O filmu Spencer média diskutují téměř rok. Filmové vyprávění příběhu princezny Diany lákalo už během natáčení. Propírala se podoba Kristen Stewart s Lady Di, její výkon, mimochodem na benátském festivalu oceněný potleskem ve stoje, i to, zda byl dobrý nápad, postavit životopisný film jen na malém kousku hrdinčina života. Režisér Pablo Larraín si ale stál za svým. Oprávněně?

Když se rozhodnete natočit životní příběh notoricky známé osobnosti, máte v podstatě jen dvě možnosti. Buď se spolehnete na klasické vyprávění a uděláte to tak skvěle, že to lidi bude bavit, i když je v podstatě nemáte moc čím překvapit. Nebo si z jejího osudu vyberete jen jednu, ideálně tu nejzajímavější část a na ní celé vyprávění postavíte. Pablo Larrín se rozhodl pro druhou možnost. Spolehl se na scénář Stevena Knighta, který si z poměrně pestrého života nešťastné princezny vybral pouhé tři vánoční dny, které strávila na královnině panství Sandringham. Podle autorů snímku ale byly pro její budoucnost stěžejní.

„V tomto krátkém časovém úseku pronikáme do širší perspektivy toho, kým byla. Všichni známe její osud, víme, co se jí stalo, a nemusíme se k tomu vracet. My zůstáváme v tom intimnějším prostoru, kde mohla vyjádřit, kam chce jít a kým chce být,“ říká Larraín v oficiálním prohlášení distributora filmu o příběhu Spencer. 

Povedlo se?

Postavit celý film na okamžiku, kdy se Diana po desetiletém nevydařeném manželství rozhodla, že se nikdy nestane britskou královnou a Charlese definitivně opustí, byl vlastně velmi dobrý nápad. Už jen proto, že díky oblíbenosti seriálu Koruna, který se drží faktů a je velmi realistický, většina fanoušků královské rodiny zná všechny dostupné detaily. Bohužel vypravěčské umění Larrína je velmi specifické. Konečně, o tom už jsme se mohli přesvědčit ve filmu z roku 2016 Jackie o Jackie Kennedy v podání Natalie Portman. A ve snímku Spencer se to ukázalo dvojnásob.

Rozhodně se nedá říct, že by režisér šel po povrchu. Právě naopak. Téměř niterně rozpitvává senzitivní duši rozhárané princezny, noří se do ní a všechny její slabosti přiznává hned od první chvíle. Zaobírá se jí, jako by seděla na psychoanalýze. Nesnaží se ji pochopit, jen divákovi předkládá její obraz. A aby byl co nejvýstižnější, bere si na pomoc jako berličku i její představy a fantazie, ve kterých se divák nejdříve trochu ztrácí. Je to iluze nebo skutečnost? Brzy je vše jasné, ale podivná pachuť, že to nebylo vůbec nutné, zůstává.

---

---

Tempo se ztrácí

Vypravěčské tempo filmu má svá daná pravidla. Tam, kde začne skomírat, musí nastoupit zlom, který nás nutí dívat se dál. Toho se ale ve snímku Spencer nedočkáme. Vše tak podivně plyne, snové představy střídají Dianiny hovory se syny, služebnou, která má na starost její garderobu či komorníkem, který ji sleduje na každém kroku. A dvou vět s královnou… Dialog se svým manželem má princezna ve filmu vlastně jen jeden a ještě si tu pomáháme spadlou kulečníkovou koulí, aby bylo každému jasno, že tohle je opravdu konec. Nic proti výmluvným obrazům, ale tohle bylo asi opravdu zbytečné.

• 

• 

Co ale vadí nejvíc, je celkové vyznění Diany. Těžko říct, zda by se ona sama takto ráda viděla… Jako utrápená hrdinka, kterou královské okovy tradic a povinností spoutaly natolik, že propadla pocitu, že je ta nejnešťastnější bytost na planetě. Je to tak dotažené do krajnosti, že má člověk v půlce filmu chuť vstát a na celé kino zakřičet: „A co se ti do proboha děje tak hrozného? No tak sis musela vzít k večeři s královnou předvybrané šaty a být u slavnostní večeře včas!“ Chudinko malá…

• 

Ale jsou tu i pozitiva

Vypíchnout lze výtvarnou stránku filmu. Kamera je velmi výmluvná, v tom je film silný a má svou dynamiku. Za zmínku stojí i hudba. Tvůrci se spolehli na klasiku, která, můžeme-li jim věřit, je i tradiční součástí královských Vánoc a slavnostních večeří. Ale těžko se zbavit pocitu, že v mnoha scénách má dodat tolik potřebnou dramatičnost, která tam vlastně vůbec není. To, že film působí smutně až depresivně, bych mu odpustila. Ale celkový zážitek ze snímku není ve výsledku valný. Odcházíte z kina, a říkáte si, co tohle vlastně mělo být?

• 

• 

Ano, je tu brilantní herecký výkon Kristen Stewart. Na predikovaného Oscara to ale asi stačit nebude, a na dobrý film je to prostě málo. Nejslabší je právě tolik vyzdvihovaný scénář. Snaží se vše postavit na pocitech nemilované Diany, ale dělá to způsobem, že se vše otáčí proti ní. A to je velká škoda i promarněná příležitost vytvořit dílo, které by na Dianu Frances Spencer, princeznu z Walesu, vrhalo nové světlo. Nebo vážně byla taková? Rozmazlená a kapku šílená?

Hodnocení redakce: 50%

---

---

Mohlo by vás zajímat:

Recenze: K zemi hleď! A takhle my si tu žijem…

---

Klan Gucci měl být trhákem roku. Naplnil očekávání? Jak v čem…