Sedím v narvané hospodě u poutnické ubytovny kdesi uprostřed Španělska a čekám na poutnické menu. Od včerejška je ze mne poutník...
Ať už máte důvody jakékoli, je třeba se jen rozhodnout. Někomu pro jeho očistu stačí týden ve tmě, pro jiného je to několik desítek až stovek kilometrů dlouhá pouť. Cesta za poznáním a hledáním nové naděje. Většina příběhů o svatojakubské pouti do Santiago de Compostela začíná stejně…
Ptáte se proč?
Ten nápad absolvovat trasu, která je dlouhá a trnitá, člověka buď provází několik let s tím, že půjde až jednou bude čas. Jenže čas na něco tak jiného, není většinou nikdy. Nebo se rozhodne během pár minut. Vezme si v práci dovolenou, nabalí do batohu šest, možná osm kilo věcí, ale to už je maximum, kdo by se s tím vláčel. A vyrazí na pouť, kde se kromě sebe o nikoho a o nic jiného nestará. Když se dostanete až sem, zjistíte, že nejste nenahraditelný a lidé z vašeho okolí vás ve vašem rozhodnutí nejenže podporují, ale i obdivují. Pak máte z půlky vyhráno.
Když se vás někteří lidé zeptají, proč vlastně jdete obvykle to nedokážete vysvětlit. Jenže, ono je to vlastně jedno. Někdy se prostě stane, že bilancujete, prožíváte vyhoření, máte za sebou těžké či smutné období. Nebo se hledáte, nemáte odpovědi na různé otázky. Nebo… nebo prostě jen chcete jít, na chvíli se vzdálit ze svého současného života, získat odstup, dobít si baterky. I to je přeci DŮVOD. Důvod, který není třeba nikomu vysvětlovat.
Co vás čeká a nemine
Svatojakubská pouť nemá konkrétní start. Vede z mnoha míst v Evropě. Cíl je však jeden – město Santiago de Compostela v západní části Španělska. Většina poutníků volí start ve Francii v městečku St. Jean Pied de Port pod Pyrenejemi. Tahle trasa je dlouhá přes 750 kilometrů. Můžete si však zvolit kratší vzdálenost, a přitom vám cesta bude uznána jako pouť a vy dostanete potvrzení zvané Compostela. Musíte však ujít více jak 100 kilometrů nebo ujet na kole 200 kilometrů. Pro potvrzení vaší pouti budete mít u sebe credencial čili „poutní pas“, kam dostáváte razítka a máte jako poutník privilegium na nocleh v albergues, což jsou poutní ubytovny.
O touze hledat svou vlastní životní cestu napsal v roce 1987 i spisovatel Paulo Coelho román Poutník: Mágův deník.
Kosmas, cena 248 Kč
Na začátku byl Jakub
V polovině 10. století, několik desítek let poté, co byla v roce 829 objevena hrobka s údajnými ostatky svatého Jakuba Staršího, započala tradice poutí k jeho hrobu. Ve dvanáctém století pak nastal tzv. „zlatý věk“ poutníků, kdy se u hrobky postupně vybudovala katedrála a na svatojakubské cestě vznikly kláštery a ubytovny. Časem tradice pouti upadala a o její vzkříšení se ve dvacátém století zasloužil Don Elías Valiña Sampedro, který byl autorem prvního průvodce a vyznačil cestu typickými žlutými šipkami.
Hrdinové, kteří si jdou pro svůj poklad
Ve středověku se poutník vydával na cestu z náboženských důvodů a pouť pro něj byla výrazem zbožnosti a pokání. Dnes to je především z důvodů popularity místa a větší potřeby lidí najít sama sebe. V roce 1985 vystavila poutnická kancelář 690 potvrzení o pouti, v roce 2019 na tuto poutní stezku vyrazil rekordní počet lidí, a to více jak 350 000 poutníků.
Na konci cesty přijde uvědomění
Mnozí zjistí, že cesta jim přinesla radost z toho, že být offline je osvobozující. Jiní zase to, že překonali sami sebe. Většina však přizná, že ten zážitek je prostě nepřenosný a nedá se moc vysvětlovat. Všichni, kteří pouť absolvovali, ale přiznali, že:
- vše, co člověk opravdu potřebuje, se vejde do jednoho batohu
- ujít několik set kilometrů je možné
- se dá každý den spát na jiném místě
- je třeba vše očekávat, ale nic nepředpokládat
- je nutné se spoléhat jen sám na sebe
