Volba našeho dalšího prezidenta se pomalu blíží a my si zatím můžeme připomenout jednoho z těch nejzásadnějších. 5. října se před 86 lety narodil Václav Havel.
Český dramatik, esejista, disident a kritik komunistického režimu, později politik a státník, který se téměř každému Čechovi vryl nejen do paměti, ale především do srdce. Byl devátým a posledním prezidentem Československa a prvním prezidentem České republiky.
Padesátá a šedesátá léta
Píše se rok 1936 a do známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodiny se narodil Václav Havel. Zdálo se, že díky svému původu bude mít cestu životem usnadněnou, ale opak byl pravdou. V první polovině padesátých let nastoupil do čtyřletého učebního oboru chemický laborant a zároveň večerně vystudoval vytoužené gymnázium, které ukončil v roce 1954. Z kádrových důvodů nebyl přijat na žádnou z vysokých škol humanitního zaměření. Rozhodl se tedy studovat na ekonomické fakultě Českého vysokého učení technického. Po dvou letech odtud ale nakonec odešel.
Kulturní tradice rodiny orientovala Havla k humanistickým hodnotám po návratu z dvouleté vojenské základní služby pracoval jako jevištní technik, nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí. V letech 1962 až 1966 studoval dálkově dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění a svá studia zakončil komentářem ke hře „Eduard“, který se později stal základem hry „Ztížená možnost soustředění“.
V roce 1956 se seznámil s Olgou Šplíchalovou, a po osmileté známosti se v roce 1964 vzali, a od té doby provázela Olga Havlová svého manžela nejtěžšími životními zkouškami. Václav Havel o ní později často hovořil jako o své nepostradatelné životní opoře.
Od svých dvaceti let publikoval články v různých literárních a divadelních periodikách. V Divadle Na zábradlí byly uvedeny jeho první divadelní texty, mezi nimiž byla hra „Zahradní slavnost“ (1963). V období tzv. Pražského jara v roce 1968 se Havel angažoval nejen jako autor dalších divadelních her „Vyrozumění“ (1965), „Ztížená možnost soustředění“ (1968), ale také jako předseda Klubu nezávislých spisovatelů a člen Klubu angažovaných nestraníků.
Obránce lidských práv
V roce 1975 napsal otevřený dopis prezidentu Husákovi, v němž upozornil na nahromaděné rozpory v československé společnosti. Byl jedním ze zakladatelů Charty 77. V dubnu 1979 se stal spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za své občanské postoje byl celkem třikrát uvězněn a ve vězení strávil téměř pět let.
V druhé polovině osmdesátých let, v čase navazování dialogu mezi Sovětským svazem a západními demokraciemi, byl i v československé společnosti patrný nárůst otevřené nespokojenosti s vedením státu. Občané byli stále méně ochotni přijímat represívní politiku komunistického režimu, a zatímco Chartu 77 podepsalo původně pouze několik set lidí, k petici Několik vět, jejímž spoluautorem byl i Václav Havel, se v roce 1989 již přihlásily desetitisíce občanů.
Václav Havel a společenské změny
17. listopadu 1989, ve výroční den uzavření českých vysokých škol nacisty, komunistický režim tvrdě potlačil poklidný průvod studentů policejním zásahem na Národní třídě v Praze. Na setkání v Činoherním klubu 19. listopadu bylo ustaveno Občanské fórum, na jehož půdě se sjednotili jednotlivci i skupiny, kteří usilovali o zásadní politické změny v Československu. Václav Havel se od počátku stal jeho vedoucím představitelem.
Společenský pohyb pak vyvrcholil 29. prosince 1989, kdy byl Havel jako kandidát Občanského fóra zvolen Federálním shromážděním československým prezidentem. Ve své inaugurační řeči slíbil přivést zemi ke svobodným volbám, což v létě 1990 splnil. Podruhé ho zvolilo do funkce prezidenta nové Federální shromáždění 5. července 1990. Svými postoji v letech totality získal postavení uznávané morální autority.
Během druhého funkčního období v úřadu prezidenta České a Slovenské Federativní republiky však narůstaly rozpory mezi českou a slovenskou politickou reprezentací v názorech na budoucí státoprávní uspořádání. Václav Havel byl jednoznačným zastáncem společného federativního státu Čechů a Slováků a v tomto směru uplatňoval i svůj politický vliv. Dne 26. ledna 1993 zvolila Poslanecká sněmovna Václava Havla prvním prezidentem samostatné České republiky.
Konec roku 1996 přinesl těžkou životní zkoušku – nádorové onemocnění plic. Počáteční stadium nálezu a radikální lékařský zákrok však rozhodly o úspěšném léčení. Oporou ve složité životní situaci se mu stala jeho přítelkyně herečka Dagmar Veškrnová, s níž se český prezident oženil krátce po propuštění z nemocnice v lednu 1997. V obtížné vnitropolitické situaci ho 20. ledna 1998 opětovně oběma komorami Parlamentu České republiky zvolili prezidentem republiky.
Za své literární a dramatické dílo, za smýšlení a celoživotní úsilí o dodržování lidských práv, obdržel Havel řadu státních vyznamenání, mezinárodních cen a čestných doktorátů. Prezidentský mandát mu vypršel 2. února 2003. Václav Havel zemřel v neděli 18. prosince 2011 v 9.46 hodin na následky dlouhodobých zdravotních problémů.
zdroj: Hrad.cz, Vaclavhavel.cz
