Specializuje se na rodinné právo a složité mezinárodní spory. Občas přijímá i obhajoby v zajímavých trestních věcech, které souvisí s kauzami z oblasti lidských práv. „Nejdelší můj případ řízení o dětech s následným rozvodem trval osm let,“ říká Lucie Martin Nešporová, která má však i zajímavý osobní příběh, kam patří výchova pěti dětí.

Několik let jste žila v Maroku a ve Francii, nyní jste zpět v Čechách. Kde se vám nejlépe žilo a kde pracovalo?
Svou profesi jsem vykonávala pouze v Čechách, takže to nelze úplně takto porovnávat. V době, kdy jsem žila v Maroku, jsem řešila případy online a každý měsíc jsem na týden jezdila do Prahy, kde jsem fungovala pro klienty a chodila k soudům. Už v roce 2011 jsem tedy de facto aplikovala způsob práce, který s sebou přinesla v roce 2020 pandemie. Maroko je hodně exotická země a pro Evropana dost náročná. Úžasné je, že se každý den probudíte a je teplo a svítí slunce. To je geniální! Ale jinak kultura, způsob života, mentalita – to se nedá srovnávat. 

Jak byste popsala život ve Francii?
Francie je hodně specifická, mám ji ráda, ale žít bych tam už nechtěla. Ve Francii jsem pracovala jako diplomat pro Ministerstvo zahraničních věcí, to je na míle vzdálené advokacii. Úplně jiné prostředí, jiný typ lidí, jiný typ pracovních úkolů i způsobu práce. Francie je typická složitou administrativou a byrokracií. Nemám pocit, že by tam byl život o mnoho lepší než jinde. Francouzi jsou také velmi specifický národ.

JEŠTĚ NEVÍM, KDE BYCH CHTĚLA JEDNOU ŽÍT…

Takže v Čechách se vám žije nejlíp?
Až do loňského roku se mi opravdu nejlépe žilo v Čechách. Byla jsem přesvědčená, že tu již navždy zůstanu. Nyní si ale často kladu otázku, kde bych do budoucna chtěla žít. Zatím jsem jen ve stádiu úvah, ale myslím, že až mi děti odrostou, tak se uchýlím někam více na jih.

Poměrně pestré máte i rodinné uspořádání. Jak se vám daří skloubit péči o rodinu a kariéru? 
Myslím, že řeším úplně stejné starosti jako každá matka. Můj problém je ten, že si nekladu otázku, zda ještě vůbec „můžu“, ale mám naučeno, že prostě musím. To není úplně zdravý přístup sama k sobě, takže se učím říkat NE a vymezovat hranice vůči ostatním a přenášet více povinností i na ostatní. V Praze nemám rodinu ani nikoho, kdo by mi mohl pomoci. Proto se učím delegovat více povinností a podíl na péči o děti i na jejich na tatínky. Nemám pocit, že bych měla vše zvládat jen já. A pokud tatínkové nevědí jak, ať si poradí. Stejně to vysvětluji i svým klientkám, které mají pocit, že vše leží jen na jejich bedrech. 

Jak vypadá váš klasický den?
Vstanu kolem 6.00 hodin ráno, potřebuju poměrně dlouhou dobu na probuzení a obligátní kávu, pokud možno v klidu. Pak už to je „hukot“. Děti, kancelář, soudy, e-maily, schůzky, …. Večer dorazím domů většinou kolem 19.00 hodiny, děláme s dětmi úkoly, připravíme večeři, trošku si popovídáme a kolem 22.00 hodiny padám vyčerpáním. Relaxuju v podstatě jen o víkendech a o dovolené.

OBČAS PROSTĚ VYPNU TELEFON

Práce advokáta je náročná, jak se staráte o svoji duševní hygienu? 
Je to psychicky náročná práce. Jste neustále zahlceni řešením problémů ostatních. Občas se stává, že mám dvě soudní jednání denně a každé z nich trvá třeba 3 hodiny v kuse. Po takovém dni se cítím úplně vyčerpaná nejen psychicky, ale i fyzicky. Během soudního jednání musíte být neustále ve střehu, abyste správně reagovala, řekla správnou věc, využila toho, co řekla protistrana. Kontrolujete, co říká klient, co říká protistrana, co překládá tlumočník, co protokoluje soudce, protože „co je ve spise, to se počítá“ …

Jak řešíte případně to, když vám během volna zvoní pracovní telefon?
Zní to asi zvláštně, ale skutečně jsem se naučila „odložit“ mobil během víkendu. Chodím běhat, hrajeme s dětmi tenis, chodíme na procházky, na zmrzlinu. Víc věcí se stejně moc dělat aktuálně nedá. Když je ošklivo, neděláme nic a koukáme se na filmy. Ideální relax je pro mě den plný sportu, dobrého jídla a relativně žádných povinností. 

Obrací se na vás klienti opakovaně? 
Ano, obrací a já to mám moc ráda. Jsme něco jako „rodinní lékaři“. Klientovi jednu kauzu vyřešíte, a protože je moc spokojený, za čas se ozve a zeptá se, zda byste mu mohli pomoci i s něčím dalším. Je to známka toho, že svou práci děláme dobře. U některých klientů obhospodařujeme dokonce záležitosti celých rodin včetně sourozenců či prarodičů. 

K SOUDU BĚŽTE, AŽ VYČERPÁTE VŠECHNY MOŽNOSTI

Existují nějaké preventivní důvody, proč navštívit právníka, když nevedeme žádný spor?  
Spor je již vyústění nějaké nedobré situace, která se měla řešit dříve. Když přijde klient, který je ve sporu, tak je to již za pět minut dvanáct. Každý spor by se měl řešit nejprve snahou o dohodu. K tomu ale potřebujete znát právní stav situace, abyste si mohli ujasnit kompromisy, které můžete učinit a limity, kam již nepůjdete. Právě s tím vám může advokát pomoci. Dobrý advokát se vás bude vždy snažit přesvědčit o jednání s protistranou a nebude vás tlačit do soudního řízení hned od začátku. Až když vyčerpáte všechny možnosti a nic nefunguje, běžte se soudit

Dá se říci, že z hlediska práva přinesla pandemie něco kladného?
Jako pozitivní vliv pandemie hodnotím to, že mnoho lidí přichází na jednorázové konzultace právě preventivně, aby si ujasnili další životní kroky a rozhodnutí. Často řeší své záležitosti na mnoho let dopředu. Jako by si lidé hledali nějakou jistotu v nejisté situaci.

Můžete uvést nějaký příklad?
Třeba závěti nebo dědické nároky. V současné době je poměrně typické, že klienti přichází, aby si ujasnili, na co mají nárok a na co ne, co mohou napsat do závěti a k čemu nebude přihlíženo. Překvapuje mne i to, že hodně lidé řeší, co se stane s jejich majetky v době, až tu nebudou. Mnoho klientů mě oslovuje s žádostí o správu pozůstalosti. V podstatě mě požádají, abych jednala místo nich v době, kdy tu již nebudou a kdy ještě pozůstalost nebude vyřešena, protože dědické řízení trvá v řádech měsíců či let. Pokud totiž klient zemře a než se rozhodne o pozůstalosti, je třeba někoho, kdo vypoví uzavřené smlouvy, kdo bude informovat rodinu zemřelého žijící v zahraničí o smutné události apod. Je to hodně zodpovědný přístup.

S čím se na vás nejčastěji obrací vaši klienti? 
Agenda je velmi různorodá, a právě souvisí s tím, že jeden spor může vygenerovat mnoho dalších sporů a řízení. Největší část agendy tvoří konstantně spory o nezletilé děti, rozvody, dělení SJM, vyživovací povinnosti všeho typu. Ale jsou to i revize smluv (kupní smlouvy na nemovitosti, půjčky, pracovní smlouvy apod.), spory z těchto smluv vyplývající, náhrady škody, reklamace, občas řešíme i obchodní věci, trestní právo.

POHLAVEK NENÍ ZPŮSOB VÝCHOVY

Jedním z vašich velkých témat je nulová tolerance násilí na ženách a dětech… 
O tom bych mohla vyprávět celé hodiny. Obecně jsem přesvědčena, že v této oblasti jsme v Čechách trochu zaostalí. Zrovna dnes jsem si četla nějaký znalecký posudek, kde znalkyně psala, že pohlavek nebo facka je v Čechách považována za běžný výchovný nástroj. Já si to nemyslím a připadá mi strašné, pokud to tak má někdo nastavené. Od toho se totiž mnoho věcí odvíjí. Nemělo by být běžné, že rodiče mlátí děti a že se mlátí lidé navzájem. Neříkám ani, že by měli být rodiče „taháni po soudech“ kvůli pohlavku. Měli by si ale minimálně uvědomit, že je to vždy selhání rodiče a špatný vzor pro dítě, jak řešit konflikt. 

Předpokládám, že ještě horší než fyzické násilí, je to psychické.
Přesně tak, a tam máme ještě větší deficit. Neumíte si představit, kolik týdně slyším příběhů o tom, jak jeden z partnerů je dlouhodobě schopen ponižovat druhého, finančně ho týrat, kontrolovat, deptat, a to tak, že si toho často ani ten „týraný“ nevšimne několik let. Nebo věří, že to je normální. A ujišťuji vás, že ti lidé, kterých se to týká, jsou často vzdělaní, úspěšní, chovají se navenek tak, že byste to do nich neřekli. 

Důkazy při fyzickém napadení jsou jasné. Jak se dá dokázat psychické týrání?
Velmi těžko. Pokud někoho zmlátíte, důkazem mohou být modřiny. Ale jak prokázat to, že vás někdo „dusí“ psychicky? To už tak jednoduché není. A v tom vidím do budoucna velký společenský problém, který by se měl začít řešit již nyní. Mnoho těchto příběhů totiž „explodovalo“ právě v době pandemických opatření. Včera jsem o tomto problému mluvila s klientkou, které se přesně stejný problém týkal. Řekla mi, že až když jsem jí já a její psycholožka nezávisle na sobě řekly, že musí odejít, že to není normální, sebrala odvahu a udělala to. Ale jen kvůli tomu, že měla finanční podporu své rodiny, jinak by z ekonomických důvodů nikdy od tyrana odejít nemohla. Kdo ale pomůže těm, které podporu rodiny nemají a nemohou si třeba ani dovolit zaplatit psychologa nebo advokáta?

NEKVALITNÍ SLUŽBA VÁS VYJDE DRAHO

Jak vypadal váš nejkratší, a naopak nejdelší případ? 
Nejdelší případ trval asi osm let. Bylo to řízení o dětech, následně rozvod. Strašné. Na majetek už ani nedošlo a uplatnila se fikce, že když se majetek nevypořádá do tří let od rozvodu, je vše napůl. Nejkratší řízení nedokážu říci, odhaduji třeba půl roku.  Po jednáních s protistranou jsme uzavřeli dohodu, která byla přijatelným kompromisem pro všechny, a vzali zpět všechny žaloby.

Vzhledem k tomu, že plynně hovoříte anglicky a francouzsky, jakou část vaší klientely tvoří cizinci? 
Z velké většiny jsou naši klienti cizinci ze všech koutů světa. Máme Kanaďany, Belgičany, Francouze, Dány, Švédy, Švýcary, Američany, Angličany, Australany …. Ta rozmanitost mě baví. Cizinci jsou jiní než Češi. Anglofonní klienti jsou velmi bezprostřední. Frankofonní klientela mě miluje kvůli francouzštině a mé znalosti francouzské mentality a kultury. Paradoxně mě považují za jednu z nich, i když přímo ve Francii jsem se tak nikdy necítila. Tím, že dostávám poslední dobou prostor v českých médiích, se začíná formovat i zajímavá česká klientela. Musím říci, že mám jen samé hodné a milé klienty. Takže radost s nimi pracovat.

KLIENT SE MUSÍ CÍTÍT NA PRVNÍM MÍSTĚ

Vedete tzn. boutique advokátní kancelář. Co si pod tím máme představit a co může klient očekávat? 
Jsem perfekcionista. Mám ascendent ve Váhách. Miluji krásné a kvalitní věci. To mě asi naučila i Francie. Sama vyhledávám kvalitní služby a chci je poskytovat ostatním. Někde jsem totiž četla poměrně trefné heslo: „Kvalitní služba vás vyjde draho, ale nekvalitní ještě dráž“. To je hluboce pravdivé. Přirovnala bych to asi k tomuto: Můžete si jít koupit oblečení do řetězce a určitě z něj budete mít radost. Zaručuji vám ale, že když si půjdete koupit oblečení do menšího „butiku“, který prodává jen originální kousky, tak kromě radosti z výjimečného oblečení dostanete k nákupu i servis, který vám dá pocit výjimečnosti přímo. A to je to, co chci, aby naši klienti cítili. Že je to opravdu o nich.

Je tedy pro vás důležitá i jinakost kanceláře?
Naše kanceláře nejsou zařízené jako typické advokátní kanceláře. Mají svou duši, která odráží mou osobnost a můj přístup. Klient se u nás musí cítit příjemně a musí mít pocit, že mi může stoprocentně důvěřovat a že je ve správných rukách. Musíme být naladěni na stejnou notu. Hned po první schůzce musí mít klient pocit, že na jeho případ „nasadím vlastní život“ a že vím, co dělám. Jeden můj klient o mě kdysi napsal „Lucie never hesitates to go the extra miles in order to fulfill her mission“ (Lucie nikdy neváhá ujít extra míle, aby splnila svou misi). A je to přesně o tom. O každého klienta se starám já osobně, byť třeba na případu pracuje víc lidí. Všechna podání, která podávám na soudy, píšu já. Každý vytvořený dokument je originál, žádné překopírovávání. Znám obsah spisu, znám právní i faktické argumenty, znám protistranu, dokážu „nacítit“ možnosti v případu.  Raději odmítnu nového klienta, než abych v důsledku zahlcení dělala svou práci napůl. 

Lucie Martin Nešporová 

Se svým francouzským manželem se seznámila před 13 lety v advokátní kanceláři, když ho zastupovala. V té době měla již dceru z předchozího vztahu, on naopak získal díky jejímu zastupování do výlučné péče tři svoje děti. Následně se po celou dobu trvání manželství starala o celkem pět dětí (jedno mají společné).

Mezinárodní rodina

Doma hovoří převážně francouzsky, anglicky i česky. Lucie žila v Maroku, na jihu Francie, ve Štrasburku a nyní v Praze. Během pobytu ve Francii si odskočila od advokacie a pracovala jako diplomat České republiky při Radě Evropy. Tam se velmi úzce dostala do kontaktu s oblastí lidských práv, s rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, s Istanbulskou úmluvou, která vzešla právě z podnětu Rady Evropy.

Zastánkyně slabých…

Lucie je zastánkyní nulové tolerance násilí (fyzické i psychické) na komkoliv, je zastánkyní Istanbulské úmluvy i všech aktivit, které šíří osvětu v oblasti boje proti násilí. Jako matka má strach i z případné šikany na internetu, jejími oběťmi jsou totiž často nezletilí. Spolupracuje s centrem proti domácímu násilí na dětech Locika a s komunitním centrem Motýlek v Praze, podporuje vznik aktivity Podvody na ženách, která má za cíl šířit osvětu v oblasti boje proti psychickému násilí a manipulaci. Ty se totiž velmi špatně prokazují a z hlediska práva neexistuje v zásadě žádná funkční ochrana, v reálu pak neexistuje ani fundovaná pomoc obětem psychického násilí a zneužívání. 

Lucie Martin Nešporová své rady a případy sdílí na Facebooku jako Právnička s lidskou tváří

Více o ní i na webu lawofficeprague.eu/