S filmem Jan Žižka z Trocnova žije už několik let a konečně ho začátkem září vypustí do světa. Řeč je o scenáristovi a režisérovi Petrovi Jáklovi, který přiznal, že to s příběhem českého husitského vojevůdce neměl jednoduché. Světová premiéra se odehraje v Česku 8. září.
Jak se film bude líbit českým divákům, to se teprve uvidí, každopádně Petr Jákl je s filmem spokojený, přestože si s finální verzí scénáře dal na čas. „Scénář jsme psali zhruba osm let,“ prozradil o nelehké kreativní přípravě historického velkofilmu, který v rámci české kinematografie vyčnívá nejen svým rozpočtem či ambicemi, ale i rozsáhlým příběhem z počátku 14. století. „Měli jsme zhruba sto verzí scénáře, než jsme se dostali k té, kterou jsme později natočili,“ dodal.
Vznik scénáře nebyl jednoduchý. „Nejdřív jsme film připravovali čistě pro české diváky. Pak jsme se ale rozhodli, že scénářem chceme oslovit i zbytek světa. Proto se začalo psát nanovo, aby příběh chápalo i zahraniční publikum,“ osvětlil Petr Jákl jeden z důvodů, proč se příběh tolikrát měnil. Cíl oslovit životem českého vojevůdce i nečeské diváky se nicméně podařil. Vznikly dvě jazykové verze snímku, ve kterém se kromě Michaela Caina, Tilla Schweigera nebo Bena Fostera objeví i několik tuzemských herců.
Výprava do minulosti
„Tím, že jsem scénář neustále upravoval, jsem se o skutečném Žižkovi dozvídal postupně víc a víc. A tím více jsem do něj chtěl všechny své historické znalosti promítnout,“ dodal Jákl k reálnosti výsledné verze. Jako konzultant na filmu spolupracoval profesor historie Jaroslav Čechura, který režisérovi dával zpětnou vazbu. „Pokoušel jsem se ze všech sil, aby nám nic, jak se říká, neuteklo.“
„Vždycky jsem chtěl natočit film podobný například Statečnému srdci, to byl můj sen. Před jedenácti lety se zhmotnil ve chvíli, kdy přišli Marek Dobeš a Michal Petruš s nápadem natočit film o mladém Žižkovi. Začal jsem pracovat na příběhu z roku 1402, kdy byl Žižka ještě psanec, žoldák a teprve se v něm rodil vojevůdce. Netočil jsem nic, co známe z Vávrových filmů o husitské době,“vysvětlil producent a režisér Petr Jákl s tím, že na otázky k podobnosti filmu režiséra Otakara Vávry z roku 1955 odpovídá často.
Film inspirovaný skutečným příběhem
Jeden z největších vojevůdců své doby, nikdy neporažený Jan Žižka z Trocnova, který se stal díky svým činům legendou. Evropa na konci 14. století. Vše, co vybudoval Karel IV., císař římský a zároveň český král, se rozpadá. Staleté pořádky se otřásají v základech. Císařův prvorozený syn a nástupce Václava IV. je příliš slabým panovníkem do takové doby. Přední magnát v zemi, pan Jindřich z Rožmberka, pohlcuje dvorce svobodných zemanů jeden po druhém. Ale jeden z nich se mu postaví, Jan Žižka.
Jaký vlastně Jan Žižka byl?
Narodil se kolem roku 1360, přesné datum není úplně známé, podle pověsti se ale tak stalo pod trocnovským dubem. Pocházel z nižší šlechty, vyrůstal a žil na jihu Čech, oženil se a v mládí byl zraněn a neviděl na jedno oko. Až roku 1408 vstoupil do historie, když se zbojníky vedenými Matějem Vůdcem vyhlásil nepřátelství Jindřichovi z Rožmberka a královskému městu České Budějovice. Roku 1409 Václav IV. Žižku omilostnil. O rok později se Jan Žižka vydal do Polska, aby jako žoldnéř krále Vladislava II. Jagella bojoval proti řádu německých rytířů.
V krvavých srážkách s katolíky v okolí Plzně husité pod jeho velením poprvé srazili vozy a touto defenzivní bojovou strategií dosáhli větších úspěchů než lépe vyzbrojení protivníci. Jako vynalézavý stratég se Žižka projevil i při tažení z Plzně do právě vznikajícího Tábora roku 1420 v bitvě u Sudoměře. V Táboře byl zvolen jedním ze čtyř hejtmanů, pak hlavním velitelem husitských vojsk. Pod Žižkovým vedením husité šířili svou víru i krvavou cestou, obsazovali katolická města a vypalovali kláštery. Žižka neváhal nechat upálit i sektáře mezi svými.
Roku 1421 při obléhání hradu Rabí přišel o druhé oko, nicméně formoval vojska proti druhé křížové výpravě. Husitská vojska byla opět úspěšná, ovšem záhy došlo k roztržce mezi Prahou a Táborem. O rok později pak Žižka za ne zcela zřejmých okolností vešel do sporu s Táborem a odešel do východních Čech, kde začal formovat nové bratrstvo. Podnikl tažení na Slovensko a roku 1424 oblehl Prahu. Při tažení na Moravu 11. října 1424 zemřel na zánětlivé onemocnění u Přibyslavi. Jeho přívrženci se od té chvíle začali nazývat Sirotci.
zdroj: Bontonfilm.cz, Totalfilm.cz, Českatelevize.cz
