Narodila se v Praze, studovala Vysokou školu ekonomickou, kterou však kvůli těhotenství nedokončila. Když se jí narodila ve třiadvaceti letech dcera, propadla zoufalství, osamění a začala pít. Po třech letech zoufalství si sáhla až na dno. Díky léčbě se jí ale změnil život a dnes se snaží pomáhat lidem, kteří mají podobný problém. Na podzim 2018 začala Michaela Duffková psát blog Zápisník alkoholičky, kde popisuje, jak a proč začala pít.
Svůj příběh vydala knižně pod titulem Zápisník alkoholičky a posléze i Zápisník abstinentky. V roce 2019 získala za svůj blog cenu Magnesia Litera. Letos otevřela stacionář pro léčbu závislostí na legálních návykových látkách Centrum Alkos které nabízí diskrétní pomoc každému, kdo se chce zbavit své závislosti. „Každý z nás si musel život bez alkoholu nějak nastavit. Pro každého jsou důležitější jiné věci. Ale všichni máme společné jedno. Nikdo už do těch ‚sra*ek‘ nechce nikdy spadnout,“ píše Michalea ve své knize.
Oporou jí byl manžel
„Psát blog mě napadlo chvíli po léčbě. Na internetu jsem hledala příběhy alkoholiků, ke kterým bych se mohla nějak vztáhnou. Žádné jsem ale nenašla a přišlo mi, že jsem snad jediný člověk na světě s tímhle problémem. A to jsem svým blogem chtěla změnit. Aby si už ti, co budou hledat po mě, nepřipadali sami,“ vzpomíná Michaela Duffková, zakladatelka centra Alkos.
Úspěch blogu a následně vzniklé knihy byl pro Michaelu odrazovým můstkem k vyšším cílům. Jako někdo, kdo se během života ocitl na obou stranách barikády, měla při realizaci projektu Alkos velkou výhodu. Impulsem k založení centra nebyla jen její vlastní zkušenost s alkoholem i léčbou, ale také ztráta tatínka. Ten bohužel neléčenému alkoholismu podlehl. Oporou na nelehké cestě byl Michaele i její manžel, Ondřej Duffek. „Míšino těžké období nás posílilo jako lidi i jako partnery. Nelituji toho, naopak to beru jako cennou životní zkušenost,“ vysvětluje.
Je to v hlavě
Známý moderátor a novinář Honza Dědek, který se také zúčastnil slavnostního otevření centra, má s alkoholem také silnou zkušenost. „Vlastně asi neexistuje situace, která by se nedala podlít několika skleničkami. A já to dělával často a rád, úplně chápu tu přitažlivost alkoholu, když se potřebujete na chvíli vzdálit od svých problémů. Před rokem jsem se rozhodl nepít. Přešly Vánoce, Silvestr, narozeniny, dovolená a řada stresových situací, ale zatím jsem neměl pocit, že by kterýkoliv z těchto okamžiků vyžadoval alkohol. Radu sice nemám, ale za ten suchý rok jsem si uvědomil, že ze všeho nejvíc záleží na tom, jak si to člověk nastaví v hlavě. Mám pocit, že kdybych nezabrzdil, k čemuž mimo jiné pomohla i právě knížka Michaely, mohl jsem se dnes v Alkosu léčit já sám,“ svěřuje se Honza Dědek. S ostatními kmotry centra si vyzkoušel, jak probíhá skupinová terapie, kterou tu nabízí jako jednu z variant pomoci.
Umět si říct o pomoc
Mnoho alkoholiků se se svými problémy nesvěří ani nejbližší rodině. Bojí se odsouzení, nepochopení, pociťují stud. Michaela se svým týmem se jim proto v centru snaží nabídnout co nejšetrnější přístup. „Mé oblíbené motto, které mi hodně pomohlo při léčení, je: Ne každý, kdo bloudí, je ztracen. Vždy je cesta ven, stačí si říct o pomoc. S našimi klienty se snažíme budovat vztah založený na důvěře a otevřenosti. Ke každému přistupujeme individuálně, protože každý do toho spadl z jiných důvodů. Zároveň se snažíme nabídnout prostředí, ve kterém se budou lidé cítit dobře a bezpečně, ne jako v ústavu, za trest,“ vysvětluje.
Podpořit centrum přišla i herečka a zpěvačka Eva Burešová. „Když jsem dostala Míšinu knihu poprvé do ruky, měla jsem pocit, že ty problémy mi jsou hrozně vzdálené. Že alkoholismus se lidí v mém věku netýká. A pak mi došlo, že je Míša vlastně jen o rok starší než já. A najednou byla ta realita mnohem blíž, než jsem si myslela. Nikdy jsem neřešila problémy alkoholem, jsem si ale moc dobře vědomá, jak reálná hrozba to je. Obzvlášť u nás v Čechách je nepít vlastně divné a když odmítnete skleničku, lidi se vás hned ptají, jestli jste v pořádku, jestli nejste nemocná, nebo těhotná,“ hodnotí Týna ze seriálu Slunečná, která na křtu pronášela slavnostní přípitek bylinkovým čajem Samurai Shot.
Křestem centra v malebné vile za Prahou se začíná psát historie místa, které si klade za cíl nabídnout lepší životní alternativu lidem se závislostí a pomoci jim postavit se zpátky na nohy. „Konečně mám pocit, že můžu lidem pomoct reálně, nejen virtuálně. To už mě v jednu chvíli ubíjelo. Máme na to v Alkosu všechny nástroje, takže stačí, aby klient chtěl,“ říká Michaela Duffková.
