Letos v únoru se Prof. MUDr. Milena Králíčková, PhD. stala historicky první rektorkou naší nejstarší a nejznámější univerzity. Co pro ni osobně nástup do funkce znamenal a co je jejím největším přáním?
Až dosud stáli v čele Univerzity Karlovy výhradně muži. Jaký je to pro vás pocit, být první ženou, která změnila tradici?
Je to velká radost, ale zároveň člověk cítí obrovský závazek. Pevně věřím, že to pro univerzitu i pro mě bude velmi tvůrčí a zároveň radostné období.
Vaší profesí je medicína, konkrétně embryologie. Proč zrovna tento obor?
Medicínu jsem si vybrala po vzoru svého tatínka, který byl také lékař. Přiznávám, chvíli jsem uvažovala, zda nejít spíše cestou maminky, ta byla učitelkou matematiky. Pamatuji si, jak jako dítě stojím před takovou obyčejnou tabulí, což bylo pár natřených prken, a kreslím pro své „studenty“ plyšová zvířátka… Nakonec ale přeci jen zvítězil tatínek a medicína. Ale jsem ráda, protože mě nakonec i ta dovedla k možnosti ji vyučovat na lékařské fakultě. Od začátku studií jsem toužila být lékařkou gynekoložkou a pracovat na porodním sále, což je moc krásná práce. Jelikož se mi ale po završení studia nepodařilo získat plný úvazek na gynekologické klinice, věnovala jsem se embryologii. Nicméně od této oblasti bylo k porodnictví a gynekologii i tak velmi blízko.
Věda i v oblasti porodnictví a gynekologie šla hodně vpřed. Disponuje možnostmi odhalit řadu případných vad ještě v období těhotenství, což bylo dříve nemyslitelné. Je už dnes možné odhalit v době těhotenství například i sklony nenarozeného dítěte i k autismu nebo Aspergerovu syndromu?
Sklony k autismu nebo Aspergerův syndrom prenatálně odhalit zatím neumíme. Je ale dost možné, že i tyto choroby, mají jen nějakou vrozenou predispozici. Ovšem pak na ně „nasedají“ faktory okolí. Co prenatálně odhalovat umíme, to jsou zatím vrozené vývojové vady, které dokážeme posoudit například při vyšetření na ultrazvuku. Ale medicína jde i v této oblasti opravdu velice rychle dopředu. Věřím, že už brzy budeme zase dál…
foto: Ukforum, poskytnuto Milenou Králíčkovou
Mimochodem, jaký je váš názor na Aspergerův syndrom? Mělo by se lidem, kteří jím trpí pomáhat více při zařazování do společnosti?
Rozhodně ano. Vždyť i mezi studenty Univerzity Karlovy máme celou řadu mladých lidí se speciálními potřebami, kteří si dokážou místo v životě a své studentské komunitě nalézt, ať už studují jakoukoli z našich 17 fakult. Pevně věřím, že i naše univerzita, tím, jak se snaží podporovat tyto tzv. studenty se speciálními potřebami, umožňuje těmto kolegyním a kolegům, aby studovali a měli plnohodnotný, studentský život. A aby si ze školy odnesli jen to nejlepší.
Říká se, že medicína je poslání a věčné bádání. Vidíte to také tak?
Určitě. A také je v ní i trocha umění. I to prostě k medicíně patří. Mozek je jasný, o tom není sporu, ale člověk sem musí dát i srdce. Když je tam srdce, je to vždy přidaná hodnota.
Stala jste se ženou ve významné pozici, což s sebou přináší i potřebu najít svůj vlastní styl, co se módy týká. Jaký k ní máte vztah?
Musím se přiznat, že v této oblasti nejsem zrovna velký znalec a odborník, ale do jedné věci jsem se přece jen zamilovala. Jakmile jsem od února začala nosit saka, která jsem do té doby předtím moc nenosila, tak jsem začala mít ráda brože. A třeba tu, co mám dnes, mi nechali zhotovit moji studenti na zakázku. Představuje lidské embryo stáří zhruba 5–6 měsíců. Takže, jestli se mi něco z módy opravdu zalíbilo, je to svět broží. A nemusí být zrovna okázalé. Víc mě potěší mě, když jde o motiv, který pro mne osobně něco významného znamená.
Máte dvě dcery. Bylo pro vás náročné zvládat současně vědeckou kariéru, později i práci na rektorátu s rolí maminky?
Věřím, že se mi to dařilo a daří skloubit. Ale bez pomoci mého manžela by to nešlo! Výhodou jistě je, že jsou děvčata už velká. Letos v létě jim bude 15 a 18 let, jsou to skutečně nezávislé a soběstačné slečny. Starší dcera zvažuje studium práv, u mladší zatím nevíme, to se ještě uvidí.
A najdete si čas i na koníčky a odpočinek?
Ráda čtu. Teď mě čekají konečně dva volné týdny – první po nástupu do funkce – a moc se těším, že se pustím po delším čase do knih zase naplno. A nebude to jen o pár stránkách, které stačíte přečíst než se vám večer zavřou oči. Mám ráda také hudbu, kterou si můžu dopřát i během dne, když se někam přesouvám.
foto: Ukforum, poskytnuto Milenou Králíčkovou
A po čem konkrétně saháte nejraději?
Na stole mám připravenou k opakovanému otevření knihu, která mě nesmírně dojala a chytla, a to je od Hanse Roslinga Faktomluva. Píše se v ní mimo jiné, jak vzdělávání a vědecké poznatky dokážou bojovat s extrémní chudobou. Jinak mám velmi ráda i knihy Agathy Christie. Co se týká hudby, tam je to velmi široké spektrum. Jsem například velká milovnice skupiny Queen a když mě k narozeninám chtěl někdo potěšit, daroval mi obvykle jejich CD nebo LP. Ale jak říkám, rozmezí hudby, kterou si ráda poslechnu, je skutečně velmi velké. Jsem ráda, že když například jedeme s dcerami v autě, a ony pouští písničky, tak se většinou shodneme. Vlastně i díky nim mám přehled, co momentálně poslouchá mladá generace. Tedy mám rozhled. A někdy žasnu.
Existuje nějaký sen, který byste, jak v oblasti pracovní, tak i třeba osobní, chtěla ještě realizovat?
Mám mnoho menších snů i a pak ty velké. Jeden z těch menších je, abychom se uvnitř univerzity více potkávali, více spolupracovali a dokázali bořit příslovečné zdi, které jsou mezi námi. A jsou naprosto zbytečné. Abychom stavěli mosty a byli jedna velká rodina. Co se týče vzdálenějších snů, přála bych si, abych ještě zažila okamžik, kdy absolventka či absolvent Univerzity Karlovy získá Nobelovu cenu.
Univerzita Karlova vychovala za celou svou existenci stovky skutečně výrazných osobností. Máte k některé historické osobnosti UK blíže?
Velmi inspirativní jsou například právě příběhy všech Nobelovou cenou oceněných osobností. Manželský pár Carl Ferdinand Cori a Gerty Cori, což byla první žena, která získala Nobelovu cenu za medicínu (fyziologii) a samozřejmě profesor Otto Wichterle. Neuvěřitelný příběh je i profesní dráha profesora Antonína Holého, který celý život bádal na Akademii věd a úplně svými objevy přepsal péči o pacienty s HIV. Příjemný kulturní zážitek je v tomto kontextu i divadelní hra Dejvického divadla Elegance molekuly, která je právě o něm. Je to kulturní zážitek, a přitom krásné nahlédnutí do našeho vědeckého světa.
Prof. MUDr. Milena Králíčková, PhD.
Pochází ze Strakonic, vystudovala na Lékařské fakultě UK v Plzni, její práce je ale řadu let spojena s Prahou. Je profesorkou histologie a embryologie. Dříve byla prorektorkou pro studijní záležitosti Univerzity Karlovy, vedla Ústav histologie a embryologie na plzeňské lékařské fakultě. Do vedení pražské UK nastoupila v roce 2014, kde stanula ve funkci studijní prorektorky. Zásadním pro ni ovšem byl až závěr loňského roku. Zvolení a nástup do funkce rektorky totiž neznamenal jen výraznou změnu jejího dosavadního života, ale i nový směr pražské Univerzity Karlovy, kde až donedávna zastávali nejvyšší post pouze muži. Vést by měla univerzitu až do roku 2026.
Čtěte také:
