V poslední době se s detektivkami roztrhl pytel, ovšem ne každý příběh stojí za přečtení. To však neplatí u jedné z našich nejúspěšnějších spisovatelek. Michaela Klevisová má na svém kontě nejen dvě Ceny Jiřího Marka, ale teď také svou první zfilmovanou knihu. A psaní krimi příběhů ji prý i uživí.
Kdo a kdy vás oslovil z možností k zakoupení práv pro natočení filmu inspirovaného vaší knihou Dům na samotě?
V roce 2017 se mi ozval režisér Viktor Polesný, že si koupil audioknihu Kroky vraha. Poslouchal ji v autě, příběh ho zaujal a říkal, že by rád podle mých knížek něco natočil. Setkali jsme se a já hned věděla, že jsme na jedné vlně. Stejně jako mně, i jemu v mých příbězích připadaly nejzajímavější narušené emoce, nálada a mezilidské vztahy. Líbilo se mu, že jde o detektivky s přesahem, s hlubší rovinou. Pro mě je zločin jen něco, co všechny postavy spojí dohromady. Vyšetřování a akce nejsou v knize to nejdůležitější. Podstatní jsou lidé. Pan režisér to viděl stejně.
Jaké byly vaše pocity? přeci jen je to první kniha, která je zfilmována. Postavy ožily…
Už dříve jsem měla několik nabídek na zfilmování mých knih, ale žádnou jsem nepřijala. U téhle jsem si ale řekla, že je to konečně to pravé. Práva na zfilmování knihy autor prodá jen jednou. Vyplatí se tedy si pečlivě vybírat a poskytnout je jedině člověku, který s nimi bude zacházet s respektem a v souznění s vámi. A opravdu, Viktor Polesný napsal k Domu na samotě naprosto dokonalý scénář. Zachoval všechny scény, které pro mě jsou důležité a do kterých jsem vložila emoce. Použil moje dialogy, jen z nich prostě vybral ty nejúdernější, protože všechny samozřejmě ve filmu být nemohou. To by postavy „moc kecaly“. Zachoval náladu, atmosféru, všechno. Když jsem jeho scénář poprvé četla, nad jednou scénou, která i pro mě byla při psaní hodně emotivní, jsem se rozbrečela dojetím. Vážně, klobouk dolů. Televize by snad v budoucnu měla natáčet filmy i podle dalších mých knih s Bergmanem a Viktor Polesný by je měl režírovat. Doufám, že alespoň některé scénáře si opět napíše sám.
Mohla jste do scénáře zasahovat?
Mohla, ale v podstatě nebylo do čeho. Jen jsem upozornila na některé nepřesnosti týkající se tréninku dostihových koní. Jsem velký dostihový fanda, takže pro mě bylo důležité, aby v tomto ohledu bylo ve scénáři všechno správně.
„Detektivka je obrovská relaxace. Můžeme zapojit svůj smysl pro logiku a zároveň se nemusíte o sebe bát.“
Byla jste na natáčení?
Nebyla, on asi nastal nějaký komunikační šum, takže jsem vůbec netušila, že už se točí. Pak jsem se dozvěděla, že bude brzy hotovo. Tehdy bych se mohla přijít podívat, jenže jsem byla zrovna na dovolené. Tak snad se podívám na natáčení některé z příštích knih.
Je přáním každého spisovatele, aby jeho knihy ožily v podobě filmu?
To nevím, za ostatní nemůžu mluvit. Mým přáním to, upřímně řečeno, nikdy nebylo. Spíš jsem se bála, co se s příběhem stane, pokud ho někdo zpracuje do filmové podoby. Je logické, že jiný autor má svůj názor, vlastní pohled na věc. A toho jsem se bála. Říkala jsem si, co když se mi výsledek nebude líbit? Takže mi připadalo bezpečnější práva na zfilmování neprodávat. Ale nakonec jsem to riskla.
Film bude odvysílán 6. března, už jste ho viděla? Pokud ano, jak se vám líbil?
Viděla jsem ho někdy v listopadu a byla jsem spokojená. Luboš Veselý je velmi dobrý představitel vyšetřovatele Bergmana. A to není jen můj názor, potvrdili mi to všichni přátelé, se kterými jsem o obsazení té role mluvila. Stejně tak Veronika Arichteva se hodí na postavu Sylvie Sedlákové, i když ta je v knižní předloze blonďatá.
Dostala jste již nabídku na další adaptaci?
Pokud bude mít Dům na samotě dobré ohlasy, tak se asi postupně natočí i další díly ze série s Josefem Bergmanem.
Vaše poslední kniha Prokletý kraj se stala okamžitě trhákem. Co nového chystáte?
Pracuji na dalším samostatném románu, opět bude napínavý podobně jako Prokletý kraj, ale nebude to klasická detektivka. Nejsem ale schopná dopředu říct, kdy rukopis dokončím, přece jen jsem teprve na začátku. Teď během jara chci dát psaní maximum, tak se uvidí, jak pokročím.
