Odkaz Alfonse Muchy je inspirací i pro novodobé digitální umělce

foto: Muchafoundation

Díla, vycházející z tvorby secesního umělce Alfonse Muchy, získaly při příležitosti zahájení výstavy Mucha to Manga – The Magic of the Line, kterou pořádá Muchova nadace v Tchaj-peji, podobu takzvaných tokenů – digitálních uměleckých děl.

Prodej, který podle Muchovy nadace propojí fyzický a virtuální svět, se uskutečnil souběžně s otevřením výstavy Mucha to Manga – The Magic of the Line, kterou pořádá Muchova nadace od prosince 2021 až do 5. dubna 2022 v Tchaj-peji.

Mezi exponáty NFT jsou edice dvou, deseti a 30 nejoblíbenějších obrazů Alfonse Muchy: Dáma s kaméliemi, Zamyšlení a série dekorativních panelů Umění: Malířství, poezie, tanec a hudba. Nechybí ani např. Zvěrokruh, série Měsíc a hvězdy, Job a divadelní plakát k filmu Gismonda.

Každý měsíc byla uvedena nová série NFT a vyvrcholí speciální dvoutýdenní aukcí v dubnu 2022. Aukce připomene 110. výročí dokončení prvních tří obrazů Muchova monumentálního cyklu Slovanská epopej.

foto: Muchafoundation

Ceněný odkaz

„Můj pradědeček Alfons Mucha byl srdcem inovátor. Kromě toho, že stál u zrodu secese, prvního skutečně globálního designového hnutí na světě, žil svůj život na pomezí umění a technologie a v jeho pařížském ateliéru proběhly první experimenty bratří Lumiérů v oblasti kinematografie. Jsme rádi, že můžeme pokračovat v partnerství s VIVE Arts a spolupracovat s jejich vizionářským týmem. Společně můžeme pokračovat v Alfonsově uměleckém odkazu v nových uměleckých formách – formách, jejichž možnosti by ho nepochybně fascinovaly,“ řekl Marcus Mucha, výkonný ředitel Nadace Mucha. 

VIve Arts využívá nejnovější technologie k vytvoření kompletního ekosystému pro digitální umění a kulturu. Spolupracuje s předními mezinárodními umělci a institucemi na vytváření, vystavování a prodeji průkopnického digitálního umění a zážitků prostřednictvím svého partnerského programu a nové globální platformy pro obchodování s uměním. Posláním společnosti VIVE Arts je proměňovat způsoby poznávání umění a kultury, demokratizovat tvorbu a zachovávat kulturní dědictví pro celý svět prostřednictvím digitálních inovací.

foto: Muchafoundation

Muchova nadace je nezávislá nezisková charitativní organizace se sídlem v České republice a mezinárodní působností. V roce 1992 ji založili vnuk malíře Alfonse Muchy John Mucha a Muchova snacha Geraldine Thomson Muchová. Cílem Muchovy nadace je chránit a uchovávat Muchovu rodinnou sbírku, která je největší a nejobsáhlejší sbírkou děl Alfonse Muchy na světě. A propagovat umělecké dědictví Alfonse Muchy. V průběhu let uspořádala Muchova nadace více než 50 výstav po celém světě, na kterých se více než 6 500 000 návštěvníků seznámilo nejen s dílem Alfonse Muchy, ale také s českou kulturou. Muchova nadace je mezinárodně uznávanou autoritou v oblasti života a díla Alfonse Muchy. Prezidentem Muchovy nadace je John Mucha. 


Alfons Mucha se narodil 24. července 1860 v moravských Ivančicích. Byl druhým synem Ondřeje Muchy, který měl ze dvou manželství šest dětí. Otec pracoval jako soudní zřízenec u Ivančického soudu.


Osudové setkání

Navzdory talentu se Muchovi nepodařilo dostat na Akademii výtvarných umění v Praze. Místo toho přijal pracovní pozici u soudu. Odtud ho ovšem vyhodili, protože kreslil karikatury žalobců i obviněných. Zásahem osudu ale Alfons Mucha objevil inzerát na učňovskou pozici malíře divadelních kulis ve Vídni a ve svých 19 letech dostal první práci jako profesionální umělec.

Mucha ve Vídni nebyl ani rok, když shořelo celé divadlo Ringtheater, největší zákazník jeho zaměstnavatele. Při cestě vlakem domů mu došly peníze, tak vystoupil v Mikulově. Portréty, které nakreslil za stravu a nocleh, přilákaly pozornost hraběte Khuena-Belasiho, místního velkostatkáře. Muchovi zaplatil dva roky studií na Akademii výtvarných umění v Mnichově, poté mu pomohl i se studiemi v Paříži.

26. prosince 1894 pomáhal příteli a opravoval zkušební tisky v Lemercierově tiskárně, když Sarah Bernhardtová, hvězda pařížského divadla, zavolala vrchnímu tiskaři de Brunhoffovi s urgentní zakázkou na nový plakát pro své představení Gismonda. Všichni Lemercierovi stálí umělci měli dovolenou, a tak se de Brunhoff na Muchu obrátil spíše ze zoufalství, protože požadavek „božské Sarah“ nemohl zůstat bez povšimnutí.

Plakáty „Gismonda“(1894), La Samaritaine – Sarah Bernhardt (1897), PLa Dame aux Camélias – Sarah Bernhardt(1896) / foto: Muchafoundation

Legendární dílo

A Gismonda, plakát který Mucha vytvořil, díky této náhodě, způsobil revoluci v navrhování plakátu. Podlouhlý úzký tvar, jemné pastelové barvy, efekt svatozáře okolo hlavy… Tyto prvky měly na Muchových plakátech své místo už po celou dobu jeho kariéry. V kombinaci s nehybnou postavou a provedením v téměř životní velikosti poprvé přidaly nádech důstojnosti a rozvážnosti médiu, které bylo do té doby vnímáno spíše jako nevkusné pouliční dílo.

Gismondou vznikl také „le style Mucha“. Mucha se tak etabloval jako přední představitel pařížského stylu art nouveau.

Efekt, který Muchova práce vyvolala, byl naprosto ohromující. Jeho plakáty si pařížská veřejnost oblíbila natolik, že sběratelé podpláceli lepiče, aby je získali. Sarah Bernhardtová byla nadšená a okamžitě nabídla Muchovi pětiletou smlouvu nejen na návrhy divadelních plakátů, ale i scénografie a kostýmů. Ve stejnou dobu podepsal exkluzivní kontrakt s tiskařskou firmou Champenois na návrhy komerčních a dekorativních plakátů. 

Pařížský veleúspěšný umělec

Během následujících deseti let se z Muchy stal jeden z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších pařížských umělců. Nabídky se mu jen hrnuly – na divadelní či reklamní plakáty, dekorativní panó, obálky časopisů, jídelní lístky, pohlednice, kalendáře. Muchovy návrhy šperků, příborů, stolních servisů či látek byly tak žádané, že dostal nápad vytvořit „umělecký manuál“, který by obsahoval všechny důležité vzory k vytvoření secesního stylu. 

V roce 1899 přijal Mucha nabídku rakousko-uherské vlády navrhnout interiér pavilonu Bosny a Hercegoviny na mezinárodní Světové výstavě v Paříži 1900. V rámci příprav vycestoval na Balkán, aby zde získal inspiraci a začal s prvními náčrty. Trvalo mu 18 měsíců než zakázku dokončil. A během toho mu na mysli vytanula myšlenka na projekt, který ovlivnil zbytek jeho života – vytvořit Slovanskou epopej, oslavu strastí a úspěchů Slovanů.

Navzdory svým komerčním úspěchům, Mucha neměl velké úspory. Byl vždy až příliš připravený pomoct příteli v nouzi či dobré věci a sám se až příliš rád věnoval rozšiřování sbírky předmětů pro svůj ateliér a zábavu. Štěstí zkusil hledat i v Americe. Je možné, že toto jeho rozhodnutí bylo ovlivněno příkladem Sarah Bernhardtové, která měla za sebou celou řadu velmi úspěšných amerických turné. Jeho američtí obdivovatelé v Paříži ho navíc ujišťovali, že si tam vydělá slušné peníze jako malíř společenských portrétů.

Manželka malíře Marie Chytilová a malíř Alfons Mucha / foto: Muchafoundation

Slovanská epopej stále hledá domov

Mucha nakonec strávil velkou část svého desetiletého pobytu v Americe frustrovaný tím, že sen, do něhož vkládal naděje, nelze uskutečnit bez značné finanční podpory. V roce 1906 se oženil s krásnou, o dvacet let mladší Češkou Marií Chytilovou. V roce 1909 se jim narodila dcera Jaroslava, syn Jiří pak v roce 1915. Když americký milionář a milovník slovanské kultury Charles Crane souhlasil, že Slovanskou epopej zafinancuje, mohl si Mucha konečně být jistý, že se ohledně přesunu do Ameriky rozhodl správně.

Do Čech se vrátil v roce 1910.  Část svého života pak strávil prací na 20 malbách, které dohromady tvoří Slovanskou epopej. Monumentální malby, z nichž některé dosahují rozměrů 6 krát 8 metrů, oslavují více než tisíc let historie Slovanů. Věnují se jak speciálně českým tématům, tak tématům z dějin ostatních slovanských národů. Obrazy vznikly v let letech 1912 až 1926. V roce 1928 Mucha spolu s Charlesem Cranem předali slavnostně Slovanskou epopej městu Praze jako dar. Jednou z podmínek daru byl požadavek, že město poskytne vhodné prostory pro stálou expozici díla. Ve smlouvě však nebylo specifikováno dokdy.


Alfons Mucha zemřel v roce 1939. Byl jedním z prvních, koho zajalo Gestapo po mnichovské zradě a následné německé invazi do Československa. Zemřel na zápal plic 14. července 1939, deset dní před svými 79. narozeninami. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze.


Mezi lety 1929 a 1933 byla plátna vystavená v prostorách v Praze, Brně a Plzni. Poté byla smotána a uskladněna. Během druhé světové války byla ukryta a zůstala tak až do chvíle, dokud na nich konečně v roce 1962 nebyly započaty restaurační práce. A to díky snahám Muchovy rodiny a obyvatel Moravského Krumlova, který leží poblíž Muchových rodných Ivančic. V roce 1968 byla celá Slovanská epopej nakonec umístěna jako stálá expozice na zámku v Moravském Krumlově. Na svůj trvalý domov v Praze stále čeká.

zdroj: Muchafoundation.org



Líbí se vám článek? Sdílejte jej ve svém profilu.

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Share on whatsapp

Související