Když se řekne terapie lesem, většině z nás se vybaví příjemná procházka, hledání hub, nebo sbírání borůvek… Znalci ale vědí, že jde o známou terapeutickou metodu, která si klade za cíl zbavit nás stresu, zlepšit naši náladu, pozornost, imunitu i zvládání každodenního tlaku doma i v práci.
Přiznám se, že jsem pojem terapie lesem neznala. O téhle metodě, která je také známá pod názvem lesní koupel, což je doslovný překlad z japonštiny, kde shinrin-yoku vznikla, jsem slyšela poprvé při svém pobytu v Mariánských lázních. V hotelu Falkensteiner ji nabízejí mezi dalšími wellness procedurami. Vyhlídka na lesní koupel v půlce září sice nezněla moc lákavě, ale když mě ujistili, že plavky opravdu nebudu potřebovat, začínala jsem být zvědavá.
Jen tak být a dýchat
Věčně upracovaní Japonci, kteří v práci tráví i 16 hodin denně, se zabývají účinky přírody na fyzické i psychické zdraví dlouhodobě. Vědec Yoshifumi Miyazaki o terapii lesem napsal několik knih a tvrdí, že shinrin-yoku skutečně prokazatelně pomáhá zlepšit imunitu, snižuje krevní tlak i stres a přispívá k celkovému uvolnění těla i mysli. Jeho slova dokládá i několik vědeckých studií. V Japonsku se tato metoda dokonce vyučuje na lékařských fakultách a rozšířila se už v podstatě do celého světa. Velkým průkopníkem je i japonský vědec Quing Li, jehož knihy o shinrin-yoku vyšly i v češtině.
„Nechte své tělo, ať je vaším průvodcem. Naslouchejte, kam vás chce zavést. Jděte za nosem. A dopřejte si čas. Nezáleží na tom, zda se někam dostanete. Nikam nesměřujete. Ochutnáváte zvuky, vůně a pohledy a necháváte les, aby do vás vstoupil,“ radí Qing Li.
Ovšem, aby terapie lesem byla skutečně účinná, jen pouhá procházka nestačí. I když i ona je samozřejmě velmi příjemná a prospěšná. Jak nám vysvětlil Daniel Fajkus, vedoucí SPA v hotelu Falkensteiner, který naši skupinu na terapii vedl, důležité je zkrotit své myšlenky, vnímat pouze přítomnou chvíli a soustředit se na okolí kolem sebe. A tak nás zavedl do lesa, aby nás naučil vnímat ho zcela jinak, než jsme běžně zvyklí.
Už jsme to uměli
„Víte, kdo soustředěné vnímání okamžiku ovládá zcela přirozeně?“ ptá se nás Daniel na úvod. „Malé děti? “ tipnu si. „Bingo!“, zní radostná odpověď. „Malé děti se opravdu dokáží zcela a plně soustředit pouze na jednu věc, nikam nespěchat a užívat si daný okamžik. Jen si vzpomeňte, jak dokáží dlouhé minuty sledovat třeba mravence nebo berušku na svém prstu. Všichni jsme to uměli, ale zapomněli na to, nebo nás to odnaučili, “ vysvětluje. I my své děti z tohoto soustředění často vytrhujeme, přesvědčujeme je, ať už konečně jdou a nezdržují… Což je velká chyba.
Zbystření smyslů
A tak si zouvám uprostřed lesa boty, zkouším, jak jehličí píchá do bosých chodidel, jak jemný je mech a jak studí kapky vláhy na lesní trávě. Zajímavá zkušenost. Ještě zajímavější pak je, když nás Daniel vede k tomu, abychom si sedli, opřeli se o strom, zavřeli oči a zkoušeli vnímat „hlasy“ lesa. Chvíli jen tak poslouchám šumění stromů, ale za pár okamžiků slyším v dálce zapípat ptáka, bzučení mouchy a pak úplně zdálky i hluk projíždějících aut. Nevěřila bych, že sem mohou být slyšet. Pak nás Daniel vyzve, abychom si představili, že jsme se na planetě Zemi ocitli úplně poprvé. A máme prozkoumat své nejbližší okolí. Jakýkoli detail – kůru stromů, větvičku, kamínek, rostlinu, přivonět k šišce… Soustředění se na daný okamžik či věc má za cíl naučit mysl oprostit se od přemíry podnětů, která nás denně zahlcují. A mají za následek podráždění, únavu, stres. V neposlední řadě i zhoršené mezilidské vztahy či náladu.
Zkuste to
Terapeutů, kteří se terapií lesem u nás zabývají, najdete už docela dost. Pokud na ni, tak jako já, narazíte při nějakém wellnessovém pobytu například v lázních, rozhodně ji otestujte. Zkušený terapeut vás navede, jak zkrotit své myšlenky a začít vnímat přírodu úplně novýma očima. Určitě ji ale můžete zkusit i sami. Stačí, když necháte doma mobil a vyrazíte. Bez cíle a důvodu. Jen tak se toulat a pozorovat svět kolem sebe. Věřte je to značně návykové!
Mariánské lázně: Ideální místo na relax
