Shakespearův Macbeth opět ožije. Tentokrát v podobě herce Martina Fingera pod režijní taktovkou Ondřeje Sokola. V jarní části sezóny po tomto klasickém kuse sáhl Činoherní klub. Premiéra se chystá na 21. března.
Macbeth bývá nazýván největší divadelní studií zrodu zla v člověku. Co je to ale zlo? Temná síla, která je naší součástí a může se kdykoli probudit? Nebo vetřelec, který do nás vstupuje zvnějšku? Odborníci se v názorech rozházejí. Jedni zdůrazňují roli společnosti, druzí psýché, další vycházejí z teologie a jiných (ne)vědních oborů. Mnoho psychologů se však shoduje, že zlo je naší součástí a záleží jen na nás, jestli mu dáme šanci se projevit. William Shakespeare podobenství vystihl dokonale. Čarodějnice Macbethovi předpovědí královskou budoucnost, pro hrozný čin se však rozhodne sám. Tíha zodpovědnosti ho ale nakonec dostihne.
Macbeth je jednou ze Shakespearových vůbec nejhranějších her. Překladatel Martin Hilský má pro tento fakt vysvětlení: “Je to největší divadelní sonda zla, kterou Shakespeare napsal. Zároveň je to hra vizionářská. Na této shakespearovské genezi zla je zajímavé už to, že Macbeth je na začátku slušný člověk, dokonce válečný hrdina, oddaně sloužící svému králi. Myšlenka na královraždu se v jeho duši rodí z imaginace. Není náhodné, že Macbeth vidí vražedný nástroj, tj. dýku, nejdřív jako přelud. Dýka, která se mu zjeví, se svou funkcí trochu podobá duchu zavražděného krále Hamleta. Tím se velice odlišuje například od dýk v Juliu Caesarovi. Myslím si, že tato hra má fascinující divadelní účin také proto, že je tak krátká a má silnou, jednoduchou zápletku. Ten „tah na branku“ je tu velmi silný a dramatický. Maximální sevřenost této hry se pozoruhodně promítá do její básnické a divadelní řeči.”
foto: Činoherní klub
Nezvyklé spojení
Shakespeare a Činoherní klub zdánlivě nejdou moc dohromady. Režisér Ondřej Sokol má ale pocit, že nyní nazrál čas, aby k tomu setkání došlo. “Michail Čechov, kterého obdivuji, kdysi napsal, že k Shakespearovi je potřeba přistupovat odvážně, škrtat, a dokonce měnit pořadí scén. Myslím si, že jsme měli hodně velkou odvahu. Až jsem si někdy říkal, že je to na hranici destrukce toho textu. Ale přistupovali jsme k tomu s takovou pokorou, že jsem přesvědčen, že to ten text přežil. A skutečně jsme ho ořezali na jakousi kvintesenci. A náš nejodvážnější zásah? Z té stvůry jsme udělali kolektivní bytost. Macbeth s Lady Macbeth na to nejsou sami; krev je na rukou daleko více lidí. V tom je to moderní zlo myslím si
jiné – je kolektivnější. A to je to, co jsme se v té inscenaci pokusili udělat. Ta saň má daleko víc hlav a svoje ruce mají v krvi namočené další lidi, kteří jsou zodpovědní za to, co se děje. To je nejzásadnější výklad v našem Macbethovi.”
foto: Činoherní klub
“Skutečně mám pocit, že v opozici ke kolektivnímu zlu, o kterém je inscenace, tady vznikla velmi dobrá kolektivní bytost tohoto souboru. To se šťastně schází s tím, že se snažíme budovat větší soubor a noví lidé, kteří přišli, strašně dobře zapadají do jeho struktury. A že jsme schopní společně dýchat v jednom rytmu pro tak velkou inscenaci, je hrozně pozitivní věc,“ říká Sokol.
V hlavních rolích se vedle Martina Fingera představí Lucie Žáčková, Zbyněk Fric, Marek Taclík, Kryštof Bartoš či Marta Dancingerová.
