Budou to už čtyři roky, co jsem si jednou v zahradnictví koupila pár sazeniček chilli papriček. Neměla jsem s nimi žádnou zkušenost, ale instinkt mi napovídal, že na naší slunné jižní terase by se jim mohlo dařit.

A opravdu. Zasadila jsem chilli papričky do truhlíku, který jsem umístila ke zdi domu. Nejvíc se tam opírá slunce a díky přesahu střechy téměř neprší. Líbilo se jim tam. Stačilo jen mírně pravidelně zalévat a krásně rostly. Brzy i vykvetly a zkraje léta se začaly objevovat první plody. Jediné, co mě jako nezkušenou pěstitelku zarazilo, že dozrávaly velmi pomalu. První papričky se začaly červenat až ke konci srpna. Teď už vím, že záleží na druhu, a těch je opravdu hodně, a mnohé dozrávají takto později. A samozřejmě každé jinak pálí.

Kam s nimi?

Zralé chilli papričky jsem postupně zpracovávala (například grilování už si bez nich neumím představit), ale když jsem na podzim sklidila před prvními mrazy zbytek úrody, vznikl problém. Kam s nimi? Jako první se nabízelo je usušit. Ale ač jsem vyzkoušela snad všechny vhodná i nevhodná místa v domě, pokaždé mi nakonec stejně zplesnivěly. Jako nejjednodušší a nejefektivnější způsob se ukázalo jejich uložení v mrazáku. Stačí je přepůlit, semínka vydlabat, usušit a schovat, a papričky v uzavřeném sáčku zmrazit. Vydrží celou zimu, aniž by ztratily na své kvalitě. A navíc se zmrzlé i skvěle krájí.

Zasít a čekat

Uchovaná semínka pak vždy v únoru vyseju přímo do truhlíku do vlhké zeminy. Hlavně je nedávejte klíčit na vatu, tam spolehlivě zplesniví. Podle počasí pak zhruba v dubnu či květnu dávám truhlík s přibližně patnácti centimetrovými rostlinkami ven. Většinou už v tu dobu začínají kvést. Těšení na novou úrodu začíná.