit z každého záběru. Což byl také cíl režiséra Bisera Arichteva. „Zaměřili jsme pozornost diváků víc na emocionální prožitek než na okázalý vizuál. Jsem přesvědčený, že se to povedlo,“ řekl pro Českou televizi.
Povedlo. Seriál patří k tomu nejlepšímu, co v poslední době Česká televize nabídla. A mnozí si už teď zoufají, že za dva týdny o svůj oblíbený seriál, který je chytil za srdce, přijdou. To však vyvrací producent Kukaček Filip Bobiňski. Podle jeho slov je pokračování v plánu.
Bude co vyprávět…
Vlastně je to běžný postup. Když má seriál sledovanost, o pokračování se začíná ihned uvažovat. „Styl práce televize je takový, že objednává vždy přibližně třináct dílů. Když je seriál úspěšný, tak pokračuje,“ vysvětlil Bobiňski, který má v tandemu s režisérem Arichtevem už za sebou natáčení veleúspěšných seriálů Vyprávěj a První republika. A o to, že by v Kukačkách nebylo o čem dál vyprávět, se prý určitě bát nemusíme.
„Honza Coufal je zkušený scénárista a našel opravdu zajímavé téma. Už před vznikem samotného scénáře jsme se vídali i společně s producenty a mluvili o tématu, ději i postavách,“ popsal režisér chvíle, kdy seriál Kukačky vznikal.
Výběr dětských herců byl stěžejní
„U dětí je nejdůležitější si správně vybrat. Zvlášť u seriálů jako jsou tyto, kdy děti mají poměrně dost prostoru. Někdy je to totiž v polovině přestane bavit, protože zjistí, že to není vždycky jen zábava. Že je to prostě práce. Tentokrát jsme vsadili i na hereckou koučku pro děti. Ukázalo se, že se to vyplatilo, protože oba chlapci hrají své role skvěle. Jedna z dětských postav – šestiletý Jakub, trpí Aspergerovým syndromem, druhá – šestiletý Tomáš jezdí motokros. Kluci to neměli lehké,“ popisuje režisér, který má s vedením dětských herců už bohaté zkušenosti.
Během natáčení sám očekával příchod svého druhého potomka, přesto na něj děj seriálu vliv neměl. „Ani jeden z mých synů mě myslím nemůže zapřít. Já jsem v klidu,“ přiznal s úsměvem Arichtev.
Obě rodiny se v seriálu sice znají, celý příběh však komplikuje spíš jejich minulost. „Je to další zajímavá rovina. Vždycky v úvodu každého dílu objevíme střípky z minulosti postav, které postupně do sebe zapadnou a doplňují celý příběh. Navíc divák se nám nesměl ve vyprávění a časových rovinách ztratit, takže souvislosti odhalujeme tak, aby bylo hned jasné, kde se postavy vyskytují,“ upřesnil Arichtev.
Přestože hlavní téma příběhu je velmi vážné, na place podle slov režiséra panovala dobrá nálada. „Sranda musí být, kdyby na chleba nebylo! V branži je vtipkování na denním pořádku. Herci i štáb mají spoustu historek, které si denně vyměňují. Asi jsme si neužili tolik srandy jako kdybychom točili komedii, ale i tak bylo veselo. Celkově to ale bylo náročné, navíc nám natáčení dvakrát přerušil koronavirus. A i když naše téma nevypadá na první pohled vesele, užili jsme si ho,“ dodal.
