10. března vstoupil do českých kin dlouho vyhlížený, poslední počin dua otec a syn Svěrákovi, film Betlémské světlo. V jejich případě jsou očekávání vždy velká a naplnit je není ani pro tak zkušenou dvojici snadné. Povedlo se?
On sám by se tak asi nenazval, ale Zdeněk Svěrák je už teď na naší kulturní scéně legendou. Jeho laskavý, nezaměnitelný, jiskřivý humor ovlivnil už několik generací a je vlastně neuvěřitelné, že hlášky z cimrmanovských her a filmů znají i děti ve věku jeho pravnuků… Objevují se už desítky let v hovoru běžných lidí a zlidověly tak, že mnozí ani netuší, odkud vlastně pocházejí. Co víc si autor může přát. I kdyby už nenapsal ani čárku, jméno Zdeněk Svěrák zná opravdu každý a jen těžko si lze představit, jaký by svět bez jeho humoru byl. Každopádně o dost smutnější. Chuť do práce ale naštěstí stále má.
Po posledním filmu Na strništi bos, který natočil podle jeho vzpomínek syn Jan, nebylo jasné, jestli se dvojice ke společnému natáčení ještě někdy odhodlá, ale stalo se a snímek Betlémské světlo je tu. Fanoušci Svěráků se na něj určitě do kina vypraví, ale možná by se slušelo naznačit, že budou tentokrát pravděpodobně trochu překvapeni.
Tak trochu jiný film…
Snímek Betlémské světlo vznikl na základě tří povídek Zdeňka Svěráka, podle kterých Jan Svěrák napsal scénář. Ústřední postavou je spisovatel Šejnoha, o kterém jeho představitel Zdeněk Svěrák tvrdí, že mu je jen vzdáleně podobný. On prý ve skutečnosti není ani zdaleka takový hypochondr a je v mnohém méně zajímavý…. Už tady si dovolujeme nesouhlasit.
Srovnání s legendárními Vratnými lahvemi se tu určitě neubráníme, ale zatímco v nich „lezly“ učiteli Tkalounovi do snů nevítané skutečné postavy, tady je to naopak. Do života se svému autorovi pletou fiktivní figurky z rozepsaných povídek a dožadují se jeho pozornosti. Stejně jako jeho žena, kterou znovu hraje Daniela Kolářová. I tím by mohl vzniknout dojem, že jde vlastně o jakési pokračování Vratných lahví, ale to Betlémské světlo opravdu není. Do jejich poetiky a humoru mu mnohé schází a celkově celé vyprávění působí o dost roztříštěněji a nesourodě. Klasický „svěrákovský“ film tedy raději nečekejte.
Dojetí, slzy a humor. Kde vše zůstalo?
Autoři lákali v upoutávkách na úsměvný dojemný snímek a on takový vlastně trochu je. O stárnutí, životním nadhledu, laskavosti, soucitu a samozřejmě lásce… Jen se při sledování těžko ubránit pocitu, že těch emocí, smíchu i dojetí je tu poskrovnu a některé hlášky působí přinejmenším nezvykle a nečekaně přímočaře až hrubě. Ten klasický lehký, laskavý a chytrý Svěrákův humor a poetika tu prostě nějak chybí…
Z figurek, které se ve filmu objevují, je asi nejvýraznější postava Matěje/ Mária v podání Vojtky Kotka. Původní nesmělý ňouma, neschopný sbalit půvabnou lékárnici (Tereza Ramba), přemluví svého stvořitele, aby z něj vytvořil neodolatelného chlapa „s koulemi“. Ovšem kam se nakonec jeho příběh v závěru dostane, asi překvapí i ty nezarytější Svěrákovi fanoušky. Další postavy už jen tak celý příběh doplňují a herecky nejzajímavější je nakonec mentálně zaostalý syn (Martin Polišenský) utrápeného tatínka v podání Vladimíra Jarkovského, který tu pro svůj výkon mnoho prostoru nedostal. Stejně jako jeho žena (Jitka Čvančarová) nebo samozvaný léčitel – automechanik (Ondřej Vetchý). Na silných figurách snímek opravdu nestojí a vlastně chybí i ústřední příběh, které by vše propojoval a celý film držel pohromadě… A roztomile civilní hraní Zdeňka Svěráka či klasicky velmi solidní výkon Dany Kolářové to bohužel nezachrání.
Ta nesourodost a roztěkanost je tu zkrátka velmi patrná a člověk odchází z kina s velmi rozporuplnými pocity. A doufáním, že se snad ještě nějakého „lepšího Svěráka“ dočkáme.
HODNOCENÍ: 50 %
Betlémské světlo
komedie, Česko, 2022, 100 min
Režie: Jan Svěrák
Předloha: Zdeněk Svěrák
Scénář: Jan Svěrák, Zdeněk Svěrák
Hrají: Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Vojtěch Kotek, Tereza Ramba, Ondřej Vetchý, Jitka Čadek Čvančarová, Vladimír Javorský, Patricia Schumann, Miroslav Táborský, Jan Budař, Alena Doláková, Lucie Polišenská, …
